Do čeho „vrazit“ milion

Otázka, kterou na různých fórech pravidelně dostávám, zní jednoduše: do čeho a jak investovat třeba milion korun? Odpověď rozdělím na dvě části. Dnes se zaměřím na to, do čeho a proč investovat. A příště se podíváme na to, jak a pomocí kterých společností, nástrojů či aplikací investovat.

Řekněme tedy, že v bance máte zmíněný milion. Na okamžité, nenadálé provozní výdaje si nechte nejvýš 100 tisíc korun – a zbytek investujte. Proč? Pokud budete milion „spořit“, při očekávaném tempu inflace z něj v dnešních cenách budete za pět let mít jen nějakých 850 tisíc korun. Pamatujte, že „kdo dnes spoří, ten shoří“. A zvažte i to, že centrální banky krize za krizí stále intenzivněji jedou v režimu „monetárního socialismu“. Neboli „socialismu pro bohaté, pro investory“.

Ten se vyznačuje tím, že běžní střadatelé ztrácí kupní sílu úspor a tato ztráta spolu s bobtnajícím veřejným dluhem umožňuje napříč ekonomicky vyspělým světem bohatým lidem dále bohatnout. „Monetární socialismus“ – tedy tištění bilionů dolarů či eur a dalších měn a obecně extrémně expanzivní měnová politi­ka – zamezuje bankrotu předlužených států, ale také prudším propadům cen aktiv jako akcie nebo nemovitosti. Toho je třeba využít. A přidat se na stranu těch, k nimž bohatství proudí. Jako v reálném socialismu před rokem 1989 neexistoval krach výrobního podniku, protože neexistoval trh ani skutečná konkurence, v „monetárním socialismu“ zase prakticky nekrachují státy a tiskem miliard brání centrální banky i krachům burz.

Oněch 900 tisíc tedy rozdělte do vhodně namixovaného portfolia akciových, dluhopisových a nemovitostních fondů. Čím jste starší, tím větší podíl byste měli mít v dluhopisových fondech. Pokud je vám okolo 45 let, můžete 800 tisíc rozdělit na ideální třetinky. Pokud jste mladší, dejte přednost nemovitostem a zvlášť akciím. Za zbylých 100 tisíc nakupte třeba kryptoměny, částku rozdělte napůl mezi bitcoin a ether.

Akcie jsou nahoře, ale…

Co se týče akcií, třeba ty americké jsou podle řady kritérií nyní nadhodnocené. Zejména však o úroky bankovních kont běžných střadatelů. Ty byly totiž soustavně podhodnocované v důsledku zmíněného tištění nových dolarových bilionů – jinými slovy, znamenalo to nízkou cenu peněz v ekonomice. Toto tištění naopak zvedá hodnotu akcií či nemovitostí. Z toho těží zhruba polovina americké populace, jež akcie vlastní, zatímco ta druhá, která má jen bankovní konta, pokud vůbec, chudne.

Bylo by chybou nevézt se na této vlně neustálého dofukování, ta už tu zřejmě bude tak dlouho, jak dlouho bude fungovat stávající globální finanční systém, jenž se bez „drogy“ v podobě tištění dalších a dalších peněz zjevně neobejde. Potřebuje ji naopak stále víc a víc. Je proto prozíravé být na správné straně rozevírajících se nůžek společenského bohatství. Ale část dávat do aktiv, která obstojí, i pokud „dofukování akcií“ přestane jednou zabírat – do realit, ale rovněž třeba do kryptoměn. Kdo s tímto vědomím investuje do akcií, respektive akciových fondů, nemusí se bát tak činit ani právě teď.

U dluhopisů pozor

Doplňkem investic do akcií ať jsou dluhopisy. Všímejte si nabízeného úroku nejen jako možného výnosu, ale zejména jako „výstražné známky“ odrážející riziko, že už své peníze nikdy neuvidíte.

Za celkem bezpečný lze označit třeba desetiletý dluhopis české vlády, který momentálně vynáší zhruba 2,7 procenta. Ale jakýkoli výnos zhruba nad dvojnásobkem této úrovně, tedy pět a více procent, lze považovat za známku poměrně značného rizika. To se týká zejména podnikových dluhopisů. Čím výrazněji nad úrovní pěti procent, tím je daný firemní dluhopis rizikovější a tím pravděpodobnější je tedy i to, že investor o své peníze přijde.

