Čí ty jsi kůň na hlavu státu?

Třetí české přímé prezidentské volby pořádně začnou až 4. listopadu. Tedy v den, kdy má Andrej Babiš oznámit, zda bude, či nebude kandidovat. A volby s ním, nebo bez něj jsou dvoje hodně odlišné. Pokud řekne ano, stane se zároveň jedním z jejich hlavních témat, a to i kvůli soudnímu líčení v kauze Čapí hnízdo, jež má začít 12. září.

Kampaň se však tak jako tak upne na růst cen a zhoršení životní úrovně, tudíž na problematiku, která již nyní politické scéně dominuje, přičemž do podzimu se na tom sotva něco změní. A není divu, že se na ní Andrej Babiš profiluje, byť zatím odmítá svou kampaň, kdy objíždí Česko v „obytňáku“, označovat za prezidentskou.

Závislost na lidech či strukturách

Přímé prezidentské volby se každopádně od těch parlamentních liší v mnoha ohledech, ve více, než si je česká veřejnost schopná či ochotná připustit. Předně se hraje pouze o jeden jediný mandát, kdy Česko tvoří jeden volební obvod. Při volbách do Poslanecké sněmovny je v sázce dvě stě křesel a vítězství i porážka mají různé odstupňované formy. Pokud nějaká politická strana alespoň překoná hranici pěti procent hlasů, má přinejmenším pár jejích představitelů zajištěné poslanecké křeslo, popřípadě posty ve vedení sněmovny nebo parlamentních výborů. I když skončí v opozici.

V prezidentských volbách je pět procent úplně k ničemu. Teprve zisk přes 20 procent dává naději postupu do druhého kola. V něm se pak může přihodit skoro všechno, favorit si jedním neuváženým výrokem klidně zlomí vaz. A i druhá příčka neboli ve sportu hodně ceněná stříbrná medaile je v podstatě na nic.

Vítěz získává na pět let slušně placené a mimořádně prestižní místo, poražený musí druhého dne – s jistou nadsázkou řečeno – zamířit na pracovní úřad. Obtížen navíc milionovými náklady na kampaň (limit pro první kolo činí 40 mi­lio­nů korun plus dalších deset pro druhé), která nevedla k úspěchu. A bez šance, že mu je, na rozdíl od parlamentních voleb, stát proplatí v podobě příspěvku za hlasy či za mandáty ve sněmovně.

Politické strany i kvůli uvedeným parametrům z prezidentských voleb v zásadě vycouvaly nebo v nich spíše jen příštipkaří. Nasazení stranického kandidáta fakticky znamená vyhodit několik desítek milionů z okna, poněvadž v sázce je jen jedno křeslo a lidé stejně dávají přednost těm, kteří vystupují ve formálně nestranickém dresu.

Vítěz si pak do úřadu odnáší velkou závislost na lidech či strukturách, které mu organizovaly a financovaly kampaň. Což je na prvním a zatím jediném přímo zvoleném českém prezidentovi Miloši Zemanovi patrné skoro okatě. Vždyť právě závislost na podnikatelích napojených na Rusko tvořila fatální problém jeho prezidentství, kdy často jednal spíše v souladu se zájmy Ruské federace a nikoli Česka.

Český prezidentský úřad sice pravomocemi zrovna neoplývá, končící hlava státu však v uplynulých letech rovněž jasně prokázala, jak se dá ze skoro minima vytěžit téměř maximum. A že se tudíž tučnější příspěvek na kampaň může ukázat jako velmi výhodná investice.

Leč jádro problému lze ukázat i na poražených. Když v roce 2013 někdejší premiér Jan Fischer neuspěl v první přímé prezidentské volbě, jeho sponzor, miliardář Tomáš Chrenek, to sebekriticky glosoval slovy: „Vybral jsem si ne úplně správného koně na správný dostih.“ Cynické, ale přesné. Voliči by se proto každého z kandidátů měli v prvé řadě zeptat: „Čí kůň ty jsi?“ A možná by po upřímných odpovědích hodně z nich ztratilo o specifickou formu koňských dostihů, zvanou prezidentské volby, zájem.

Sázka na kandidáta

Andrej Babiš je na tom coby miliardář dobře. Může dělat koně sám sobě, což činí od roku 2011, kdy založil hnutí ANO a postavil se mu do čela i jako politik. Podobně lze zhodnotit Karla Janečka. Odborářský boss Josef Středula se asi bude spoléhat na organizační i finanční zázemí organizace, jíž předsedá.

Kampaň Danuše Nerudové sponzoruje miliardář Jiří Hlavenka, investor a radní Jihomoravského kraje pro vědu, výzkum, inovace a IT za Pirátskou stranu. A své sponzory veřejně představil i generál Petr Pavel – okolo 20 finančníků a byznysmenů. Patří k nim například spoluzakladatel sázkové společnosti Tipsport Jaroslav Beran, Zbyněk Frolík z firmy Linet Holding, jež vyrábí zdravotnická lůžka, či zakladatel Mall.cz Ondřej Fryc.

