
Člověk hrající – a platící
Nostalgicky vzpomínám – a nejsem jistě sám –, jak jsme v 80. letech nahrávali data z magnetofonových pásek Sony či TDK do šedivého Atari 800 XE, abychom pak (když se vše naloadovalo správně a bez errorů) hráli gamesy jako Karateka, River Raid, Boulder Dash nebo Pole Position.
Pak se objevila Amiga 500; lepší grafika, lepší zvuky. Do těch už mí kamarádi cpali 3,5 DD diskety, takže jsme si užívali Lotus, Moonstone anebo Warlords – i s ukládáním pozic! Nástup PC s dokupovanými soundblastery SB16 či AWE32 to změnil a vše zrychlil, takže „písíčko“ s harddisky jsme již v devadesátkách měli takřka všichni. Sháněli jsme nové hry (a to různě, existovala v Praze i půjčovna počítačových her na den, mrk, mrk), hráli, pařili – a byli tím virtuálním světem uhranuti. Milníkem se stala strategická Dune 2, jež nabídla válčení v reálném čase, strhující sci-fi atmosféru, boží zvuky a hlavně hratelnost.

Svět počítačových her se proměnil a neustále proměňuje. Právě legendární Dunu 2 zmiňuje v titulním rozhovoru tohoto Eura miliardář Marek Španěl, spolumajitel největšího českého producenta počítačových her Bohemia Interactive, když představuje vlastní hru Silica, která má být poctou realtimové legendě. Her je dnes spousta. „Jen na Steamu za letošní rok vyšlo přes čtrnáct tisíc her. Na světě je asi 25 tisíc společností, jež se profesionálně věnují vývoji počítačových her. To je neuvěřitelné číslo, obzvlášť když se v průměru prodá jen 300 kusů kopií od každé hry. Je zřejmé, že trh prochází korekcí, proto nemůžeme zůstat stát a loni jsme otevřeli novou část firmy, jakýsi inkubátor, kde se menším, nezávislým studiím snažíme pomáhat s dovývojem i vydáním titulů,“ říká Slavomír Pavlíček, druhý z majitelů, když upozorňuje, že společně spravují čtyřicítku firem s hodnotou přes deset miliard korun.
Z vývoje her je dnes silný „kreativní průmysl“, jak se říká. Z kazet a disket či cédéček se prodeje her dávno přesunuly na webové platformy, kde to frčí. Před pár týdny Martin Wolf, slavný komentátor Financial Times, psal i v našem časopise o tom, jak zákonitý je posun byznysů (a zisků) v moderních společnostech od zemědělské a následně průmyslové výroby ke službám – a koneckonců i k zábavě. Třeba v nedávné predikci The Global Games Market Report 2024 analytici očekávají, že herní trh pomalu, ale setrvale poroste; za uplynulý rok se v tomto odvětví prý protočilo 187,7 miliardy dolarů (tedy přibližně 4,5 bilionu korun), které světoví gamesníci vložili do nákupu her, plateb za hraní či předplatná.
Hraní neslábne. Hra je fenomén. Filozof Johan Huizinga ve své klasické práci Homo ludens (1938) čili hrající si člověk, pravil, že žádná „analýza nevysvětlí intenzitu hry a právě v této intenzitě, v této schopnosti pobláznit tkví podstata hry“. Rozhovor na straně 12 ovšem není jen o hraní, ale též o médiích, do nichž pánové Pavlíček a Španěl rovněž investují. Abychom zůstali u těch papírových: schválně se podívejte, za kolik se dnes prodávají „pravěká“ první vydání časopisů Excalibur či Score, s nimiž zdejší herní horečka začínala… Lidé si hráli, hrají a hrát i budou. S cenou už počítají.


