Elektrárenská fiesta

 Léto vlastně nekončí a teplotní mapa Evropy se stále červená. Vysoké teploty, dlouhé dny a intenzivní sluneční svit nedělají sice dobře zvířatům ani lidem, ale solární byznys vzkvétá. Zejména v zemích, které mají pro výrobu elektřiny ze slunce příznivé podmínky. Patří mezi ně i Španělsko, které je největším evropským skokanem co do nárůstu instalované kapacity fotovoltaiky – jen za uplynulé tři roky se jejich celkový výkon ztrojnásobil. A právě díky boomu solárních elektráren loni země vytvořila nový rekord, kdy se podíl obnovitelných zdrojů energie (OZE) na výrobě elektřiny poprvé v historii přehoupl přes polovinu. Španělská solární vlna přitahuje ve velkém také investory, a to nejen domácí, ale i americké, francouzské, norské nebo třeba japonské. Slunný jih Evropy, ne nepodobný Kalifornii láká díky levné energii rovněž technologické giganty, jako jsou Amazon nebo Microsoft.

Předloni utratili zahraniční investoři v zemi 11,4 miliardy dolarů za rozvoj OZE, téměř dvakrát tolik, co v roce 2021. Podle odhadů auditorské firmy Aurora poplyne do Španělska, Itálie a Německa do roku 2030 osm z deseti eur, které investoři vloží do rozvoje sluneční energie v Evropě. A nejde o žádné troškaření: skupina Cofra pravděpodobně ještě letos spustí v kraji La Mancha solární farmu Erasmo, která má špičkový výkon jako celý Temelín. Bruc Energy a Forestalia poblíž Zaragozy chystají dokonce sluneční elektrárnu s výkonem 2 580 megawattů (MW). Pro představu, jediný solární park tak bude mít stejný výkon, jako měly všechny české fotovoltaické elektrárny koncem roku 2022.

Mezi chystanými solárními projekty je i výrazná česká stopa. Do španělské zelené energetiky se chce zapojit i MTX Group podnikatele Petra Otavy.

Posvíceno nejen na Andalusii

Společně s hamburským investorem Aquila Capital se Otavova skupina zapojí do výstavby energetického parku na jihu Španělska, do společného podniku MTX Group přitom vloží 40 procent, tedy zhruba miliardu eur. Do tří let by měla být nedaleko Granady u města Baza spuštěna elektrárna kombinující slunce, vítr a skladovací kapacity. Konkrétně jde o 370 MW instalovaného výkonu z větrného parku, stejnou výrobu energie ze solárních panelů, navíc obří bateriové úložiště s výkonem 350 MW. Celková výroba (1,5 terawatthodin ročně) by tak mohla pokrýt spotřebu půl milionu domácností a zásobovat město o velikosti Prahy.

„Andalusie má výborné podmínky nejen v osvitu, ale i ve větru. Pokud postavíte fotovoltaickou i větrnou elektrárnu, vznikne ideální překryv ve výrobě a v podstatě můžete vyrábět pořád,“ vysvětloval v médiích Ondřej Douša, šéf MTX Renewables, „zelené“ větve českého holdingu, který se v tuzemsku zaměřuje především na výrobu a obchodování s kovy a energetickými komoditami. Není to ale jen slunce a vítr, co na jihu Evropy láká české elektrárníky. Na samém severozápadě Španělska, nedaleko od tehdejšího „konce světa“ na mysu Fisterra, kam v roce 1465 dorazilo i mírové poselstvo českého krále Jiřího z Poděbrad, panuje docela jiné počasí než ve slunné Andalusii.

Od Atlantiku tu nejen fouká, ale i hodně prší, průměrně spadne na stráních svažujících se k oceánu ročně přes dva tisíce milimetrů srážek, čtyřikrát víc než ve středních Čechách. Hodně dešťů znamená také dostatečné napájení pro přehrady, které jsou tu na řece Xallas hned čtyři za sebou. A spolu s nimi i deset malých vodních elektráren, které si loni vyhlédl podnikatel v hydroenergetice Jaromír Tesař se svou, dnes už globální firmou Energo-Pro. Malé vodní panství v Galicii Tesař koupil ve formě stoprocentního podílu ve španělských firmách Xallas Electricidad y Aleaciones (Xeal) a Feroe Ventures & Investments, a to za zhruba tři sta milionů eur. Prodávajícím byl americký investiční fond Sixth Street Partners, který mimo jiné pomáhá financovat fotbalový klub Real Madrid.