Ostatně hodně z těch, o jejichž kandidatuře se spekuluje, zatím jen vypustilo pokusný balonek. Pokud by v průzkumech zaznamenali nějaký větší ohlas, mohou pak lépe někde sehnat peníze na kampaň (včetně sběru podpisů). Jinak účast s největší pravděpodobností odpískají.

Zároveň se však ještě čeká na vládního kandidáta či alespoň na kandidáta koalice Spolu. Ta odmítla generála Pavla s poukazem na jeho předlistopadovou kariéru v armádě a členství v komunistické straně. Nicméně zatím dokázal, byť jen v červnovém průzkumu agentury STEM/MARK, v simulovaném druhém kole pokořit Andreje Babiše. A jít do prezidentské volby z pozice vládního nominanta nyní znamená přijmout hodně nevděčnou roli.

Vystihuje ji věta z pera Jiřího Ovčáčka, jenž 15. ledna 2013 publikoval v deníku Právo, kde tehdy pracoval, článek o Ze­manově strategii pro druhé kolo: „V ofenzivní kampani chce vyburcovat levicového voliče a zároveň docílit toho, aby si lidé spojili jeho konkurenta a předsedu TOP 09 Karla Schwarzenberga s pravicovou vládou premiéra Petra Nečase.“ Kandidát současné vlády se automaticky stane hromosvodem pro všechny bědy a nářky nad růstem cen i úspornými opatřeními. Obzvlášť v zimě, kdy prezidentské volby dospějí do cílové rovinky, a tedy možná i za třeskutých mrazů.

Současná pětikoalice disponuje parlamentní většinou pouze díky pětiprocentní uzavírací klauzuli. Kdyby ČSSD a Přísaha Roberta Šlachty zmíněnou bariéru v loňských volbách překonaly (a moc jim k tomu nechybělo), premiérem by patrně zůstal Andrej Babiš a Petr Fiala by si teď připravoval přednášky pro zimní semestr coby vyučující na brněnské Masarykově univerzitě. Ve druhém kole prezidentských voleb však žádná klauzule neplatí a Spolu a PirSTAN získaly v posledních parlamentních volbách v součtu pouze 43,41 procenta hlasů při volební účasti něco více než 65 procent.

Jen předběžné závěry

Klauzule neplatí ani v kole prvním, leč reálně tam existuje. V roce 2013 po­stoupil Karel Schwarzenberg do druhého kola z druhé pozice s 23,40 procenty, Jan Fischer na třetím místě obdržel 16,35 pro­centa. Čili k postupu do finále bylo nutné získat alespoň 16,35 procenta plus jeden hlas. V roce 2018 pak 10,23 procenta plus jeden hlas, přičemž Jiří Drahoš postoupil z druhého místa se ziskem 26,60 procenta. Zhruba řečeno, na finále je prakticky nutné přehoupnout se přes 20 procent. A pokud se o podobnou voličskou skupinu uchází více kandidátů, snadno se již v prvním kole pobijí navzájem.

To Miloš Zeman před volbami z roku 2013 dobře věděl, a i proto tehdy komunisté do boje nenasadili exkosmonauta Vladimíra Remka, který měl šanci na zisk v rozmezí deseti až 15 procent hlasů. Zeman v prvním kole získal 24,21 procenta, minus deset by to bylo pouze okolo 14 procent, a tudíž stopka. Remkovi se pak za jeho podle všeho domluvenou absenci dostalo vskutku královské odměny – prezident Zeman ho prosadil jako velvyslance v Moskvě.

Co z toho vyplývá pro nadcházející válku o Hrad? V prvním kole se může největším nepřítelem Andreje Babiše stát Josef Středula. Generál Pavel, Danuše Nerudová a vládní (koaliční) pan či paní X (plus možná pár dalších) se patrně pobijí o postupovou příčku převážně v táboře příznivců současné vlády. A pokud by do finále postoupili Andrej Babiš a vládní pan nebo paní X, předseda hnutí ANO si asi zamne rukama.

Důvod názorně vysvětlil již Jiří Ovčáček v lednu 2013. A kromě sociálního apelu se Babišovi bude v takovém případě hodit i argument, že je třeba vyvažovat a zachovat minimálně jednu významnou instituci mimo držení současné vládní sestavy. Uvedené dva faktory mohou rozmělnit negativní vnímání Andreje Babiše valnou částí veřejnosti, kvůli čemuž váhá s potvrzením kandidatury, vede intenzivní kampaň a své rozhodnutí odložil až na začátek listopadu, těsně před vypršením lhůty pro podání přihlášek.

Nicméně předchozí odstavec zachycuje jen předběžné závěry, reflektující současnou letní situaci. Do podzimu i do lednového hlasování se toho může stát ještě hodně.