Climatech aneb Zkusíme opravit podnebí

Vakcíny, které eliminují metan z plynů vycházejících z hovězího dobytka. Extrémně efektivní domácí klimatizace. Odbourávání uhlíku pomocí urychlení procesu zvětrávání hornin a další metody stahování uhlíku z atmosféry. Vývoj metanolových palivových článků nebo nákladních letadel/lodí poháněných elektřinou. A samozřejmě mnoho pokusů o vyvinutí čistých energetických zdrojů. Takzvaným klimatickým technologiím zatím sice chybí jejich průlomový úspěch, byznys a investoři však projevují rostoucí zájem.

Podle agentury Bloomberg jen za minulý rok firmy z tohoto sektoru získaly v rámci zhruba tisícovky transakcí celkové investice ve výši 51 miliard dolarů, přičemž největší zájem byl o firmy zabývající se nízkouhlíkovou energetikou nebo dopravou s nízkými emisemi. A ve světle neustále doplňovaných zjištění ohledně proměny klimatu lze do značné míry předpokládat, že tento trend bude nabývat na síle.

Šeříky letos vykvetly podstatně dříve než tradičně ve dnech, kdy slavíme konec druhé světové války, a i detailnější data ohledně klimatu potvrzují, že se něco děje. Že tempo ohřívání planety zrychluje, že výkyvy akcelerují. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) jen za loňský rok dosáhla průměrná globální teplota o 1,4 stupně Celsia výš v porovnání s předindustriální úrovní, což je o 0,2 stupně více, než odhadovaly (dlouhodobě spolehlivé) klimatické modely. A vědci zatím nemají vysvětlení, co toto urychlení způsobilo. Ony dvě desetiny jsou přitom masivní výkyv. Klima se zbláznilo. A lidstvo možná bude muset zatáhnout za pomyslnou záchrannou brzdu.

Tisíce bronzových kulek

Projektů, jež se k tomu snaží přispět, jsou desítky. S širokým portfoliem nápadů. „Když nás nedávno navštívil princ z Walesu, mluvil o bronzových kulkách,“ popisoval pro magazín Forbes pomocí metafory současný status quo climatech sektoru Andrew Wordsworth, který šéfuje Sustainable Ventures, což je anglic­ká platforma poskytující podporu právě firmám s ambicí vyvíjet technologie, které by ulehčily klimatu. Podle prince Williama a Wordswortha jde o to, že ne­existuje jedno všeobjímající řešení, technologie, která globální klima jednorázově vyléčí. Velký posun lze dosáhnout i prostřednictvím menších projektů a iniciativ, které se společně podílejí na snižování emisí skleníkových plynů.

A podobných platforem je několik. Třeba Breakthrough Energy, již před devíti lety založil miliardář, filantrop a spoluzakladatel Microsoftu Bill Gates (mezi investory projektu patří třeba i majitel Amazonu Jeff Bezos), investuje do start­upů zabývajících se technologiemi, jež potenciálně dokážou snížit emise minimálně o půl miliardy tun. Z globálního hlediska, kdy během loňského roku světová ekonomika vygenerovala jen ve spojení s výrobou energií sedmatřicet miliard tun emisí, je to právě taková bronzová kulka.

„Podle IPCC potřebujeme do poloviny 21. století stáhnout každoročně z atmosféry deset až jedenáct miliard tun CO2. Pokud dokážeme správně posílit zvětrávání hornin, můžeme splnit čtvrtinu tohoto požadavku,“ prohlásil pro Financial Times Stephen Spencer-Chapman, šéf anglického startupu Undo, který experimentuje s řízeným zvětráváním hornin, jež rozprostírá po zemědělské půdě.

Nedokonalá alokace kapitálu

Především pro investory je ovšem zásadní, aby v tomto boomu dokázali trefovat opravdu ty správné, lidstvo posouvající technologie. Přičemž část expertů už nyní tvrdí, že další překotný vývoj představuje spíš šum, jenž lidstvo rozptyluje. „Solární a větrná energie na současném stupni vývoje mohou už v tuto chvíli zajistit sto procent potřebné energie a diverzifikace do dalších technolo­gií, jako je zachycování a ukládání uhlí­ku, biopaliva nebo nové jaderné technologie, jsou ztrátou drahocenného času,“ míní například Mark Jacobson, který se klimatem zabývá na americké Stanfordově univerzitě.

