Dinosaurus uprostřed obýváku
Někteří milionáři sbírají obrazy, jiní zase víno. Popularitě se těší špičkové hodinky, auta nebo jachty. Fosilie dinosaurů jsou jedním z novějších přírůstků v sběratelském košíku „horních deseti tisíc“.
Poprvé. Podruhé. Potřetí. A Hector byl prodán. Když na začátku loňského května dražebník londýnské pobočky aukční síně Christie’s odklepl úspěšný prodej exempláře dinosaura deinonycha přezdívaného Hector za 12,4 milionu dolarů, byl to tak trochu šok, ale zároveň i potvrzení nového trendu. Zdvojnásobení Hectorovy odhadní ceny se v momentu, kdy burzy oproti maximům už odepisovaly deset procent a další turbulence měly ještě přijít, nečekalo. Z opačné perspektivy zájem potvrdil čerstvou libůstku mezi kastou nejbohatších: postavit si do obýváku kostru živočicha, který tuto planetu obýval před desítkami milionů let. Hector tedy přesně před 110 miliony.
Trend, který zneklidňuje paleontology. Poptávka, jež vytvořila nový obchodní řetězec „hledači – překupníci – restaurátoři – specializované oddělení aukčních síní – bohatí/slavní zájemci“. (Další) podivnost, která může ukazovat náladu na trzích. Ta se mimochodem od Hectora v posledních měsících poněkud proměnila, když se v prosinci v New Yorku lebka tyranosaura pojmenovaného Maximus vydražila „jen“ za šest milionů dolarů, přičemž odhady byly tentokrát až třikrát vyšší. O měsíc dřív hongkongské Christie’s pro nezájem zase stáhlo z aukce (podle odhadů) dvacetimilionového T-Rexe Shena. Nejspíš se nikomu nehodil designově do pokoje. Kšeft s fosiliemi přesto stále funguje.
Od Sue ke Stanovi a k rekordům
Základy tohoto byznysu byly položeny desítky milionů let nazpět. Vlastně ve chvíli, když se umírající dinosaurus položil do bahna, které jej zakonzervovalo. A nyní, o ty miliony let později, brázdí stepi v Mongolsku, savany v Argentině nebo pláně v Coloradu soukromí hledači kostí a snaží se je vyrvat zemi, respektive „uvolnit pro trh“. Ani tohle hobby není úplně nové. Už dříve se takovému typu vykopávek věnovali vedle zanícených vědců především „potrhlí“ milionáři. Nyní se záliba v „kostním designu“ mezi nejbohatšími rozšířila mnohem plošněji.
Svou kostru dinosaura má podle dostupných informací zakladatel Amazonu Jeff Bezos nebo chemický magnát David Koch, fanouškem byl i zesnulý spoluzakladatel Microsoftu Paul Allen. Z celebrit si tuto výzdobu do svých domů pořídili Dwayne „The Rock“ Johnson, Nicolas Cage, Leonardo DiCaprio nebo Russell Crowe. Řada zájemců a kupců navíc zůstává v anonymitě. Funguje taktéž černý trh. Ale právě dražební rekordy v nejprestižnějších aukčních síních světa inspiraci šíří dál.
První náznak boomu mezi širší vrstvy amatérských paleontologů přišel na konci 20. století, kdy se v roce 1997 za 8,5 milionu dolarů prodala na americkém Středozápadě nalezená zkamenělina tyranosaura rexe pojmenovaná Sue. Ta číslovka zaujala. Na planiny Colorada, Wyomingu, Montany, Utahu nebo Idaha zamířila vlna hledačů a místní majitelé pozemků se začali zajímat o to, jak „pěstovat“ novou plodinu: dinosauří kostry. To, co dříve hledali za pomoci místních kovbojů většinou jen podfinancovaní vědci, se stalo předmětem „dinosauří horečky“. Ve Spojených státech totiž nálezy na soukromé půdě patří jejich vlastníkům/povoleným hledačům. A odvětví tak mohlo začít růst.
