Debakl, nebo volební zázrak?

Kdo by si byl pomyslel, že volební koalice Spolu, která táhne vládu Petra Fialy, se přehoupne přes 20 procent podpory a zamíří ke svým minulým výsledkům z roku 2021. Práci vlády nedůvěřuje ani pětina obyvatel, voliči vládních stran jsou z působení své vlády rozpačití, až zklamaní. A přece v posledních týdnech Spolu i další současné i bývalé vládní strany šplhají pomalu vzhůru. Dokonce i Piráti, kteří se po skandálním odchodu z kabinetu propadli směrem k volebnímu dnu, se v průzkumech preferencí postupně zvedají a nabírají na síle.

V různých průzkumech (viz infografika) vypadají čísla pochopitelně různě, ale společný trend je z nich jasně patrný. Čísla agentur NMS a Ipsos dávají Pirátům a STAN dohromady stejně silná čísla jako v minulých volbách (15,6 procenta), v pravidelných týdenních průzkumech STEM je to dokonce 18,5 procenta, tedy o tři procentní body více, než jaké byly zisky obou subjektů ve volbách v roce 2021! Nevídané. K novému trendu patří i posilování Spolu, které se ve všech průzkumech usadilo nad hranicí 20 procent. V přepočtu na mandáty je bývalá pětikoalice, která by mohla konkurovat ANO a jeho případným partnerům z SPD a Stačilo!, ještě hodně vzdálená svého smělého cíle, kterým je opakované vítězství, jak dokola opakují lídři koalice.

Podle posledního relevantního průzkumu STEM z konce května by stranám, jež se označují jako demokratické, k většině chybělo šestnáct mandátů, což vypadá jako nedosažitelná meta. „Myslím, že to dáme, je teprve začátek kampaně, myslím, že nakonec ve vládě opět budeme,“ hýří optimismem ministr dopravy Martin Kupka z ODS, nejčastěji zmiňovaný v otázce nástupnictví po Petru Fialovi. Jak ale získat oněch šestnáct či více mandátů, co se musí stát, aby se to Spolu, STAN a Pirátům číselně povedlo, ať už se v povolebních jednáních potom bude dít cokoli?

Politologové rádi pracují s rozdílem mezi volebním potenciálem a volebním jádrem. To druhé ukazuje, kolik procent voličů bude svou stranu volit vždy, ať se děje, co se děje. Tedy co má strana jisté. Volební potenciál pak shrnuje všechny voliče, kteří by o volbě té které strany byli ochotni uvažovat. Když se podíváme na čerstvá květnová čísla agentury NMS, je zřejmé, že ANO, které se v minulých průzkumech dostávalo dokonce na hranici svého potenciálu 38 procent, se už pár týdnů mírně propadá a blíží se naopak svému voličskému jádru, které je podle zjištění NMS 28 procent. Člověk nemusí být sociální vědec, aby viděl, že ANO ztrácí schopnost přitahovat protestní hlasy, které se raději přimykají k daleko radikálnější rétorice SPD či systematickému levicově-populistickému křiku komunistické europoslankyně Kateřiny Konečné.

U Spolu byla situace opačná. Před pár měsíci mělo velký problém držet při sobě své nejskalnější voliče a sotva se dostávalo nad hranici 15,5 procenta, kde je dnes voličské jádro této koalice. Potenciál jejich politického propojení je ale přesně na úrovni minulého volebního výsledku, tedy na hranici 28 procent. Situace minulých voleb se, jak se zdá, může opakovat. Je k tomu potřeba, aby ANO dál padalo směrem ke svému voličskému jádru a Spolu šplhalo k maximu svého volebního potenciálu, který je na stejné úrovni jako jádro ANO. V tomto ideálním případě by se stalo něco, co ještě před pár týdny vypadalo jako politické sci-fi. Opakování těsného souboje o moc a obhajoba postů současné vládní koalice.

Bude téma bezpečnosti stačit?

„Nepředpokládám, že by vyhrál někdo jiný než ANO, zvlášť když od Andreje Babiše očekávám silný závěr kampaně,“ polemizuje politolog Lukáš Jelínek se současným vývojem preferencí, jenž může být pro Spolu jen zbožným přáním. „Jiná věc je, kdo bude mít sílu sestavit vládu a s kým?“ pokračuje politolog. „Sestavování vlády se může hodně protáhnout a ani povést se to nemusí.“ Druhé místo, odhaduje Jelínek, si udrží Spolu, už kvůli polarizaci, jež bude na spoustu voličů působit čím dál silněji.

