Co způsobuje růst ceny vody?

Zdá se, že aktuální cenová regulace vodárenských subjektů v Česku obsahuje mezeru, která některým společnostem umožňuje vytvářet nepřiměřené zisky. Vyplývá to z analýzy mezinárodní konzultační společnosti Grant Thornton, která se věnuje trhu českých vodárenských subjektů. Odvětví je, mimo jiné z důvodu výskytu přirozeného monopolu v oblasti dodávek vody, regulované ministerstvy financí, zemědělství a životního prostředí. Společnost Grant Thornton ve své analýze srovnala pět významných českých vodohospodářských firem: ČEVAK (vodohospodářská společnost se sídlem v Českých Budějovicích zajišťující vodní a odpadové hospodářství pro více než půl milionu obyvatel Jihočeského a Plzeňského kraje a Kraje Vysočina), Vodovody a kanalizace (VAK) Beroun, Vodovody a kanalizace (VAK) Pardubice, Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava (SmVAK) a Vodovody a kanalizace (VAK) Kroměříž.

Analytici firmy Grant Thornton se zaměřili na několik parametrů: ziskovost, nákladovost, cenové nastavení, zadlužení a nakládáním se ziskem. Vycházeli ze zveřejněných dat ve standardizovaných výkazech v letech 2020 až 2024 a soustředili se především na hledání anomálií ve vztahu k průměrným hodnotám v těchto datech. Zmíněná analýza mimo jiné konstatuje, že prudký nárůst nákladů v posledních několika letech se společnostem podařilo přenést na zákazníky. „Zvýšené náklady se kvůli nárůstu cen nijak výrazně neprojevily v ziskovosti společností,“ konstatuje analýza.

Renta nad přirozenou míru

Nejvyšší nárůst ceny vody v letech 2021 až 2024 zaznamenaly VAK Pardubice (51 procent), SmVAK Ostrava (47 procent) a VAK Beroun (41 procent). Také výplaty dividendy majitelům vodárenských společností v posledních letech zůstaly podle analýzy stabilní bez ohledu na ostatní ekonomické ukazatele. Řádově nejvyšší dividendy vyplácela až do roku 2022 společnost SmVAK Ostrava, naopak VAK Pardubice za celou dobu téměř žádnou dividendu nevyplatila. Analýza v některých kapitolách upozorňuje na nestandardní chování společnosti SmVAK, především ve vztahu k nastavení obchodní marže a dosahovaného zisku. Obchodní marže v jejím případě dlouhodobě mnohonásobně přesahuje průměr v Česku (devět až 12 procent), přičemž v některých letech se blížila i 40 procentům. Podle zkoumaných dat například VAK Beroun, společnost s podobnou strukturou jako SmVAK Ostrava, nastavuje marži na méně než poloviční výši. Analýza také upozorňuje, že SmVAK jako jediná společnost svůj zisk vytváří primárně pro potřeby akcionářů a obnovu infrastruktury financuje z jiných položek.

Například VAK Beroun zisk reinvestuje zhruba z poloviny. „Na poměry odvětví extrémní výše zisku tedy může indikovat nepřiměřené vysoké nároky akcionáře na návratnost investice do akcií či pořízení takových akcií v minulosti za nepřiměřenou cenu. Taková se zdá situace v případě SmVAK Ostrava, která se ziskovostí vymyká odvětví a obnovu majetku financuje mimo zisk,“ uvádí analýza společnosti Grant Thornton.

Ve výsledku analýza dospívá k jednoznačnému závěru: situace naznačuje existenci mezery v aktuální cenové regulaci vodárenských subjektů, neboť v situaci přirozeného monopolu umožňuje akcionáři rentu nad přiměřenou míru. Zjištění analýzy ohledně obchodní marže a nakládání se ziskem společnosti SmVAK Ostrava nejsou úplnou novinkou. V minulosti již bylo se společností vedeno několik řízení, například ze strany Finančního ředitelství Ostrava, vždy s výsledkem, že společnost neporušuje současnou regulaci odvětví.

Proti cenové politice SmVAK Ostrava také míří aktuální petice Stop drahé vodě!, kterou založil ředitel Městské nemocnice Bohumín a bývalý ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Podle jeho odhadů by v případě, že by měl SmVAK Ostrava poloviční, tedy v českých poměrech stále nadstandardní marži, mohla cena vody pro obyvatele Moravskoslezského kraje klesnout zhruba o 13 korun za kubík.