Divoký celní poker

Málokdy se ekonomové v posledních desetiletích na něčem tak shodli. Cla, která zavádí americký prezident Donald Trump prakticky na všechny země světa, nedávají velký ekonomický smysl. Většina světových i domácích ekonomů je považuje za vycucaná z prstu, nahodile zkonstruovaná a v konečném efektu škodlivá. Už výchozí myšlenka, že deficit zahraničního obchodu je ztělesněné zlo, které je třeba vymýtit, protože jasně ukazuje, že země vykazující schodek je druhými podváděna a využívána, je ekonomicky, ale i morálně filozoficky scestná. Moderní obchod přece dávno není barter vedený jedna ku jedné.

„Je to pravděpodobně nejhorší, nejzávažnější rána v naší hospodářské politice od druhé světové války, kterou jsme si způsobili sami,“ komentoval Trumpův celní útok na globální obchod bývalý ministr financí a hlavní ekonom Světové banky, donedávna rektor Harvardovy univerzity Lawrence Summers. I jeho šokoval způsob, jakým byly tarify nejen nastaveny, ale také spočítány. Trumpův ekonomický poradce Peter Navarro, který za touto strategií stojí, schytal svoje nejen od významných ekonomů, jako je Summers, ale také z vlastních republikánských řad. Trumpův agent pro povolení škrtat ve státní správě a stále ještě nejbohatší člověk světa Elon Musk obvinil Navarra z neschopnosti a hlouposti. Cla totiž dopadnou i na Muskovo podnikání, které se už tak kvůli jeho angažmá v Trumpově administrativě otřásá pod bojkotem zákazníků, kteří se ostentativně zbavují Muskových aut a odmítají je kupovat.

Muskovi samozřejmě nevyhovuje ani případná zvýšená celní obrana, na niž se tak jako tak preventivně chystá Evropská unie. Muskovi by to mohlo zkomplikovat podnikání v oblasti sociálních sítí (EU naznačila, že je načase zdanit digitální americký byznys v Evropě, který prakticky neodvádí žádné daně), ale především důležité obchody se systémem StarLink, který si za mnoho miliard eur dohodl Musk s Itálií nebo Polskem. Reálná ekonomika tu naráží na volební sliby a ideologické představy vytvářené od stolu, politické vidiny o tom, jak funguje světová ekonomika a jak ji lze online celními výpady řídit ve prospěch Spojených států. „Je to vše postavené na absurdních a dětinských ekonomických základech, což je šokující, když si uvědomíme, že pravé USA mají největší počet nejkvalitnějších ekonomických kateder a největší počet nositelů Nobelovy ceny za ekonomii v historii,“ podivuje se v anketě týdeníku Euro (čtěte na straně 20) ekonom Mojmír Hampl, bývalý centrální bankéř, dnes předseda Národní rozpočtové rady. Je to bizarní a absurdní, přidávají se další.

Strategie. Nebo nepochopení?

Ekonom Filip Matějka, působící na institutu CERGE-EI, nechává stále otevřenou i možnost nejhorší, totiž že Trumpovo rozhodování je výrazem ekonomického diletantismu a totální neznalosti, což mimochodem připouští i lídr opozičního ANO a bývalý premiér Andrej Babiš, otevřeně stále největší přívrženec trumpistického proudu v Česku. „Nikdo z nás mu nevidí do hlavy, ale ta možnost, že opravdu ničemu nerozumí, tu je. Chce udělat něco zajímavého, chce být ve zprávách,“ soudí Matějka. Babiš zase mluví o špatných clech a úplnému nepochopení, jak svět obchodu funguje. Existují ale i optimističtější scénáře, které počítají s tím, že Trump skutečně pracuje strategicky, jako hráč pokeru. Zvyšuje sázky, sleduje, jak reagují ostatní a podle toho mění styl a upravuje své politické investice.

Podle Matějky by pak dlel hlavní princip v tom, že se Trump chová jako správný populista. Zvýšení cel, tedy prakticky zdanění dovezeného zboží, zvýší příjmy do státní kasy. Trump by tak mohl nejen vyrovnávat rozpočtové deficity, ale mohl také nově vybrané peníze rozdávat podle toho, kdo se mu jak líbí. Mohl by dokonce dotovat sociální výdaje a přinést více peněz těm, kteří mu dávali hlasy nejvíce. I když by celkový výnos na rodiny byl nějakých tři sta dolarů, pro nižší chudší vrstvy, jež uvěřily, že Trump zvýší výkon ekonomiky, čímž i vylepší jejich ekonomickou situaci, pořád lepší než nic. Nebo čekání na to, až se americká ekonomika za rok dva mohutně zvedne a přijdou „zlaté časy Ameriky“, jak sliboval současný prezident.

Druhá strategická možnost, o níž Trump od počátku veřejně mluví, než utekl do jiných souvislostí, aby se k ní zase vrátil, je celní tlak na zahraniční firmy, které se kvůli velkému trhu přesunou do USA a budou vyrábět své zboží bez cla na americké půdě. Vypadá to logicky, dokud se člověk nepodívá do přehledu zboží a nezjistí, že drtivá většina věcí se opravdu dnes vyrábí mimo Ameriku a sama domácí ekonomika stojí na službách.

„Ano, je to ekonomika služeb s podílem kolem 80 procent HDP, prakticky bez zpracovatelského průmyslu pro navazující průmysl i spotřební zboží,“ popisuje stav dnešního amerického hospodářství ekonom BeePartner a člen Národní ekonomické rady vlády Petr Zahradník.

