Další supercyklus na obzoru

Ropa typu Brent – cena za barel vyšší o 45 procent. Cín o 70 procent. Lithium o 200 procent. Standard & Poor’s 500 naproti tomu do konce září „pouze normálních“ plus 16 procent. Cyklus střídající zlaté časy finančních a komoditních trhů se opět pootočil. Poptávka po komoditách ve vyhladovělém světě – k malé radosti zpracovatelů, spotřebitelů i centrálních bankéřů sledujících míru inflace – roste.

A prudký růst komoditních trhů, především v sektoru vzácných kovů, opět začal lákat investory a spekulanty. Biliony v USA a Evropě nově natištěných dolarů, respektive eur roztáčejí kolotoč, jehož výsledkem budou historická maxima u řady komodit. Jinými slovy: to, co nyní v Evropě zažíváme s „přeceňováním“ zemního plynu a elektrické energie, je možná pouhé intro seriálu s názvem „O nových cenách“.

„Čelíme strukturálnímu inflačnímu šoku,“ prohlásil pro magazín Fortune Doug King, šéf komoditního hedgeového fondu King Merchant. „Je tu velká poptávka a všichni chtějí všechno hned a teď,“ dodává King s tím, že jeho osobní výsledky letos překonávají i poslední komoditní bonanzu z let 2004 až 2008. Jen za první polovinu letošního roku jeho fond, v minulosti spravující až dvě miliardy dolarů, zaznamenal padesátiprocentní zhodnocení svých pozic. Komoditní index agentury Bloomberg za posledních 18 měsíců vzrostl o 55 procent, úžeji specifikovaný ukazatel magazínu Economist je výš dokonce o 88 procent.

Někteří odborníci ve spojitosti s boomem cen komodit hovoří dokonce o příchodu dalšího kola takzvaného supercyklu. Ten je „definován“ jako období vysokých cen, nadprůměrných proti těm dlouhodobým. Předchozí supercyklus měl přitom skončit teprve před sedmi lety. Čtrnáctiletou periodu odstartovanou s příchodem nového tisíciletí tehdy podle analýz živila ekonomická expanze Číny, jež hladově nasávala produkty těžařů i zemědělců. Příčiny aktuálního apetitu jsou o něco komplexnější.

Tři důvody boomu

Ten hlavní má být covid-19. Respektive pandemií vyvolaná odložená poptávka a snaha posledních měsíců – minimálně u vyspělých ekonomik – tento deficit rychle zahladit. Třeba Spojené státy jako největší globální ekonomika plánují skrze administrativu Joea Bidena během následujících deseti let renovovat svou infrastrukturu s očekávanými náklady ve výši 1,7 bilionu dolarů. Podobné plány mají i další západní země. „Jsme v infrastrukturním boomu,“ komentoval situaci pro londýnské The Times Niteh Shah z hedgeového fondu Wisdom Tree.

Druhou příčinou má být západní „zelenání“ a zaměření na ekologii. Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) třeba výstavba větrné elektrárny žádá (ke stejnému výkonu) ve srovnání s plynovou devítinásobek nerostných surovin. Elektromobily jsou oproti autům se spalovacími motory šestkrát náročnější. A třeba spotřeba lithia by se ke splnění aktuálně plánovaných globálních klimatických cílů do roku 2040 měla zečtyřicetinásobit!

Třetím faktorem jsou problémy na straně „výroby“. Čínský ocelářský průmysl úpí pod ekologickými tlaky své vlády, globální produkce kukuřice nebo kávy byla postižena suchem, dolům chyběli a stále chybí zaměstnanci. Těžební průmysl taktéž na vyšší poptávku nebyl připraven a vybudování nového dolu, než najede na stoprocentní produkci, přitom může trvat až dekádu. Ohledně nástupu nového supercyklu ovšem existují i disentní hlasy, jež poukazují na odlišnosti s minulým supercyklem (někteří analytici hovoří třeba pouze o supercyklu „čistých“ energetických surovin). Faktem však zůstává, že ceny prostě rostou.

Spekulanti, nástup!

