Důležité je, co bude dál

► Vláda chystá svůj poslední rozpočet a bohužel ho tají. Víme jen, že deficit má být 235 miliard korun. Je to číslo v něčem zásadní?

Důležité je z toho důvodu, že tento limit si sama vláda stanovila letos na jaře při schvalování rozpočtové strategie, tedy při určování maximálních výdajových limitů pro rok 2025 a pro léta 2026 a 2027. Byl tak mimo jiné stanoven strop, jaký deficit v absolutní výši by vláda měla rozpočtovat pro příští rok. Čili je to vyjádření vůle této vlády a závazku vůči ní samé i vůči veřejným financím, tedy výraz jejího závazku snižovat strukturální deficit veřejných financí. Pokud by nakonec byl schválen schodek jiný, musela by vláda vysvětlit, proč mění svůj závazek a na základě jakých úprav makroekonomických parametrů k takové změně dochází. Hrozilo by pak riziko, že by nedodržela zákonný strop pro strukturální schodek veřejných financí, který je pro příští rok v zákoně pevně stanoven na 2,25 procenta HDP a který schválila v konsolidačním balíčku právě tato vláda. Pro nás jako Národní rozpočtovou radu ale nejsou tak důležité absolutní částky, nýbrž poměrové ukazatele – strukturální saldo maximálně 2,25 procenta HDP a celkové saldo, maastrichtské, by se dle schválených dokumentů mělo příští rok přiblížit dvěma procentům, konkrétně 2,1 procenta.

► Část vlády, zejména premiér Fiala, chválí konsolidaci veřejných financí. Dá se říct, že vláda státní finance konsolidovala? Do jaké míry?

V letech 2020 až 2021 se deficit veřejných financí pohyboval mezi pěti až šesti procenty HDP, v letech energetické krize se dostal na tři až čtyři procenta HDP. Pokud bude dodržena rozpočtová strategie, o které jsem mluvil, bude vláda Petra Fialy předávat veřejné finance ve stavu, kdy deficity budou pod třemi procenty HDP, těmi pod maastrichtskými kritérii, srovnatelnými napříč Evropskou unií. Nějaká konsolidace tedy probíhá, je jen pomalejší, než by si přála Národní rozpočtová rada, ale díky aspoň za to. Je to evidentně maximální politicky akceptovatelné tempo konsolidace v současné české politické realitě. Důležité je, co se bude dít dál. V každém případě Česko na rozdíl od ostatních zemí Visegrádu – Polsko, Slovensko, Maďarsko – i od tradičních rozpočtových hříšníků – Francie a Itálie – není v roce 2024 na trestné lavici za nadměrný deficit. Kdyby nebyla konsolidace vůbec, pak by na ní dle mého soudu dnes byla.

► Dluh veřejných financí přesáhl tři biliony korun, bezmála 44 procent HDP. Šlo asi o nejrychlejší tempo růstu dluhu v posledních letech. Jak velký je to problém, když například maastrichtské kritérium 60 procent HDP je stále daleko a dluh rostl i v Německu, skoro 80 procent HDP, Francie má už 110, Itálie 140 procent HDP?

Od covidu dluh narostl o nějakých 12 procentních bodů – ze 30 na něco málo přes 42 procent HDP –, což je srovnatelné s rych- lým nárůstem dluhu v časech dvou recesí po roce 2008, tehdy dluh narostl z 28 na skoro 44 procent v roce 2013, tedy v posledním roce recese. Takový skok jsme již v minulosti zažili, tehdy jsme ho začali snižovat až od roku 2014. Důležité přitom je, aby v nekrizových letech dluh nenarůstal. A nyní žádnou hmatatelnou krizi nemáme. Řada členských zemí EU nejsou dobré vzory, ale spíše odstrašující příklady. Já bych se jimi nenechával vést špatným směrem. Koneckonců evropská fiskální pravidla EU se v průměru dodržují jen v polovině případů. Jinak řečeno, každé druhé auto jezdí v EU na červenou. To není vzor, ale spíš důvod pro používání rozumu doma.

► Jaký úkol v oblasti státních financí zůstane příštímu kabinetu?

V rámci konsolidačního balíčku vláda schválila trajektorii snižování strukturálního salda do budoucna, tedy návratovou trajektorii ke zdravým veřejným financím. Ta nevzbudila větší zájem veřejnosti, my přitom tuto změnu zákona považujeme za zásadní! Ona totiž jasně legislativně stanovuje, co se má dít v budoucnu, a zavazuje ke konsolidaci i příští vládu, ať už bude jakákoli.