Dokázal Milei kritikům, že se mýlili?

Pár dní před loňskými argentinskými prezidentskými volbami se Emir Gullo, zaměstnanec jednoho tamního supermarketu, těšil, až bude mít za prezidenta šílence. „Je to blázen,“ řekl Gullo na shromáždění na podporu libertariánského ekonoma a tehdejšího kandidáta Javiera Mileie, které se koncem roku 2023 konalo na okraji Buenos Aires, a připomněl jeho výstřední image, nekonvenční myšlenky a nedostatek zkušeností s vládnutím. „Jsme unavení ze stále stejných politiků, kteří říkají, že věci napraví, a nikdy to neudělají. Myslíme si, že tenhle magor může Argentinu změnit.“

A po Mileieově roce ve funkci to vypadá, že měl Gullo pravdu. Poté, co nový prezident převzal vládu v zemi balancující na pokraji hyperinflace, snížil měsíční míru inflace z 26 procent loni v prosinci na říjnových 2,7 procenta. Neustále se znehodnocující peso, jež Milei loni přirovnal k „lejnu“, v posledních šesti měsících na černém trhu výrazně posílilo vůči dolaru. Od jeho zvolení se ceny argentinských státních dluhopisů, které byly dlouhodobě pod tlakem, zhruba ztrojnásobily.

Triumf navzdory očekávání

Politologové zpočátku předpovídali, že bývalý televizní komentátor nebude schopen slibované změny prosadit – jeho nápady jim připadaly příliš radikální, poukazovali na jeho vznětlivou povahu a nedostatek zkušeností jeho tři roky staré koalice La Libertad Avanza (Svoboda postupuje). Milei však využil svých pravomocí a obešel se i bez většiny v Kongresu, zavedl stovky deregulačních opatření a zahnal opozici do defenzivy. Navíc razantně snížil veřejné výdaje, takže po celý rok dosahoval primárního fiskálního přebytku – a to po více než desetiletí nepřetržitých deficitů –, aniž by přitom vyvolal masové protesty, jimiž jeho odpůrci hrozili.

Milei navíc získal mocné přátele, a to v nedávno zvoleném prezidentovi USA Donaldu Trumpovi a v Elonu Muskovi, miliardářskému šéfovi Tesly. Mileiova představa o malé roli státu z něj učinila miláčka manažerů hedgeových fondů i soukromých investorů.

Důležitější – a možná překvapivější – je však skutečnost, že průzkumy průběžně ukazují, že se těší podpoře poloviny argentinské populace. „Předpovídaná ekonomická a sociální katastrofa nenastala,“ řekl Milei na podzim pro Financial Times. A prezident pochvalně doplnil: „Mám padesátiprocentní podporu i poté, co jsem uskutečnil největší úsporný program v naší historii. To je zázrak, ne?“ Milei má k vychloubání důvod: stabilizoval notoricky nestabilní ekonomiku, která se navíc ocitla v nejhorší krizi za posledních dvacet let, neboť levicově orientovaná peronistická vláda financovala výdaje tím, že tiskla peníze v hodnotě miliard dolarů. Situace Argentiny je ale i tak nadále kritická.

Všechny problémy nemizí

Sice to vypadá, že se argentinská ekonomika dostává z recese, do níž předloni upadla, ale podle mezinárodní banky JPMorgan lze čekat, že za uplynulý rok bude o tři procenta menší než v roce 2023. Pokud by ekonomika v roce 2025 rostla tempem 5,2 procenta, jak banka předpokládá, vrátil by se argentinský HDP na obyvatele pouze na úroveň roku 2021, kdy se země vzpamatovávala z pandemie covidu.

Vzhledem k utlumenému průmyslu a mzdám se Argentinci dosud nevzpamatovali z prudkého poklesu životní úrovně, který začal přibližně před deseti lety a v prvních měsících Mileiova prezidentství se ještě více prohloubil. Podíl obyvatel žijících v chudobě jihoamerické země se v první polovině roku 2024 zvýšil o jedenáct procentních bodů na 53 procent, uvádí národní statistický úřad. Lidé, kteří Mileie volili, však tvrdí, že jsou vlastně spokojeni. „Pro mě osobně to byl špatný rok, došly mi úspory, ze kterých jsem žila, ale věřím, že bude líp,“ říká třiašedesátiletá penzionovaná učitelka Virgínia ze čtvrti Abasto v hlavním městě Buenos Aires. „Vždycky jsem říkala, že tato země potřebuje všechno zpřetrhat – a začít od nuly, a on to opravdu dělá,“ pokyvuje seniorka.