Pro Energo-Pro šlo na první pohled o dost nečekanou akvizici. Tesařova společnost nikdy předtím ani v eurozóně, ani v západní Evropě nepůsobila a zaměřovala se především na Bulharsko, Gruzii a Turecko s „odskokem“ do Jižní Ameriky, kde rozvíjí projekty v Brazílii a Kolumbii. Velmi specifická je i soustava malých zdrojů: celkový instalovaný výkon všech deseti hydroelektráren Xealu je 167 MW, výkonové rozpětí generátorů ovšem sahá od 2,7 až po 49 MW. A neobvyklé jsou i klimatické podmínky na návětrné straně Atlantiku.

„Až dosud jsme byli zvyklí, že největší výroba připadá na konec jara, když v horách taje sníh. Tady jsou srážkově nejbohatší naopak zimy,“ vysvětluje Petr Milev, generální ředitel společnosti Energo- Pro, která se díky akvizici španělské firmy stala také jedním z největších zaměstnavatelů v Galicii, regionu, který je s necelými dvěma procenty celkového objemu zahraničních investic na chvostu Španělska. „Nejsme úplně typičtí investoři, peníze vkládáme tam, kde oboru rozumíme. A v případě Xealu jde nejen o výrobu zelené energie, ale také o poskytování podpůrných služeb provozovatelům distribučních sítí,“ dodává Milev.

Kolísavá, ale potvrzená ziskovost

Pohled na rostoucí křivky výkonů solárních elektráren mu dává za pravdu. Špičková výroba na slunném jihu Španělska, kdy jsou ceny krátkodobě i negativní, znamená na druhé straně větší potřebu vyrovnávat kolísání. Španělské solární elektrárny v červenci a srpnu vyrábějí dvojnásobek toho, co v zimě. A právě k dorovnávání takových skoků se kaskády přehrad coby „vodní baterie“ výtečně hodí. Za pružnost dodávky elektřiny, která je navíc díky řízeným otáčkám turbín spojená s přesnou frekvencí proudu, se nejen ve Španělsku připlácí v řádu vyšších desítek procent oproti neregulované zelené energii.

Ziskovost má navíc Energo-Pro již potvrzenou nejen v odhadech, ale i v účetnictví. Provozní zisk (EBITDA) české elektrárenské skupiny za první čtvrtletí letošního roku meziročně vzrostl o 60 procent, a to především díky akvizici španělského Xealu a také převzetí stoprocentního podílu ve firmě, která ovládá tureckou hydroelektrárnu Alpaslan 2. „Připadl na ně provozní zisk 32 milionů eur,“ uvedl Milev k oběma nedávným nákupům. Jisté je, že svůj byznys s vodou chce Energo-Pro ve Španělsku dál rozvíjet. Na řece Xallas plánuje využít stávající přehradu Santa Uxía jako spodní nádrž pro přečerpávací hydroelektrárnu s plánovaným instalovaným výkonem 395 MW a naplno tak rozvinout akumulační sílu přehrady. Celkový výkon vodních elektráren spadajících ve Španělsku pod českou skupinu by se tím ztrojnásobil.

„Pokud půjde vše podle plánu, nová elektrárna by mohla vzniknout do pěti let,“ říká Milev. Investovat do zelené energetiky chce i MTX Group, která plánuje do roku 2028 do dekarbonizace vložit více než sedm miliard korun. Primárně chce takto „ozelenit“ především své fabriky v Česku, nechává si ale dveře otevřené i pro velké zahraniční projekty. A na jihu Evropy se rozkoukává také zkušený solárník Zdeněk Sobotka, jehož energetická skupina Solek vyrostla především v Chile, kde dokončuje obří 120hektarový fotovoltaický park. Předloni nicméně jeden z nejúspěšnějších českých podnikatelů se slunečním svitem oznámil, že se vrací s novými projekty nejen do Česka, ale také do Francie a Španělska. Lákají jej tam podobně jako MTX Group hybridní systémy, které díky bateriovému úložišti umožňují dodávat proud téměř nepřetržitě. Fiesta českých investorů na jihu Evropy tak podle všeho jen tak neskončí.