Cesta z Líbeznic do vlády
Středočeské Líbeznice jsou třítisícová obec, pár kilometrů za severní hranicí Prahy, nelišící se na první pohled od jiných satelitů v okolí metropole. Úhledně opravená radnice, jeden supermarket, jedna čerpací stanice s automyčkou, kostel na návsi a pár restaurací. Pro rodiče menších potomků je asi nejznámější atrakcí místní muzeum kouzel, jež vybudoval iluzionista Pavel Kožíšek.
Když však v Líbeznicích na chvíli zastavíte a projdete si vesničku, která se rozkládá na pouhých šesti kilometrech čtverečních, najdete spoustu zajímavých zákoutí i povedených staveb: do dřevěné fasády zabalené sportovní centrum Na Chrupavce, kombinované se společenským sálem a kinem, sportovní areál Duhovka, volnočasový park se skateparkem a ledovou plochou a především školu s netradičním kruhovým zpracováním.
Všechny tyto obecní projekty vznikly pod starostováním člověka, který je v Líbeznicích sice „náplavou“, ale pro zdejší komunitu toho udělal víc než většina starousedlíků. Martin Kupka se narodil a vyrůstal v Jilemnici, do Líbeznic se dostal přes Prahu, když hledal místo, kde se s rodinou usadí. A místní jeho práci dokázali ve volbách náležitě ocenit.
Od roku 2010, kdy se Kupka zapojil do komunální politiky prostřednictvím ODS, vládne tato strana líbeznické radnici. Nejlepších výsledků dosáhla kandidátka vedená Kupkou v roce 2018, kdy tamní ODS posbírala téměř 78 procent hlasů, a s dvanácti mandáty – z celkových patnácti zastupitelů – zcela ovládla líbeznickou komunální politiku.
V loňských obecních volbách se musela strana o jednoho zastupitele uskromnit, což lze připisovat i faktu, že Kupka v té době již neseděl na líbeznickém úřadu, ale na pražském nábřeží Ludvíka Svobody na ministerstvu dopravy. V úřadu, kde několik let předtím působil v pozici mluvčího, již druhým rokem sedí v ministerském křesle.
I když: sloveso „sedí“ není v tomto případě zcela na místě. Kupka sice může na někoho působit jako přehnaně aktivní „svazák“, ale je nezpochybnitelným faktem, že jeho kariéra je orámována enormním pracovním úsilím a s tím i spojenými výsledky. A přitom jeho profesní cesta začala vcelku nenápadně: po studiích žurnalistiky pracoval v rozhlase, později jako mluvčí hlavního města Prahy, odkud se přesunul na úřad Středočeského kraje i zmiňovaný resort dopravy. V roce 2010, před startem v municipální politice, působil jako mluvčí Nečasovy vlády. Po pár letech bylo zřejmé, že jako aktivní starosta malé obce půjde dál: Středočeský kraj, parlament a poté došlo i na vládu a pozici místopředsedy strany.
Na ministerstvu má pověst pracovitého člověka, který se nebojí zbavit lidí, kteří na něj donášejí nebo se naopak snaží vynášet důležité informace z vnitra úřadu. Zdroje týdeníku Euro se shodují, že Kupkovo působení oproti jeho předchůdci, dvojministru Havlíčkovi, je jako nebe a dudy, ale zároveň připomínají, že ani současný ministr nemá dostatek odvahy říznout do zkostnatělých struktur ministerstva (což by výkonnosti úřadu prospělo). Hlavní Kupkův problém je však v jeho parťácích z vlády. Jakkoliv je ministr dopravy pracovitý, působí v kabinetu, jehož členové působí chaoticky, a vláda jako celek moc nefunguje, především však zoufale komunikuje.
Faktem však zůstává, že do české dopravní infrastruktury má příští rok putovat 150 miliard korun, a je zřejmé, že Kupka se bude – jako poslední dva roky – hodně snažit, aby jeho kolegové a podřízení za tyto peníze dostali pro silniční, železniční i leteckou infrastrukturu maximum.