Ředitel argentinské pobočky JPMorgan Facundo Gómez Minujín přirovnává Argentinu v době, kdy ji prezident Milei přebíral, k bankrotující firmě „s mnoha aktivy, ale finančními problémy“. A jak to vidí dnes? „Po necelém roce je ta firma z nejhoršího venku. Z mého pohledu to nemůže být lepší.“

Motorovkou na inflaci

Javier Milei si za prioritu v úřadu stanovil boj s inflací. Jeho hlavní strategií bylo „vzít na stát motorovou pilu“, jak zní jeho oblíbený bonmot, a snížit výdaje ze 44 na 32 procent HDP. Největší úspory jsou výsledkem škrtů v důchodech, veřejných projektech, platech ve státním sektoru, dotacích na energii a dopravu a v sociálních programech.

Ministr hospodářství Luis Caputo, bývalý obchodník z Wall Street, mezitím provedl komplexní finanční operace s cílem zastavit, jak říká, „mašiny na tisknutí peněz“, které z centrální banky do ekonomiky chrlily přebytečná pesa.

Po velké počáteční devalvaci předloni v prosinci Milei a Caputo udržovali vládou kontrolovaný oficiální směnný kurz pesa stabilní, s devalvací jen dvě procenta měsíčně. V rámci velkorysé daňové amnestie, která přiměla Argentince uložit do bank dolary schované pod matracemi nebo v zahraničních bankách, do finančního systému napumpovali asi patnáct miliard dolarů (362 miliard korun). Tím snížili poptávku po americké měně na černém trhu i zmírnili tlak na směnný kurz.

Výsledný stav vypadá stabilní. „Dopadlo to lépe, než jsem očekával,“ hodnotí řezník Jorge z dělnické čtvrti Barrio Padre Múgica v Buenos Aires, který v loňských volbách odevzdal prázdný hlas. Ale tržby jsou stále hluboko pod úrovní z počátku roku 2023, dodává chlapík v masně: „Stabilizovali ekonomiku, ale ta teď stojí. Musí ji nějak znovu rozběhnout.“ Odvětví orientovaná na domácí trh jako maloobchod, výroba a stavebnictví, která zaměstnávají většinu Argentinců, se z hlubokých propadů z počátku tohoto roku zotavují zatím jen mírně.

Nezaměstnanost ve druhém čtvrtletí minulého roku meziročně vzrostla o 1,4 procentního bodu na 7,6 procenta. Výrobní podniky varují, že mohou dále snižovat počet pracovních míst, neboť Milei otevírá dlouho chráněnou ekonomiku dovozovému, importovanému zboží.

Pablo Yeramian, ředitel textilní fabriky Norfabril, letos v provinciích San Luis a Corrientes, kde působí, propustil šestinu z přibližně 275 zaměstnanců a možná bude muset propouštět další. „Nemáme stejné podmínky jako zahraniční firmy,“ říká a poukazuje na vysoké daně a zatuhlý trh práce.

Inflace těžce zasáhla příjmy Argentinců. V prvních čtyřech měsících Mileiova prezidentství klesla průměrná mzda v soukromém sektoru v reálných hodnotách o jedenáct procent oproti listopadu 2023, tedy na nejnižší úroveň za dvacet let. Od té doby se zotavila na úroveň pouhých dvou procent pod úrovní z předloňska. Platy ve veřejném sektoru, který zaměstnává pětinu pracovníků, však zůstávají o 17,5 procenta nižší. Ředitel levicového think-tanku Centro Estratégico Latinoamericano de Geopolítica (CELAG) Alfredo Serrano Mancilla namítá, že oživení je jen dočasné. „Nejde o strukturální oživení, protože Milei nevyřešil strukturální problémy argentinské mikroekonomiky. Je to model s velmi krátkou životností,“ přidává svůj pohled Mancilla.

Bolestivá obroda na obzoru?

Bývalý ministr průmyslu středopravicové vlády Dante Sica, jenž dnes vede poradenskou společnost ABECEB, tvrdí, že trh práce začal bolestivý, ale nezbytný posun „po více než desetiletí, kdy v soukromém sektoru nevznikala žádná nová formální pracovní místa“. Argentinský zemědělský, těžební a energetický export letos prudce vzrostl díky tomu, že skončilo několikaleté období sucha, ale i díky investicím do projektů, jako je třeba Vaca Muerta, jedno z největších břidlicových nalezišť na světě. Sica tvrdí, že tyto sektory a technologické služby „budou jednoznačně motory růstu a pozvednou zbytek ekonomiky“, ačkoli nyní představují pouhých čtrnáct procent pracovních míst.