„Je to vlastně legrační, vždyť drtivou většinu toho, co americká ekonomika a domácnosti pro svůj chod dnes potřebují, USA dovážejí. Navržená cla tedy nemají v USA koho ochránit, pokud chtějí spotřebitelé spotřebovávat a ekonomika mít zajištěny své vstupy, musí se smířit s cenovým nárůstem nebo s tím, že na trhu zavládne nedostatek,“ popisuje logiku vývoje Zahradník.

Představa, že všechno zboží od textilu po povlečení, jídlo nebo nábytek se najednou kvůli clům bude vyrábět v Americe, která tím neuvěřitelně zbohatne, je naivní. I kdyby tomu tak bylo a celý svět spěchal do Ameriky, bude to trvat dlouho. Reindustrializace USA, tedy znovuvybudování velkých průmyslových kapacit, které Amerika outsourcovala do ciziny, by trvala desetiletí a narazila by na nedostatek pracovní síly. A i kdyby se lidé do nových továren v Americe nakonec našli, nepoměrně vyšší náklady na ně by výrazně zvýšily ceny nově vyráběného ryze amerického zboží.

Teoretická logika Trumpova postupu, kterou v opatření amerického prezidenta hledají ekonomové celého světa, protože se nechtějí smířit s mnohem jednodušší myšlenkou prezidentovy ekonomické neznalosti, má tedy vážné zádrhele a chyby. A také mnoho „kdyby“.

Faktem bohužel je, že celní chaos, který Trump vyvolal po celém světě, ničí hodnotu akcií na trzích, na nichž kupříkladu jenom v Americe dnes se svými úsporami investuje 160 milionů Američanů. A spolu s tím roste i panika mezi americkými spotřebiteli, které jejich prezident nechtěně vyslal do obchodů, aby se předzásobili pro případ, že clem zatížené zboží do USA zkrátka nedoputuje.

Chytit Čínu do pasti

Jak říká harvardský ekonom Lawrence Summers, kterého svého času respektovali jak demokraté, tak republikáni (kde jsou ty časy), Trump a jeho ekonomický rádce Navarro možná měli dobrý úmysl, dopadlo to ale velmi špatně. „Abychom si vypůjčili slovo z oblasti lékařství, toto je naše první iatrogenní finanční krize,“ tvrdí Summers na svém profilu X. Iatrogenní je vlastně vedlejší efekt, třeba když vám zachrání střevo, ale po operaci vám ochrne noha, jejíž nerv odumřel po neopatrné manipulaci. „Asi jako když jdete do nemocnice na operaci a chytíte tam infekci,“ vysvětluje to Summers a pokračuje: „Děje se to tehdy, když lidé, jejichž úkolem je věci zlepšovat, aktivně věci zhoršují. I v tomto případě neexistovala žádná vnější příčina, která by takovou krizi vyvolala. Jen slova a činy Donalda Trumpa.“

Cla, jež Trump marketingově nazývá „reciproční“, aby bylo jasné, že ho k jejich zavedení svět donutil svým využíváním amerického trhu, prezident minulou středu na tři měsíce pozastavil (v době uzávěrky tohoto čísla to ještě platilo – pozn. red.). V platnosti jsou ale dál cla na vybrané zboží, zejména na ocel a hliník, a rovněž na zahraniční auta a autodíly jak z Evropské unie, tak z Kanady či z Mexika. A samozřejmě drakonická nová cla na čínské zboží ve výši 125 procent, která vylétla po vzájemné americko-čínské celní přestřelce (v době uzávěrky tohoto čísla to ještě platilo – pozn. red.).

Trumpův ministr financí Scott Bessent se dokonce svěřil, že celý ten divoký celní poker Donalda Trumpa (vedený samozřejmě online, takže prezident prakticky neslézá z žádné obrazovky na světě) je sofistikovaná Trumpova strategie. Po celou dobu šlo o to chytit do pasti Čínu a donutit ji k „legendárnímu souboji tarifů“. „Dokonce by se dalo říct, že Čínu do této špatné pozice prezident navedl,“ uzavřel dohady o tom, k čemu to všechno bylo, ministr Bessent. A co na to sám Trump? Jak se vyrovná s tím, že jednou cla zavádí a druhý den je pozastavuje?

„Musíme být flexibilní. To je to slovo, flexibilní,“ odpověděl Trump, který se prý jen přizpůsobil tomu, co se stalo na finančních trzích, kde, jak zálibně dodal, proběhla historická událost (tedy prudký propad cen akcií). Jeho následná metafora zdi, kterou nelze prorazit, ale lze ji přelézt nebo obejít, a to je právě ta flexibilita, má až cimrmanovský nádech.

Ztráty na burze ale nejsou metafory a ani ty ztráty nejhorší, tedy ztráty důvěry ve funkční a předvídatelný mezinárodní obchod. Nejde už jen o peníze, s důvěrou totiž padá i celý demokratický kapitalismus, systém, který Amerika vybudovala a byla jeho nejsilnějším garantem. To už dnes možná neplatí, přinejmenším je to dost nejisté. Každopádně „mimořádně promyšlený celní poker o Čínu skrze všechny ostatní“ je pouze začátkem ekonomického tance, který svět ještě s Donaldem Trumpem čeká. Úvodní celní epizoda je dostatečným varováním, aby se i Evropa připravila na nejhorší, jakkoli se dnes po odložení cel na 90 dní může zdát, že šlo jen o politický odvar známé shakespearovské hry Mnoho povyku pro nic.