Dvojznačnost Emmanuela Macrona

Francouzský prezident Emmanuel Macron patří k západním politikům, kteří poměrně často hovoří s Vladimirem Putinem. Za pět let si vytvořili vztah, který však není založen na vzájemném obdivu či pochopení. Jejich rozdílné vnímání světa ukázala rovněž tisková konference po šestihodinovém jednání v Moskvě na začátku února.

Macron mluvil v složitých větách a rétorikou ohromoval novináře a posluchače. Putin odpovídal stroze až příkře, ale věcně komentoval setkání a odpovídal na otázky. Vůbec ho nezajímalo, je-li příjemný. Francouzský prezident se stylizoval do role vyjednavače a mírotvůrce a hlavním jeho sdělením bylo, že dosáhl slibu, že napětí nebude eskalovat, což však bylo možné chápat dvojznačně.

Putin tomuto slibu rozuměl tak, že nebude zvyšovat napětí. Macron pak tak, že Rusko neprovede invazi na Ukrajinu. Ještě než Macronovo letadlo přistálo v Kyjevě, Putinova mluvčí prohlásila, že ruský prezident nic neslíbil. Macronova cesta se ukázala zbytečná a francouzský prezident se mírotvůrcem nestal, což by se mu v předvolební prezidentské kampani hodilo.

Spíše ekonomická hrozba

Dvojznačnost je Macronovým hlavním politickým rysem. Francouzi o něm často mluví jako o prezidentovi en même temps, česky zároveň. Chtěl být spojencem USA a zároveň rozvíjet vztahy s Ruskem. V roce 2017 přijal Putina ve Versailles, což bylo tvrdě kritizované, ale oblíbenci médií byl tento krok odpuštěn. A při jednání byl zase dvojznačný. Kritizoval Rusko za obsazení Krymu, nedodržování lidských práv a útlak homosexuálů a zároveň usiloval o rozvoj francouzsko-ruského obchodování.

Dvojznačnost Macrona doprovázela i při návštěvě Moskvy – nebylo jasné, jede-li jako zástupce Evropské unie, které Francie právě předsedá, nebo jako francouzský prezident. A tato dvojznačnost se ukazuje i dnes v rusko-ukrajinské válce, přičemž francouzské vidění ruské okupace se značně liší od českého nebo pobaltských států.

Francie a její veřejnost válku považují spíše za ekonomickou než bezpečnostní hrozbu. Státy, jež jsou konfliktu geograficky blízko, se cítí ohrožené a hlavním cílem uprchlické vlny. Francie je na migraci zvyklá a ruská ani ukrajinská menšina nepatří k nejpočetnějším v mnohonárodnostní francouzské společnosti.

Ekonomická rizika pro Francii jsou značná. Hnutí žlutých vest v roce 2018 odstartovala cena benzinu 1,63 eura za litr a 1,54 eura za naftu. Kvůli poklesu poptávky v důsledku covidu-19 jejich ceny klesly na celém světě, ale na Vánoce 2021 se na francouzských benzinových pumpách začaly přibližovat těm, které donutily obléct si žluté vesty. Aby francouzská vláda snížila napětí, vypsala šek na 100 eur pro 38 milionů Francouzů, kteří vydělávají méně než dva tisíce eur měsíčně.

Aktuálně jsou ve Francii ceny benzinu 1,96 eura za litr a 1,97 eura za naftu. Spekuluje se, že by vláda znovu mohla vypsat šek. Tento krok by však byl populistický, protože by kupoval sociální smír, aniž by řešil příčinu problému – není možné neustále posílat šeky občanům. Navíc nezdražuje jen benzin a nafta, ale v podstatě všechny komodity.

To není jediný Macronův problém. Málo zmiňovaným faktem je, že francouzské firmy jsou největším zahraničním zaměstnavatelem v Rusku, více než 700 z nich tam má filiálky. Patří mezi ně velké společnosti obchodované na burze v Paříži, jež by případné ruské znárodnění zahraničních investic velmi bolelo.

Například automobilka Renault na ruském trhu prodává více než 500 tisíc aut ročně, je to pro ni druhý největší trh na světě. Navíc v Rusku zaměstnává 35 tisíc lidí v továrnách vyrábějících oblíbené značky Lada Vesta a Granta. Ceny jejích akcií v reakci na ruskou invazi klesly z 36,3 na 22,1 eura. Jde o tvrdou ránu, protože v roce 2021 se automobilka dostala do zisku po roce 2020, kdy její ztráta dosáhla astronomických osmi miliard eur. Francie se bude snažit případnému ruskému znárodnění zabránit.

