Tradiční čeští politici zjevně došli na svůj zenit a voliči si toho začínají všímat. A média reagovat. Jsme na začátku jedné z největších obměn politických elit v novodobé historii, nebo to nakonec skončí opětovnou dominancí politických dinosaurů, kteří už nemají co nabídnout?

Nové tváře české politiky

Sotva pár měsíců po velkolepém návratu Andreje Babiše do premiérského křesla přichází očekávaná vlna deziluze. Je dobré připomenout, že vítězství ANO nebylo výsledkem brilantního programu ani výjimečného charismatu. Bylo především důsledkem vyčerpanosti a uzavřenosti předchozí vlády, která ztratila schopnost sebereflexe. Opakuje se starý známý scénář: vítězí ten, koho voliči v daný moment vnímají jako menší zlo.

Není to nic nového. Podobné cykly tu byly už za první republiky a skončily dominancí agrárníků a permanentní politickou krizí.  Jenže dnes, téměř čtyřicet let po revoluci, je únava společnosti mnohem hmatatelnější. A o slovo se hlásí nová vlna politiků – napříč většinou relevantních stran.

Staronový Kuba

Jednou z hlavních tváří, která má ambici rozhýbat českou politiku, je bezesporu Martin Kuba. „Staronová tvář“, hejtman, který si vybudoval silnou regionální značku a umí mluvit jazykem praktických řešení. Jeho pragmatismus je čitelný a pro část voličů přitažlivý. Otázkou zůstává, zda dokáže zůstat autentický i ve chvíli, kdy se jeho kroky začnou více potkávat s taktikou Andreje Babiše. Nová energie totiž může rychle vyprchat, pokud působí jako pouhá variace starých her.

Portlík dozrál

V ODS je zajímavé sledovat nástup Tomáše Portlíka. Starosta Prahy 9 a dnes první místopředseda strany politicky dozrál. Už jeho nominační projev překvapil: diplomaticky, ale jasně se vymezil vůči předchozí vládě a zároveň představil vlastní představu nové ODS. Místo obehraného fialovského modelu „Antibabiš“ nabízí konstruktivní přístup. Místo trucování jasný směr. Místo věčného taktizování otevřenou ambici dovést ODS k vítězství. A pokud se mu podaří tuto linku udržet, může se stát symbolem generační výměny uvnitř strany.

Mistr přežití Grolich

Podobně je to u hejtmana Jana Grolicha. Ten staví na civilnosti a schopnosti mluvit s lidmi bez ideologických kudrlinek. Jeho styl je méně konfliktní, více komunitní. A i když lidovci bývali často vnímáni jako mistři přežití, Grolich se snaží dát této tradici nový obsah. Právě on může dát lidovcům novou energii a posunout jejich tradiční značku do současnosti.

Drobné, ale viditelné proměny se odehrávají i v hnutí ANO – zejména v posilující roli nové šéfky poslaneckého klubu Taťány Malé. Její kariéra v nejvyšší exekutivní politice skončila kvůli plagiátorské kauze dřív, než začala – krátce po jejím jmenování ministryní spravedlnosti, takže pro mnohé voliče je opravdu novou tváří.  A její současný přímočarý, věcný a méně teatrální styl komunikace ostře kontrastuje se zapadající hvězdou Aleny Schillerové.

Místo strašení racionalita

To, co tyto politiky spojuje, je odklon od politiky věčného strachu a návrat k racionálnější, pragmatické politice orientované na voliče. Tomáš Portlík a další dobře vycítili únavu společnosti z nekonečného strašení válkou, pandemií nebo radary na ulici. A také otrávení z návratu babišovského chaosu, kdy se premiér pasuje do role šéfa digitální transformace, přestože celý národ ví, že si neumí pustit ani počítač a vrcholem jeho technologických dovedností je otevření WhatsAppu v mobilu.

Další měsíce nyní ukážou, jak moc se těmto novým tvářím podaří přesvědčit voliče, že svět se změnil a politici spolu s ním. Ale když se podíváme na sociální sítě všech jmenovaných, vidíme v nich zásadní rozdíl od komunikace „starších politiků“. Aroganci a vzájemnou nevraživost střídá nadhled a ironie. Skoro by se mohlo zdát, že s novou vlnou politiků by mohl přijít i nový styl komunikace.

Jedinou otázkou tak je, zda se jim podaří vytlačit politické dinosaury. S ohledem na pravidla evoluce, která bývá neúprosná, tu jistá naděje je. Protože, jak víme, nakonec nevítězí nejsilnější, ale ti, kteří jsou schopní se přizpůsobit nové realitě.