Domácí plyn už nesmrdí

Válka na Ukrajině staví německé zásobování energiemi na hlavu. „Nechceme vydávat žádná nová povolení k těžbě ropy a zemního plynu nad rámec již udělených rámcových provozních licencí pro Severní moře a Baltské moře,“ stojí v koa­liční dohodě německé vlády z loňského podzimu. Nyní však spolkoví ministři obracejí. „Myslím si, že toto ustanovení koa­liční smlouvy je zastaralé. Máme zásoby surovin, které nevyužíváme,“ prohlásil počátkem dubna šéf financí Christian Lindner.

Domácí zásoby

Zatímco ekologové skřípou zuby a volají po urychleném nahrazení fosilních paliv obnovitelnými zdroji, těžaři jsou se změnou kurzu spokojeni. Spolkový svaz pro zemní plyn, ropu a geoenergii (BVEG) považuje Lindnerovu iniciativu za správnou. „Musíme se přizpůsobit zásobování energií s nulovým nebo mnohem nižším objemem ruského dovozu a nově definovat energetickou infrastrukturu v Evropě,“ sdělil magazínu Spiegel ředitel BVEG Ludwig Möhring. Kromě masivního dovozu zkapalněného plynu ze zámoří je podle něj nutná i „maximalizace evropské domácí produkce“. „Dokud se v Německu bude používat zemní plyn a ropa, budeme potřebovat i domácí těžbu,“ dodal Möhring.

Spolkový ústav pro geovědy a přírodní zdroje odhaduje množství prokázaných německých ropných ložisek na zhruba 27,7 milionu tun a 32,4 miliardy metrů krychlových zemního plynu. Nový průzkum může tyto zásoby znatelně navýšit. Podle informací BVEG se loni v Německu, především v Severním moři, vyprodukovalo kolem 1,8 milionu tun ropy a zhruba 5,2 miliardy metrů krychlových plynu. Většina těžebních oblastí leží v Dolním Sasku a Šlesvicku-Holštýnsku, největší německé ropné pole se jmenuje Mittelplate a rozkládá se na jižním okraji Waddenského moře (součást Severního moře).

Příliš dlouhý horizont

Objem německé produkce ovšem léta klesá (v případě ropy dosáhl vrcholu v roce 1968), protože těžená naleziště plynu a ropy se postupně vyprazdňují. Ředitel svazu BVEG Möhring je ale přesvědčen, že má smysl rozvíjet nové lokality.

Odborníci věří, že zejména pod Severním a Baltským mořem jsou stále neznámá ložiska ropy a plynu. „Aby se produkce udržela na současné úrovni, nebo se dokonce mírně rozšířila, je nutné okamžitě zahájit průzkum,“ říká šéf BVEG. Výhody jsou podle něj zřejmé: „Domácí produkce má smysl z hlediska ochrany klimatu, protože má lepší bilanci CO2 než dovoz z jiných kontinentů a je spolehlivým základním kamenem našich dodávek.“ Rozvoj nových zdrojů ale nedokáže řešit aktuální obtíže a dodatečnou produkci může zajistit nejdříve za pět let.

Kritici navyšování těžby ropy a plynu považují tento časový údaj za klíčový. „Pokud by to dokázalo v krátkodobém horizontu nahradit dovoz, možná bych za současné situace řekl, že se to má zkusit,“ říká Simon Müller, ředitel berlínského energetického think-tanku Agora Energiewende. Ale podle něj to není tento případ. „Dodatečné objemy výroby přijdou příliš pozdě.“ Müller navíc považuje možný dodatečný objem těžby za příliš malý na to, aby zajistil znatelný rozdíl v zásobování Německa energií. Domácí produkce plynu a ropy totiž v současnosti pokrývá pouze asi pět procent roční spotřeby země.

A přece se těží

Zemské vlády to však vidí jinak. Například ta dolnosaská se již dohodla s nizozemskou společností ONE-Dyas na klíčových bodech projektu těžby zemního plynu v Severním moři u německého ostrova Borkum a nizozemského Schiermonnikoog. Zemní plyn získaný v německých suverénních vodách zůstane na domácím trhu. Pikantní je, že ještě loni stejná dolnosaská vláda licenci k těžbě Nizozemcům jednoznačně zamítla.

Ministr hospodářství Dolního Saska Bernd Althusmann nyní odmítá obavy ekologických skupin. „Dolnosaské i nizozemské úřady na ochranu životního prostředí v současné době dospívají k závěru, že žádné nebezpečí nehrozí,“ uvedl Althusmann. Ložisko má vydat první plyn koncem roku 2024. Těžitelné zásoby se odhadují na 60 miliard kubických metrů, napůl rozdělených mezi obě země. Finální projekt má dolnosaská vláda schválit první týden v květnu.