I poradenská společnost PwC už před dvěma roky přišla se studií, podle níž ne všechny investice směřují do kanálů, které jsou pro výrazné snížení emisí nejpotřebnější. Podle analytiků PwC pouze necelá polovina do climatechu tekoucích investic jde do oblastí, které usilují o řešení zásadních problémů. S tím, že nikoli nepodstatná část plyne do zatím nefungujících technologií, jako je třeba zachycování emisí z ovzduší, před kterými stojí jako první úkol prokázat vůbec svou relevanci. A podle části analytiků tak v sektoru vzniká bublina nafukovaná „hysterickými“ penězi.

„Na trhu skutečně existují problémy, jež můžeme vyřešit skrze kapitál, a zkušení podnikatelé, kteří vědí, jak tyto zdroje přivést na trh. Na druhé straně máme problém, že investorům chybí experti, kteří by v této oblasti dokázali provést řádnou due diligence. V Americe i v Evropě tak rostou startupy jen proto, aby si užily vládních programů, které v tuto chvíli do systému lijí peníze ve velkém,“ konstatovala pro FT Morielle Lotanová, šéfka fondu Mile Ventures, s tím, že zbytečné projekty berou zdroje i experty těm validním.

Pro případ neúspěchu…

Věda zároveň stále intenzivněji zvažuje, co by se dalo dělat, pokud by současné byznysové (a politické) pokusy zvrátit oteplování planety neuspěly. A metody takzvaného geoinženýringu, jež byly dlouhou dobu jakýmsi tabu odkázaným na participaci ve sci-fi příbězích, se opět vytahují na světlo. V rámci obav, že úsilí o snížení globálních emisí nejde dostatečně rychle a dopady extrémních projevů počasí se vymykají kontrole. V posledních měsících se tak v médiích stále častěji objevují střípky informací o nejrůznějších experimentech ověřujících možné dopady nejrůznějších technologií na klima.

Například v Izraeli zahájil startup Stardust Solutions, jež nedávno získal investici ve výši patnáct milionů dolarů, testování metody, v jejímž rámci na vrchní hranici troposféry (zhruba ve výšce 20 kilo­metrů nad Zemí) rozptyluje oblak drobných reflexních částic patentovaného složení, který by podle představ expertů Stardustu měl odrážet sluneční světlo a přispívat tak k ochlazení atmosféry.

U pobřeží amerického Massachusetts zase oceánologové z organizace WHOI expe­rimentují s možností vylití zhruba dvaceti tisíc litrů tekutého hydroxidu sodného do oceánu a věří, že by to mohlo snížit kyselost povrchové vody a pohltit až dvacet tun oxidu uhličitého z atmosféry. Další experiment režíruje Luke Iseman, bývalý šéf hardwaru v Y Combinatoru, který v rámci svého startupu Make Sunset testuje možnost vypouštění umělých mraků do atmosféry v podobě stoupajících balonů. „Vyrábíme reflexní, biologicky odbouratelné mraky, které ochlazují planetu. Napodobením přírodních procesů naše ,lesklé mraky‘ zabrání katastrofálnímu globálnímu oteplování,“ prohlásil Iseman pro stanici CNBC.

Všichni společně potvrzují určitou změnu paradigmatu. Dříve byly tyto technologie geoinženýrství odmítané pro nezamýšlené důsledky a dopady na životní prostředí. Ve světle rizik vyplývajících z eventuálních proměn klimatu ale tyto obavy padají. Experti zároveň varují, že jejich metody by ani v případě úspěchu neměly jakkoli zpomalovat snahu o snižování emisí. „Je to jen cesta, jak si koupit čas, a nikoli komplexní řešení,“ tvrdí Jessica Seddonová z Yaleovy university. S tím, že i od eventuálního úspěchu těchto pokusů k úspěšné aplikaci předpokládají globální mezivládní spolupráci a investice ve výši bilionů dolarů.