Hladomory na obzoru

O 23 procent zdražily mezi prosincem 2020 a 2021 potraviny, měřeno indexem Organizace pro výživu a zemědělství OSN (FAO). Potraviny jsou tak nejdražší v historii. Příčinou je nejen klimatická změna a zvyšující se ceny dopravy či energií, ale především raketové zdražování umělých hnojiv, na nichž je moderní výroba potravin kriticky závislá.

Zběsilý růst cen hnojiv souvisí se zdražením zemního plynu, který je základní surovinou pro jejich výrobu. Například u dusíkatých hnojiv tvoří až 80 procent variabilních nákladů. I proto se například cena močoviny od konce roku 2020 do loňského listopadu zvýšila podle údajů FAO na třiapůlnásobek. Zásadní problémy zažívá i výroba čpavku, který je základem pro nejpoužívanější hnojiva v zemědělství. Jeho produkce se stala tak nákladnou, že velcí výrobci hnojiv museli své továrny dokonce na čas odstavit. „Při těchto vysokých cenách plynu se často výroba hnojiv nevyplácí,“ vysvětlil magazínu Der Spiegel Josef Schmidhuber, zástupce ředitele Divize trhů a obchodu FAO. To potvrdil i Svein Tore Holsether, šéf norské skupiny Yara, světového lídra v oblasti dusíkatých hnojiv. „Výroba tuny čpavku loni v létě stála 110 dolarů a nyní je to tisíc dolarů,“ řekl koncem listopadu Holsether časopisu Fortune.

I proto se z hnojiv a surovin na jejich výrobu stává stále vzácnější komodita a jednotlivé země se snaží si zajistit dostatečné zásoby. Například Rusko, po­dle údajů za rok 2020 největší světový vývozce hnojiv, uvalil od počátku prosince na jejich export kvóty. Obdobně světová dvojka Čína zpřísnila vývozní před­pisy a kontroly natolik, že je téměř nemožné dostat hnojivo ze země. Výsledek? Export dusíkatých hnojiv z Ruska se podle údajů FAO během jediného měsíce snížil o 37 procent a v případě Číny dokonce o 40 procent. Rovněž druhý největší vývozce fosfátových hnojiv na světě Maroko v poslední době výrazně omezilo export této komodity.

Obchodní nerovnováha

Problémem trhu s hnojivy je, že země zaměřené na export potravin jsou často odkázány na masivní dovoz těchto chemikálií. Téměř polovinu celosvětového vývozu hnojiv zajišťuje pouhých pět států – Rusko, Čína, Kanada, USA a Maroko. Naproti tomu stojí velcí dovozci v čele s Brazílií, která sama spolyká přes 16 procent světového exportu hnojiv a svoji potřebu této cenné komodity dokáže z domácí výroby pokrýt jen z dvaceti procent.

Nakolik agrární sektor v této jihoamerické zemi stojí a padá s využitím chemie, ukazuje i další číslo – spotřeba hnojiv se zde mezi lety 1969 a 2018 zvýšila z 22,6 na téměř 305 kilogramů na hektar. Přitom v Brazílii zemědělská produkce zajišťuje více než pětinu HDP celé země. Potraviny, které mohou nasytit až miliardu lidí, se tam pěstují na ploše 834 tisíc kilometrů čtverečních, což je téměř jedenáctinásobek české rozlohy. A jen loni utržili brazilští farmáři přes 110 miliard amerických dolarů na exportu zemědělských produktů.

Letos to může být významně méně – do konce prosince se například dokázala zásobit dostatkem hnojiv za přijatelné ceny méně než polovina farmářů ve významném centru pěstování obilovin Rio Verde. Ostatní se musejí obávat ztrát, protože nemohou zvýšené výrobní ceny jen tak přenést na své zákazníky. Do hry navíc vstupuje i geo­politika, Brazílie donedávna každoročně dovážela hnojiva za více než půl miliar­dy dolarů z Běloruska. Ovšem sankce vůči zemi, v níž vládne Alexandr Luka­šenko, se vztahují i na vývoz zemědělské chemie.

Pokud tedy Brazílie a další velcí čistí importéři (především Indie, USA, Francie a Thajsko) nedokážou dovézt dostatek hnojiv, jejich produkce výrazně klesne. Nakolik je moderní pěstování potravin závislé na chemii, potvrzuje i James Mbogo, pěstitel rajčat z Ugandy. „Bez dostatečného množství hnojiv klesnou moje výnosy o tři čtvrtiny. Naše půda prostě nedokáže dodat více živin,“ řekl Mbogo Spiegelu s tím, že cena hnojiv, jež nakupuje, se meziročně téměř zdvojnásobila.

Otázka života a smrti

Vážnost situace potvrzují i výrobci hnojiv. „Je to opravdu děsivé. Čelíme potravinové krizi a zranitelní lidé jsou velmi tvrdě zasaženi,“ říká šéf skupiny Yara Holsether. „Pro některé obyvatele zvláště v rozvojových zemích je to otázka života nebo smrti,“ dodává Holsether. Podle něj nyní jde o to „vyhnout se rozsáhlému hladomoru“. Co se z pohledu zámožné Evropy může zdát přehnané, je z pohledu chudých zemí realitou. Zatímco například v Německu činí výdaje domácností na potraviny přibližně dvanáct procent a v Česku asi pětinu rodinného rozpočtu, v zemích jižní polokoule je to mnohem více.

„V Sieře Leone se počet domácností utrácejících více než 75 procent příjmu za jídlo mezi lety 2020 a 2021 téměř zdvojnásobil,“ říká Rafaël Schneider, zástupce ředitele humanitární organizace Welthungerhilfe. „Růst cen potravin vede nejen k chudobě, ale přímo k hladu, rodiny vynechávají jídlo a nakupují levnější, méně zdravé potraviny. Roste také míra dětské práce, protože rodiče jsou nuceni posílat své děti vydělávat peníze místo do školy,“ dodává Schneider s tím, že na celém světě již hladoví přibližně 811 milionů lidí.

A brzy to může být i daleko více. „Moderní zemědělství je v podstatě přeměna energie prostřednictvím rostlin a zvířat na potraviny,“ vysvětluje již zmíněný Schmidhuber z FAO. „Budou-li se ceny energií dále zvyšovat, ceny hnojiv, pesti­cidů a paliv porostou také. A o něco později rovněž ceny potravin,“ dodává. Vzhle­dem k energetické transformaci se nedá očekávat, že by náklady na energie výrazněji klesaly. Další růst cen potravin je tedy nevyhnutelný. A další vlivy – jako třeba rostoucí nestabilita počasí – budou tento trend jen posilovat.