Do nitra kontinentu

Zambii má na mapě problém najít i sečtělejší zájemce o geografii. Dlouhá léta byl tento africký stát na okraji zájmu i českého exportu. Tu a tam bylo možné narazit na traktory Zetor, z nichž většina byla do země dodána na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, ty však z polí postupně vytlačila levnější čínská konkurence.

S trochou nadsázky by se proto dalo říct, že poslední výraznou českou stopou v Zambii zanechal před více než 150 lety cestovatel a kartograf Emil Holub, jehož busta stojí na čestném místě před zambijským Národním muzeem ve městě Livingstone. V uplynulých letech se však Česku v této vnitrozemské africké zemi dařilo zviditelňovat.

Několik českých firem loni v rámci covidové pomoci vybavilo nemocničními lůžky, nábytkem i přístroji jednotku intenzivní péče v University Teaching Hospital v hlavním městě Lusace, největší nemocnici v zemi. Díky menším rozvojovým projektům postavili Češi na západě země nový skatepark, dodali také třeba know-how na pěstování kešu oříšků. Minipivovar pro luxusní hotel v zambijské metropoli, který loni dodala firma Technoexport, se stal prvním českým investičním celkem v zemi. A nového obchodního partnera v Zambii našel po mnoha letech i Zetor.

Žádná filantropie

Jednou z českých firem, která v Zambii rozjela byznys, je i společnost VVS Ver­měřovice, která do této africké země dodává minerálně vitaminové premixy do krmných směsí pro skot a drůbež a mléčná krmiva pro telata. První kontejner z Orlickoústecka putoval do Zambie v roce 2018 a od té doby se byznysu daří.

„Zemědělství má v zemi velkou tradici. Po návštěvě Ghany, která je z hlediska zemědělské prvovýroby poměrně zaostalá, nás překvapila docela vysoká úroveň té zambijské. Velké farmy tu fungují, dohody platí, nemáme problémy s platební morálkou. Obchod se Zambií pro nás určitě není žádná filantropie,“ řekl týdeníku Euro ředitel VVS Verměřovice Václav Brynda.

Český výrobce má v zemi spolehlivého místního partnera i pronajaté sklady a prodává do Zambie krmné směsi pod vlastní značkou. Ani všudypřítomná čínská konkurence prý podnikání neohrožuje. „Čínské investice jsou tu vidět všude, staví se tu silnice, letiště i nemocnice. Peníze z Číny ovládají také těžařský průmysl. Ale o krmiva nemají zájem, naší konkurencí je především Jihoafrická republika, s níž má Zambie bezcelní zónu,“ dodává Brynda.

Firma z Orlickoústecka chce svůj africký byznys výhledově rozšířit – zatím zvažuje exportovat do Zimbabwe a Botswany, v hledáčku má také Keňu. Největším úskalím je podle šéfa VVS Verměřovice logistika: kontejner pluje po moři dva měsíce a další měsíc zabere dostat ho z přístavu přímo odběratelům.

V Africe naopak funguje výborně „nabalování“ obchodních příležitostí i pro jiné firmy z oboru. Na doporučení VVS Ver­měřovice se do Zambie dostala středočeská firma Natural, která se zaměřuje na umělou inseminaci skotu, o dodávkách strojů na plnění silážních vaků pro zambijské velkofarmy jedná i Euro Bagging z Velkého Meziříčí.

Brokát pro krále popu

Zatímco v Zambii nebylo na co navazovat, leckde v Africe dosud fungují historické vazby z dob Československa. Příkladem je takzvaný africký brokát, vyráběný nikoliv z hedvábí, jako originální tkanina, ale z levnější bavlny. Už od konce šedesátých let 20. století se zejména do západní Afriky vyvážel bavlněný brokát z broumovské Veby.

Pestrobarevné vzory, z nichž se v Mali, Senegalu nebo v Nigérii šijí tradiční africké oděvy s bohatým zdobením a výšivkami, se již za socialistické éry staly chloubou národního podniku z Broumova a výstavním artiklem československého exportu. Po roce 1989 několikrát hrozilo, že Veba o své africké trhy přijde. Textilka vystřídala řadu majitelů, několikrát čelila konkurzu a insolvenci.

V uplynulých letech se ale Vebě, jejímž majitelem se v roce 2019 stal podnikatel Otakar Moťka, v západní Africe dařilo. Letos spustila v Mali rozsáhlou mediální kampaň, jejíž tváří se stal i král afrického popu Salif Keita, který broumovskou textilku zvěčnil i v jednom ze svých videoklipů, v němž cestuje soukromým letadlem. Svým způsobem je to stylové. V Africe je prakticky nemožné uspět na dálku, proto je cestování součástí byznysu. K místní obchodnické mentalitě patří osobně si zboží prohlédnout a promluvit si s výrobcem.

Pokud jde o módu jako v případě Veby, je nejlepším řešením showroom. Ten také broumovská textilka v Lagosu provozuje. Jako česká firma není v tomto bývalém hlavním městě Nigérie sama. Letos se k ní přidala boskovická firma Anita B, která vyrábí šicí stroje pod značkou Garudan. Dostat se do Nigérie jí pomohly kontakty na místní obchodníky a také lagoská pobočka státní agentury CzechTrade. Garudan si již udělal v západní Africe dobré jméno a ani v Boskovicích se neobávají čínské konkurence.