A profesionální investoři se po pár letech nezájmu začínají opět pomyslně štosovat u bran komoditních burz. Na červnové investiční konferenci Robin Hood pořádané bankou J.P. Morgan a pravidelně hostící investiční superhvězdy, jako jsou Paul Tudor Jones, Ray Dalio nebo Stanley Druckenmiller, například po pěti letech znovu otevřeli panel věnovaný právě komoditám. „Jsou opět v módě,“ konstatoval pro Fortune Jeff Currie, výzkumný analytik oddělení komodit z další investiční banky Goldman Sachs. Dodal ovšem, že nadšení z prudce rostoucích cen zatím zdaleka nepřilákalo tolik peněz, kolik jich sektor natáhl během posledního boomu. V bublině podle Currieho zatím rozhodně nejsme, brokeři komoditních obchodů ale vydělávají jako nikdy v historii. Třeba firma Cargill, největší obchodník se zemědělskými komoditami na světě, jen za prvních devět měsíců svého fiskálního roku vygenerovala čistý zisk přesahující čtyři miliardy dolarů, což je její nejlepší výsledek ve firemní historii.

I tento boom a sklízení „sladkých plodů“ má však své limity. Agentura Reuters na začátku října přinesla zprávu, podle níž řada obchodníků, především se zemním plynem, v posledních dnech čelí takzvaným „margin callům“ svých brokerů, aby minimalizovali ztráty ze spekulací na pokles ceny této komodity. Společnosti jako Glencore, Gunvor, Trafigura nebo Vitol v posledních měsících totiž sázejí v Evropě a Asii na korekci cen zemního plynu a ta stále nepřichází.

Jak na tom vydělat

Vedle hedgeových fondů a traderů spekulujících na krátko- a střednědobé pohyby aktuální růst komoditních trhů samozřejmě láká i drobné investory. Pro ty není řada sofistikovanějších nástrojů dostupná, ale stále mají podle manuálu zveřejněného deníkem The Times řadu cest, jak se k sázce na komodity připojit. Ať již v rámci snahy na eventuálním novém komoditním supercyklu vydělat, nebo se jen pojistit proti sahání do spotřebitelské peněženky, což komodity skrze promítání svých cen do konečné ceny výrobků/služeb ve finále způsobí. Experti zároveň podotýkají, že komoditní trhy jsou „advanced game“, nevhodné pro méně zkušené burziány.

Pokud poptávka z USA a Číny zůstane stabilní, ceny poptávaných komodit prakticky nemají cestu, jak se vrátit z nebeských výšin zpátky na zem.

Zřejmě nejpřímější cestou (i nejlevnější) k participaci na komoditních trzích jsou pro malého investora ETF fondy kopírující vývoj cen jednotlivých komodit nebo jejich mixu. Druhou možností jsou aktivně spravované specializované fondy, v nichž profesionálové spekulují na pohyby/dlouhodobý vývoj právě na komoditních trzích. Třetí základní cestou jsou pak akcie těžařských společností, jež s hodnotami těžené komodity silně korelují. Ceny akcií těžařů jsou volatilnější než ceny komodit. Na druhé straně těžaři patří k poctivým plátcům dividend a třeba Rio Tinto je letos s desetiprocentním dividendovým výnosem nejštědřejším titulem londýnského indexu FTSE.

A ani další výhled není podle insiderů úplně špatný. „Ceny komodit zůstanou silné ještě dlouho,“ prohlásil pro The Wall Street Journal k aktuálnímu statu quo Ivan Glasenberg, odcházející boss komoditního kolosu Glencore. Podle Glasenberga se totiž poprvé v dějinách stalo, že dvě hlavní světové velmoci − USA a Čína − souběžně prosazují velké infrastrukturní projekty jako způsob, kterak ochránit své ekonomiky před dopady pandemie koronaviru. A pokud poptávka z těchto dvou stran zůstane stabilní, ceny poptávaných komodit prakticky nemají cestu, jak se vrátit z nebeských výšin zpátky na zem. Což asi není informace, která by běžnému spotřebiteli mohla přinést jakoukoli radost.