Jeho dosavadní vrchol přišel dva roky nazpět, když aukční síň Christie’s vydražila za 31,8 milionu dolarů dalšího T-Rexe pojmenovaného Stan. Ten dokonale symbolizuje pochod dinosauřích koster ke slávě. Tato nejdražší fosilie se jmenuje podle hledače a amatérského paleontologa Stana Sacrisona, který ji objevil v roce 1987 v Jižní Dakotě. Odborníci ji nejprve považovali za běžného triceratopse, až o pět let později se zjistilo, že se jedná o nejkomplexnější nález – o rok později Spielbergovým Jurským parkem zpopularizovaného – T-Rexe, a ještě intenzivnější vykopávky mohly začít. Další dlouhé roky pak odborníci dávali 188 Sacrisonem objevených kostí dohromady. A na konci roku 2020 pak Stan vytvořil – k velké nelibosti vědecké obce – svůj aukční rekord.
Věda vs. byznys. Vyhrávají hosté
Oficiální paleontologie má s tímto typem zájmu bohatých o svůj obor významný problém. Vědci přišli o svůj monopol, o vykopávky se naráz musejí přetahovat s privátními zájemci, kteří mají úplně jiné rozpočty. „Tyto šílené ceny za dinosauří kostry, mnohdy neúplné, zlikvidují muzea, výzkum a vzdělávání. Pro náš obor je to naprosto neudržitelné,“ komentoval aukci výše zmíněného Hectora pro Business Insider Steve Brusatte, šéf katedry paleontologie na univerzitě ve skotském Edinburghu.
Jakkoli se sběratelé brání, že vědci a muzea jsou na financích od bohatých mecenášů závislí, jejich vpád do oboru je prostě problém. Doby, kdy první laičtí hledači zničili v osmdesátých a devadesátých letech 20. století řadu potenciálně přelomových nálezů, už sice nejspíš skončily, ale třeba v Mongolsku má toto odvětví kriminální pozadí. Všechno, co se nalezne na jeho stepích a pouštích, patří podle zákona mongolskému lidu. Což hledači ve světle potenciálních milionových zisků vůbec nerespektují. Podobné problémy řeší i v Jižní Americe nebo Číně.
Vedle rekordních sum za Sue nebo Stana se za zajímavé částky prodávají i běžnější kostry nebo jejich fragmenty. Jen loni se třeba nekompletní kostra gorgosaura v New Yorku vydražila za 6,1 milionu dolarů, londýnská Sotheby’s zase prodala jediný zub T-Rexe za více než sto tisíc. Zájem je i o odlitky kostí výjimečných nálezů, objevitelé tak vydělávají dvakrát. Mezi kupujícími jsou finančníci, hollywoodské hvězdy, technologičtí magnáti, ale i řada vznikajících přírodovědných muzeí v Číně či na Blízkém východě, které ale kostry rovněž kupují jako statutární záležitost.
Řada rezidenčních developerů luxusních nemovitostí v posledních letech začala své objekty ozvláštňovat originálními fragmenty nebo i napodobeninami dinosauřích fosilií. A například v nákupním centru Dubai Mall je osmdesátimetrový diplodokus hlavní atrakcí (o přízeň soutěží s nedalekým ledním kluzištěm). Na výjimečně zachovalou lebku tyranosaura se v kalifornské Santa Barbaře může zájemce zajít podívat i do recepce softwarové firmy Green Hills. Zájem roste i o další fosilie, poptávka je po zkamenělinách rostlin, Rusko, minimálně před válkou na Ukrajině, zažívalo vlnu zájmu mezi oligarchy o kostry mamutů.
Designově dokonalý doplněk
Právě originální krása je zřejmě jedním z důvodů, který zájemce k tomuto koníčku přitahuje. Paleontologové ostatně sami přirovnávají zkameněliny k uměleckým dílům. Christie’s nebo Sotheby’s své Sue nebo Stany ostatně zařazují mezi moderní umění. Miliony let staré kostry nebo jejich fragmenty se tak paradoxně draží společně s malbami Andyho Warhola nebo Jacksona Pollocka. A liberálnější paleontologové se smiřují s tím, že jejich obor zájmu má širší souvislosti.
„Musíme se vyrovnat s tím, že obchodování se zkamenělinami je realitou. Někteří velmi bohatí lidé jsou do sbírání zkamenělin zapálení a chtějí ty nejlepší, stejně jako někteří lidé chtějí nejlepší umělecká díla,“ řekla listu Independent Lorraine Cornishová, kurátorka v londýnském Museum of Natural History. Budoucnost pravěkých fosilií tak podle všeho neleží jen v muzeích. Nějakou si můžete pořídit i do obývacího pokoje.