Fakt, že v posledních letech došlo jen k poměrně málo pádům dluhopisových titulů, neznamená, že podobně klidný vývoj bude pokračovat. Průšvihů typu Zoot, Arca či C2H může být v nejbližší době řádově víc, zejména když nyní dochází k citelnému růstu inflačních očekávání a tržních úrokových sazeb.

Na vlně růstu cen realit

Nemovitostní fond bude svým zhodnocením mnohem pravděpodobněji inflaci celkem pravidelně překonávat. Takže nakonec se vaše peníze opravdu rozmnoží. Realitní fond je způsob, jak vydělávat na růstu cen nemovitostí i bez vlastnictví jakékoli z nich. Tyto fondy obvykle ještě patří k těm méně rizikovým. Je třeba si dát pozor, jaké reality fond vlastní. Nyní jsou na tom dobře třeba ty zaměřené na logistické areály, těží z pandemického rozmachu e-commerce. Ale i kanceláře budou dál žádané, revoluční přechod na home office zřejmě nehrozí. Dřívější opojení prací z domova lidi během lockdownů opustilo.

Více než kdykoli v uplynulých třinácti letech je potřeba počítat s tím, že inflace může poškodit výnosnost alespoň části nemovitostních fondů. S inflací rostou úrokové sazby, včetně těch u vládních dluhopisů. A investoři budou od nemovitostí žádat vyšší výnos. To je však možné, jen pokud stoupnou nájmy nebo klesne cena nemovitostí. V krajním případě se může stát, že investoři nebudou ochotni kupovat nemovitosti bez jejich zlevnění, protože nájem už u řady z nich nemá kam růst.

Lákavý výnos, velké riziko

Úporná snaha regulovat nebo zakazovat kryptoměny či transakce s nimi obnažuje bezradnost „strážců“ konvenčních měn. Ostatně Čína kryptoměny zakázala už asi šestkrát nebo sedmkrát. Politici a úřady se při zakazování zaštiťují ochranou spotřebitele. Ten ale žádnou ochranu nepotřebuje, pokud tedy má všech pět pohromadě. Jedná se spíše o doznání, že systém nekrytých peněz se ocitá ve stále bezvýchodnější krizi. Způsobuje ji zejména neustálé tištění miliard nových dolarů, eur a dalších konvenčních měn. Absurditu situace podtrhuje návrh nové podoby tištění miliard – kvantitativního uvolňování – z pera Evropské centrální banky. Rozumějme: inflace je v eurozóně na mnohaletých maximech, třeba v Pobaltí až na více než osmi procentech, mnohem výše než v Česku – a ECB se zamýšlí nad tím, jak do ekonomiky pumpovat další a další miliardy. Už ani nezakrývá, že vlastně nejde o boj s deflační hrozbou. Jde o to ulevit vládám od nákladů dluhu. Jde o to uměle stlačovat úrok, jejž platí předlužené státy typu Itálie nebo Řecka.

Pro konvenční měny představuje krypto konkurenční měnový systém: jestliže by se více rozmohlo, vlády po světě ztratí možnost pohodlně platit své dluhy inflačním znehodnocováním peněz. Právě proto je krypto ve jménu ochrany spotřebitele potlačováno. Ve skutečnosti je potlačováno kvůli ochraně establishmentu a jejich nekryté měny.

Investice do kryptoměn tak je potenciálně velmi výnosnou investicí, ale zároveň velkým rizikem. Státy a centrální banky se jej totiž budou snažit znemožnit – připravit o důvěryhodnost – nebo zcela potlačit, což oboje, i pokud by šlo o nevydařenou snahu, pravděpodobně přinese jejich velký cenový propad. Právě proto je třeba k vkládání peněz do kryptoměn přistupovat velmi obezřetně, ale zároveň se nedržet zcela stranou. Z toho důvodu krypto doporučuji pouze jako doplněk do zmíněného investorského mixu.

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank, člen Národní ekonomické rady vlády