„Konkurujeme kvalitou produktu a služeb, velice důležitá je i rychlost dodání, kterou řešíme četností a modelovou pestrostí skladových zásob. V případě poruchy jsme schopní rychle jednat díky skladu náhradních dílů,“ vysvětluje Luděk Burgr, vedoucí zahraničního obchodu firmy Anita B. Také boskovický výrobce bere showroom jako základnu pro další expanzi, firma již jedná o kontraktech v Ghaně a Beninu.

Mosty pro Ghanu

V poslední době v Africe přibývá i úspěšných příběhů českých firem, které dodávají nejen jednotlivé výrobky, ale i technologické celky. Daří se pivovarníkům, kromě již zmíněné Zambie v uplynulých letech vznikl nový kompletně český pivovar také v Etiopii, kam ho dodala strojírna ZVU Potez. České firmy si ale dokážou v Africe sáhnout na podstatně větší zakázky.

Společnost Knights, jejímž generálním dodavatelem je mostárna MCE Slaný, loni začala první fázi obřího kontraktu pro Ghanu. Jde o stavbu 50 modulárních ocelových mostů o délce 20 až 50 metrů, které se vyrábějí v podobě dílců ve Slaném a čeští mostaři je pak na místě montují. Mosty, pro něž ocel vyrobila huť Liberty Ostrava, propojí s okolním světem vesnice a farmy, které jinak v období dešťů zůstávají dlouhé týdny odříznuté od okolního světa a tím i od nemocnic, škol nebo tržnic.

Zakázka od ghanského ministerstva silnic a dálnic má přitom opci až na 200 mostů, což představuje kontrakt v hodnotě stovek milionů eur. Úspěch slánských mostařů v Ghaně patří k nejvýznamnějším zakázkám, které česká firma v Africe po revoluci získala. Nikoliv ale k té vůbec největší. Co do objemu prací i ceny vede frýdecko-místecká společnost Transcon Electronic Systems, která letos v létě dokončila kompletní rekonstrukci senegalského letiště Saint-Louis.

Česká firma přitom porazila francouzské konkurenty, protože nabídla modulární řešení. Pomocí soustavy částečně prefabrikovaných dílců, které dodala vizovická společnost Koma Modular, vznikly příletové i odbavovací haly, hangáry a veškeré technické zázemí. Stavba je o třetinu levnější než tradiční zdivo, samotný terminál byl navíc za dva měsíce hotový, což samo o sobě šetří další náklady na lidskou pracovní sílu.

Stavaři s puncem VIP

Úspory i rychlost Senegalci dokážou ocenit. Když se letiště v Saint-Louis letos v červenci otvíralo, mohli se členové české delegace cítit jako celebrity. Pásku přijel přestřihnout senegalský prezident Macky Sall a na zpáteční cestu do Dakaru vzal do svého leteckého speciálu i náměstka ministra zahraničí Martina Tlapu. Důležitější než pocit být stavařskou VIP osobou v Senegalu jsou ale další zakázky.

Rekonstrukce v Saint-Louis na sebe navázala kontrakty pro české firmy, takže letištní hasiči dnes používají speciály z automobilky Tatra přestavěné firmou THT Polička nebo sanitní vozidla upravená společností Fosan. Firma Transcon se mezitím přesunula na severovýchod země, kde staví druhé senegalské letiště Ourossogui-Matam. I tady se objeví tatrovky. Kontrakt má česká firma na celkem pět letišť stavěných „na klíč“, což v přepočtu přinese až čtyři miliardy korun. Oproti tradičním zakázkám je tu ještě jedno plus: Transcon vystupuje jako generální kontraktor, proto má pod palcem kompletní zakázku. Několik příběhů českých firem, které v Africe uspěly, zapadá do i celkových čísel.

Obchod s africkým kontinentem nemůže objemem třeba Americe nebo Asii konkurovat, pomalu ale roste. V uplynulých deseti letech se zdvojnásobil a loni čeští exportéři do afrických zemí vyvezli zboží za téměř 53 miliard korun. Zdravotnické prostředky, textilní výrobky, stroje, hutnická výroba nebo celé investiční celky, to vše svědčí o tom, že se české firmy i na náročných trzích dokážou prosadit kvalitou a servisem. V době, jíž nejprve otřásl koronavirus a vzápětí válka na Ukrajině, je potřeba diverzifikovat rizika stále silnější.

Neznamená to, že by se na daleké trhy měl vrhnout každý a sám. Jak v rozhovoru pro portál export.cz nedávno řekl obchodní ředitel Transconu Ilja Mazánek, ne každá menší firma musí do Afriky vyvážet. „Může pro ni být velmi výhodné, když se stane subdodavatelem většího českého exportéra. Ten jí většinou dokáže lépe zaplatit než třeba německý odběratel, navíc je ochoten ji na zahraničních trzích prezentovat, poskytnout jí reference. Veškeré zisky přitom zůstávají doma v Česku,“ dodal.