Francouzskou dvojznačnost – větší sankce a zároveň obrana vlastních zájmů – ukazuje nadnárodní francouzská společnost Totalenergies zaměřená na zpracování ropy. Její šéf Patrick Pouyanné prohlásil, že diskutoval s politiky o obchodních aktivitách firmy v Rusku a ti na něho nevyvíjeli žádný tlak, aby je zastavil. Proto se odejít nechystá a prozatím se spokojí s tím, že nebude investovat do nových projektů.

Macron tudíž není vhodným reprezentantem zájmů Evropy. Možná jde o součást Putinovy strategie, jak ji oslabit. Bude totiž stále víc rozdělená na státy, které budou chtít rusko-ukrajinský konflikt co nejdříve ukončit, aby zmírnily ekonomické dopady, a státy, které po jeho ukončení budou Rusko považovat za hrozbu.

Ambiciózní program

I ve vnímání rusko-ukrajinské války je Macron dvojznačný. Apeluje na mírové řešení, ale zároveň podpořil vojenskou technikou Ukrajince. Není tedy jasné, je-li pro mír, nebo rozdmýchání bojů. Navíc několikrát prohlásil, že Francie není ve válce s Ruskem a že konflikt bude trvat dlouho. Proto pečlivě zvažuje případné kroky vůči oběma stranám.

Macron považuje za jedinou odpověď na Putinovu agresi budování jednotné a suverénní Evropy. Chce vytvořit obranný systém nezávislý na neevropských státech. A naznačil, že Evropa bude muset najít obranu, která nebude spoléhat výhradně na NATO. Podle Macrona se také musí začít budovat energetická nezávislost Evropy, přičemž v této soběstačnosti by měla hrát důležitou roli jaderná energetika. Měla by i hledat vlastní zdroje surovin včetně vzácných zemin.

Tento Macronův program je ambi­ciózní, ale jako by se vracel do roku 2017, kdy pronesl asi svůj nejznámější projev na pařížské Sorbonně, v němž deklaroval cíl federální Evropy. Teoreticky se zdál uskutečnitelný, ale o pět let později není vidět velký posun. Macron se jej nyní pokouší vzkřísit, ale je stále hůř obhajitelný.

Nereálné je i spoléhání na jadernou energii. Macron rozhodl, že EDF, francouzská společnost zabývající se výrobou a distribucí elektřiny, může zvýšit ceny pouze o čtyři procenta. Toto zastropování ji přijde na více než osm miliard eur, jež by mohla použít na vybudování a obnovu atomových elektráren. Není však jasné, z čeho Macron chce platit ty nové. Stejně jako v případě surovin a vzácných zemin jde o projekty na několik desetiletí. Ceny však rostou nyní. Evropa i Francie zaspaly a ztrátu budou dohánět obtížně.

Pokud Macron zvítězí v prezidentských volbách v dubnu, bude za to vděčit z velké části Vladimiru Putinovi. Francouzský prezident je jedinou výraznou osobností Západu, která promlouvá do rusko-ukrajinského konfliktu. A přítomnost ve světových médiích mu pomáhá získat převahu nad ostatními kandidáty.

Volby rozhodují především nerozhodnutí voliči a ti, kteří si vybírají kandidáta na poslední chvíli. Na ty bude působit Macronova všudypřítomnost. Navíc díky tomu, že hlavní téma je rusko-ukrajinská válka, se zapomene na jeho pětileté neúspěšné vládnutí. Nesplnil totiž hlavní očekávání – být ekonomickým „Mozartem“, který Francii pozvedne z dlouhodobého úpadku.

Válka na Ukrajině škodí dalším kandidátům na prezidenta. Velký politický přešlap učinil Eric Zemmour, který jako jediný z nich odmítl, aby Francie přijímala ukrajinské uprchlíky. Navrhl, aby poslala peníze do Polska, jehož kulturní prostředí je jim bližší. Svých slov sice litoval a omluvil se za ně, ale vzápětí dodal, že uprchlíci z Ukrajiny se mohou do francouzské společnosti snadněji asimilovat než arabsko-muslimští migranti.

První kolo francouzských prezidentských voleb se odehraje za necelý měsíc, 10. dubna. Příští prezident Francie bude muset vyřešit, jaký vztah zaujmout k Rusku a jak připravit ekonomiku na inflaci a na drahé suroviny.