Pierpaolo Barbieri, generální ředitel fintech společnosti Ualá, zase říká, že vidí „potenciál pro mimořádný rok růstu v roce 2025 – pokud vláda dokáže udržet makroekonomickou stabilitu“. Argentinská ekonomika se totiž „potácela v krizích už od doby, kdy jsme před šesti lety začínali; pokud budeme mít jeden rok bez krize, bude to skvělé,“ vidí naději Barbieri. Když se Milei ujímal moci, měl na své straně v Kongresu nejméně zastupitelů ze všech prezidentů v moderní argentinské historii – v obou komorách neměl ani patnáct procent křesel. Přesto se mu podařilo prosadit většinu priorit. Jak? Dosáhl toho pomocí mimořádných dekretů a vet na samé hranici pravidel výkonné moci. Díky přímému napojení na voliče prostřednictvím příspěvků na sociálních sítích pak tlačil na zákonodárce a tvrdě vyjednával s celkem 23 provinčními guvernéry, jimž seškrtal finance. „Ať se nám to líbí, nebo ne, v ohýbání (rigidního) argentinského politického systému si počínal velmi šikovně,“ říká anonymně jeden argentinský diplomat.

Kdo je ten divous Milei

Libertarián s rozcuchanými vlasy je stejně nekonvenční i ve výkonu své prezidentské funkce. Na svých veřejných vystoupeních se objevuje v kožené bundě za burácení rockových písní, nebo naopak docela nudně přednáší o okrajových ekonomických teoriích. Pravidelnou součástí jeho mítinků je však nadávání na média a další „nepřátele slušných Argentinců“. Největší moc v jeho vládě má jeho sestra Karina, která pracuje přímo jako vedoucí prezidentské kanceláře, a guru sociálních médií Santiago Caputo, jenž sice nezastává žádnou formální funkci, přesto má značný vliv na politiku i personální obsazení. Milei vede veřejný spor se svou ambiciózní viceprezidentkou Victorií Villarruelovou a minulý měsíc prohlásil, že Villarruelová nemá na vládní rozhodování „vůbec žádný vliv“. Z funkcí už odvolal více než třicet vysokých úředníků, včetně čtyř ministrů.

V klíčových otázkách se však prezident ukazuje jako pragmatik. K ledu uložil svůj předvolební slib dolarizovat ekonomiku a „podpálit“ centrální banku Argentiny. Navázal spojenectví s bývalým konzervativním prezidentem Mauriciem Macrim a do čela tří z osmi ministerstev jmenoval představitele jeho vlády z let 2015 až 2019. A také zmírnil veřejnou kritiku Číny – po Brazílii druhého největšího obchodního partnera Argentiny a rovněž klíčového věřitele –, členy jejíž vlády dříve nazýval „vraždícími komunisty“. Na listopadovém summitu uskupení G20 pak čínský prezident Si Ťin-pching pogratuloval Mileiovi k jeho snaze o „ekonomické oživení země“.

Když bytněl veřejný sektor

Opozice se mezitím zmítá v chaosu. Centristické koalice se přou o to, které Mileiovy kroky podpořit, zatímco peronistické hnutí se nedokáže shodnout na tom, jak zpochybnit úsporná opatření. Jeho vůdkyní je kontroverzní Cristina Fernándezová de Kirchnerová, exprezidentka odsouzená za korupci. Při projevu ke svým příznivcům na sklonku roku tvrdila, že Milei „nás chce zase redukovat na pouhou kolonii, která těží suroviny… To není země, kterou chceme“.

Peronistické vlády vedené právě Fernándezovou (a jejím zesnulým manželem Néstorem Kirchnerem) v letech 2003 až 2023 téměř zdvojnásobily argentinský veřejný sektor, rozhazovaly za sociální programy a vršily deficity, pomocí nichž se vše snažily zaplatit. Míra chudoby v Argentině prudce klesla, ovšem v polovině roku 2010 se začala zvedat inflace – a mzdy obyvatel klesaly.

Mocné argentinské odbory po Mileiově nástupu uspořádaly hned několik stávek, jež však byly relativně krátké. Někteří odboráři přiznávají, že se jim nepodařilo získat očekávanou masovou účast. „Společnost má za to, že jsme spolu s politiky částečně zodpovědní za krizi,“ přiznává šéf argentinských odborů ve stavebnictví Gerardo Martínez. „Teď mají lidé pocit, že k vyřešení argentinských strukturálních problémů musí věřit něčemu novému,“ doplňuje odborářský předák.

Pakt s Trumpem a Muskem

Povzbuzen svým úspěchem v ekonomice se Milei stále více pouští do „kulturních bitev“ s levicovou ideologií, zejména na globální scéně, kde se prezentuje jako vůdce tvrdé pravice. Podnikl už přes sedmnáct cest do zahraničí – téměř polovinu do USA, jednu do Izraele a čtyřikrát se setkal s Muskem – a na konferencích přednesl desítky projevů o nebezpečí „viru woke (culture)“.