Nevylučuje ale, že se STAN podaří získat víc mandátů než ODS. „Hodně bude záležet právě na jejich přetahování s Piráty o podobné voliče. Kdyby v součtu měli STAN a Piráti více než v roce 2021, jak se někde ukazuje dnes, nebo dokonce více než Spolu, dost by mě to překvapilo. Ale příjemně. Byl by to signál jisté rovnováhy na liberálně-konzervativních vahách.“ Z nadějného vývoje preferencí posledních týdnů a z rozboru naplňování volebního potenciálu vychází sebevědomá volební strategie vládních stran. Otázkou tedy je: kde vzít chybějících sedm osm procent hlasů, které by zvrátily vývoj voleb? Tedy jakou taktiku zvolit, aby bylo dosaženo tohoto dobře naformulovaného strategického cíle. Sázet na to, že to budou nakonec lidé, kteří se odkloní od ANO kvůli málo vyjasněné bezpečnostní politice hnutí, by bylo naivní. Spolu ale fakticky nemá jiný nástroj, kterým by ve volební kampani přesvědčovalo. Výsledky vládnutí nejsou tak krystalicky čistě pozitivní, vždy se dají zpochybnit zleva i zprava a nemusí se ani volit populistická manipulativní nota. Výkon Fialovy vlády byl spíše průměrný i vzhledem k programovému prohlášení a pro mnoho lidí zejména v ekonomické oblasti jistým zklamáním. Sázka na hru o bezpečí republiky, které je potřeba v dnešní rozbouřené geopolitické situaci nově zajistit, mimo jiné i proto, že se USA uvolňují z pevných spojeneckých vazeb do pozice suverénní mocnosti, představuje jediné silné téma, jež by vůči ANO mohlo ve volbách efektivně fungovat. Jedině zde se dá bez problémů použít známé a pořád platné heslo „dokázali jsme, že to dokážeme“.

Fialova vláda se v otázce zajištění bezpečnosti v časech války na Ukrajině drží dlouhodobě pevné pozice, ohrožení agresivním Putinovým Ruskem považuje za reálné, proto se na něj musíme odpovědně připravit. Z průzkumů veřejného mínění je zřejmé, že v této věci má vláda stále na své straně dvě třetiny obyvatel. Kdo z nich však hodí právě z těchto důvodů hlas Spolu, případně STAN, který je tradiční stranou první druhé volby, když dominantní a silnější Spolu nelze volit z nějaké politické alergie vůči některé ze stran spojeného tria? Musí to být noví voliči (průzkumy ukazují, že k urnám se zatím chystá maximálně 63 procent; účast v roce 2021 byla 65,43 procenta), lidé, kteří minule nevolili, nebo ti, kteří dnes volit nechtějí, protože cítí zklamání z vlády, a hlavně mladí lidé. Je ale obrana státu, odpovědné vlastenectví tématem, které přitáhne mladé k volbám?

Silné Česko, ale opatrně

Bezpečnostní témata vládní strany natáčejí i jiným než vojenským způsobem. Stále častěji se mluví o udržení demokratického prostředí vůči antisystémovým stranám. Že je nesystémovou stranou SPD, které chce referendum o vystoupení z Evropské unie, nebo Stačilo!, které by zase chtělo z NATO a pobyt v EU také nevidí pro Česko jako smysluplný, není sporu. Zpochybňuje se tu ale i demokratická pozice ANO, které se přimklo k proudu evropských patriotů, více či méně kopírujících vzorce politiky Donalda Trumpa. Andrej Babiš už od prvního Trumpova vítězství v roce 2016 po vzoru amerického prezidenta nosil čepici s nápisem „Silné Česko“. Dnes už se Babiš i stínový premiér za ANO Karel Havlíček bezhlavému adorování Trumpa vyhýbají, červené čepice nejsou volební trhák, spíše naopak, přestože řada europoslanců za ANO nebo bývalý předseda sněmovny Radek Vondráček se chovají jako nadšení členové MAGA.

„Myslím, že v ANO na jednotlivých politicích nezáleží. Vždyť i europoslanci ANO byli nahnáni k Patriotům, aniž by se jich někdo ptal. Jistě se mezi nimi najdou i upřímní fanoušci MAGA hnutí, ale převažují pragmatici, oportunisté a konjunkturalisté,“ vysvětluje politolog Jelínek. Hlavní slovo má i tady dál Babiš. „Ten ale v zahraniční politice tápe jako Trump a využívá ji hlavně k dosažení vnitropolitických cílů. Srovnávat s lídry v zahraničí si moc netroufám. Babiš je ale asi trochu Orbán, trochu Kickl a hodně Meloniová.“

Pro velké procento tradičních jádrových voličů ANO je problémem jasná podpora obrany Ukrajiny či zvyšování vojenských výdajů, protože peníze potřebujeme jinde. Jenže ANO chce zároveň působit jako demokratické hnutí věrné ústavnímu vymezení českého politického systému a prezidentovi na uzavřeném jednání (více méně) řeklo, že se zbrojením problémy nemá, jen prosím, odpovědně a šetrně, transparentně. Lavírování mezi oběma póly, jež ANO v bezpečnostních otázkách poslední měsíce provádí, volebnímu výsledku moc nepomůže.

Na jednání o bezpečnosti země s prezidentem Petrem Pavlem bylo ANO státotvorné, ve veřejné debatě už své nadšení pro obranu brzdí. Andrej Babiš pak často uhýbá až k neutrální pozici, naznačuje přitom, že Česko má jiné, podstatnější starosti, než je obrana země vůči nepříteli, který je pořád daleko. Například relativně vysoké ceny potravin a energií. Jak to ukazuje například reklamní aktivita předsedkyně poslaneckého klubu ANO Aleny Schillerové mávající na sítích plachtou s vejcem, které bylo za vlády ANO o 63 procent levnější.

Různé druhy demokracie

I tak bude bezpečnost a střet s antisystémovými stranami hlavní téma říjnových parlamentních voleb, o to se přímo i nepřímo stará i prezident Pavel. Jeho prohlášení, v němž naznačuje, že pokud do vlády budou mířit lidé stran postavených proti českému členství v Evropské unii a NATO, bude mít problém takové lidi do vlády jmenovat, je dosud nevídané usměrňování, někdo by řekl ovlivňování volební kampaně.

„To je věc vnitřní politiky, takže já jsem u rozhodnutí takto se vyjádřit nebyl,“ říká politolog Jiří Pehe, člen poradního panelu prezidenta pro zahraničně- -politické otázky. „Jistě to může vypadat jako poměrně silné ovlivňování kampaně, ale v současné napjaté geopolitické situaci, kdy jsme fakticky ve válce s Ruskem, se mi to zdá být správné.“ Válka je válka. Prezident podle něho přitom jen předem a otevřeně naznačuje, že bude důsledně dodržovat ústavu a bránit ji před lidmi, kteří by chtěli měnit české zapojení do obranných a politických institucí v Evropě, a chtěli se tak odklonit od tradic demokratických států, na něž se mimo jiné odvolává preambule české ústavy a s nimiž počítá většina dlouhodobých strategických politik českého státu.

Tento střet je dnes globální trend. Politická ikona současnosti. „Šly by tak popsat i české volby, to je pravda,“ souhlasí Lukáš Jelínek. Jako politolog by se ale bránil podle toho nálepkovat jednotlivé strany. „Tady bych byl zdrženlivější. A to nejen proto, že ty antisystémové strany tvrdí, že i ony chtějí demokracii jinou, skutečnou, přímou…“ A dodává: „Především se zdráhám hnát ANO do antisystémového kouta, aby se mu tam ještě nezalíbilo. V jeho případě spíš – zatím – půjde o klasický střet opozice s vládou za využití všech dostupných prostředků. Což platí i opačně.“

Předvolební kampaň sice už běží, ale předělí ji prázdniny, kdy zájem voličů jistě poklesne. Zářijový finiš bude i proto drtivý. Ten také rozhodne, zda volby budou debaklem končící vlády, nebo malým politickým zázrakem. Třetina voličů se totiž ve volbách rozhoduje opravdu až v den voleb přímo ve volební místnosti. Jak naladěná bude tato třetina, rozhodne říjnové volby.