Týden po amerických volbách se zúčastnil galavečera v Mar-a-Lago a stal se prvním světovým lídrem, který se setkal s Trumpem po jeho vítězství. Když nastupující americký prezident navrhl Muska coby spolupředsedu poradního ministerstva vládní efektivity pro snížení byrokracie, Milei prohlásil: „Exportujeme náš model deregulace motorovou pilou do celého světa.“

Mileiovi by se silný spojenec v Bílém domě mohl hodit. Zatímco Argentina má pro americký obchod a zahraniční politiku relativně malý význam, Spojené státy jsou největším akcionářem Mezinárodního měnového fondu (MMF), od kterého si chce Milei půjčit až deset miliard dolarů (242 miliard korun) nad rámec 44 miliard dolarů (bilionu korun), které již Argentina dluží.

Argentinští diplomaté neoficiálně připouštějí, že Trumpův návrat by mohl v Mileiovi posílit ideologický přístup a oslabit jeho pragmatičnost. Ministerstvo zahraničí už naznačilo, že Argentina může následovat Trumpa a odvolat podpis pod Pařížskou dohodou o klimatu. Experti tvrdí, že by tím Argentina mohla přijít o mezinárodní financování. „Myslím, že si Milei roli rebela užívá, ale když přišlo na věc, dosud projevoval pragmatismus,“ upozorňuje nejmenovaný zahraniční diplomat v Buenos Aires. „Je tu riziko, že když je teď Trump zpět, nechá se Milei unést? Doufám, že ne.“

Milei zatím překonává očekávání. A dokonce je zvyšuje. „Recese skončila, od teď už bude jen růst,“ řekl na podzim na podnikatelské konferenci. „Od nynějška budou přicházet jen dobré zprávy,“ holedbal se provokativní „šílenec“ v úřadu. Je to ale riskantní strategie, domnívá se ředitel pro americký kontinent Marcelo Garcia z poradenské firmy Horizon Engage: „Letos Argentinci říkají, že trpěli, ale stálo to za to, inflace klesla. Ale pokud se ekonomika dramaticky nezotaví, pokud se tohle na nějakou dobu stane novým normálem, neřeknou si nakonec, že už vytrpěli dost?“

Mileiovy další výzvy

„Obavy o pracovní místa a mzdy jsou sice hrozbami na obzoru“, líčí ředitelka výzkumné organizace Trespuntozero Shila Vilkerová, „ale naše čísla dávají Mileiovi hodně důvodů k oslavám. Neměli bychom podceňovat, jak moc Argentinci toužili po stabilitě a teď mají pocit, že ji zajistil.“ Aby se však stabilita přeměnila v udržitelný růst, musí Milei překonat několik velkých výzev. Tou největší je zrušení přísného argentinského dohledu nad kapitálem a měnou, který určuje oficiální směnný kurz a brání firmám i jednotlivcům volně převádět peníze z Argentiny. Zrušení dohledu je „naprosto nezbytnou podmínkou pro skutečný nárůst zahraničních investic“, upozorňuje Kezia McKeagueová, ředitelka strategické firmy McLarty Associates. Prezident Milei však tvrdí, že bez zásob tvrdé měny v centrální bance nemůže riskovat uvolnění pesa, jinak nedosáhne zklidnění trhů a nezabrání odlivu kapitálu, který by spustil inflaci. Přitom zdědil prakticky prázdné rezervy a k jejich obnově dochází jen obtížně, protože dolary slouží k udržení stability měny.

Milei doufal, že takové dilema vyřeší dohodou s MMF, ovšem fond svou expozici vůči zdaleka největšímu dlužníkovi zvyšuje jen velmi pomalu. Ministr financí Caputo před koncem roku řekl, že měnový dohled bude „nepochybně“ zrušen příští rok, i když je možné, že k tomu dojde až po doplňujících volbách v polovině volebního období, tedy koncem roku 2025. Investoři přesto vyjadřují optimismus. Argentinské riziko – prémie nad úrovní amerických státních dluhopisů, kterou investoři požadují za jejich držení – kleslo po Mileiově zvolení z více než dvou tisíc bazických bodů na přibližně 750. Očekává se totiž, že Argentina v letošním roce dodrží splátky dluhu.

Ekonom Eduardo Levy Yeyati, jenž radil středopravicové Macriho vládě, varuje, že Argentina už zažila „řadu úspěšných stabilizačních plánů“, které později selhaly. Milei bude muset slavit úspěch současně na poli růstu, rezerv i inflace, teprve pak „můžeme začít přemýšlet o zemi, která už nebude chycena ve smyčce“. A připomíná: „Ohlašování konce krize je v Argentině vždy předčasné.“

Ciara Nugentová, Michael Stott, FT