Elektrokolo zachovává pocit jízdy na kole

Zařídit koncert v O2 areně nebo vydat novou desku žádá hodně času i práce. Obojí Lukáši Rychtaříkovi, šéfovi umělecké agentury a hudebního vydavatelství Championship Music, ušetří každodenní pohyb na elektrokole. A říká: „Jde o to naučit se kvůli hmotnosti vnímat elektrokolo jinak než běžné kolo. Nejde s ním příliš dobře nastoupit do tramvaje nebo sejít schody. V tomto ohledu jsem se naučil dívat se na něj jako na motorku. Kdyby přišel nějaký prodejce a nabízel elektrokolo pro firmu za 1 500 korun měsíčně, mohlo by to oslovit více lidí. Možná takový obchodní model existuje, jen se o něm neví. Nemyslím si, že vlastnit nějakou věc je jediný způsob, jak z ní mít užitek nebo radost.“

Žijeme v době, kdy lidé pečlivě zvažují, zda se potkat osobně, nebo na dálku přes moderní technologie. Jak jste na tom vy a mobilita?
Snažím se být co nejflexibilnější a neupínat se na jeden způsob dopravy. Po Praze se pohybuji v kombinaci auta, městské hromadné dopravy, MHD a momentálně také intenzivně na elektrokole. Nejsem z těch, kteří musejí všude autem. Nemám problém ráno vstát a jít na zastávku a jet do práce autobusem nebo metrem. S MHD mi to trvá 50, autem 25 a na elektro­kole 38 minut. Když to zprůměruji, vychází to podobně, takže mě netrápí vybrat si jednu z va­riant. I v případě, že jedu autem do centra, často volím variantu carsharingovou neboli rychlého a krátko­dobého pronájmu auta, protože mi nedává smysl zabírat parkovací místo svým autem. Beru to jako jistou míru odpovědnosti, která mi přijde fér, a bavilo by mě, kdyby tak přemýšleli všichni.

Jak moc jsou Češi ochotní využívat alternativní prostředky?
Prospělo by nám, kdybychom se na věci začali dívat jinak a místo abychom si věci pořizovali, si je pronajímali jen v případě reálné potřeby. Všímám si, že si lidé kupují auta podle toho, zda třeba někdy pojedou na hory. Na jednu jízdu na hory ale vychází sto jízd po městě, kdy velké auto s velkým kufrem nevy­užijí. Líbil by se mi obchodní model, kdy by mi prodejce prodal malé auto do města a v případě potřeby by mi za rozumné peníze půjčil velké SUV. To samé si umím představit u kola. Na leasing bych si vzal city bike na denní dojíždění do práce, ale pokud bych jednou za rok potřeboval na dovolenou horské kolo, půjčil bych si ho. Nevidím důvod, proč vlastnit dvě kola.

Jaký to byl zážitek, když jste poprvé vyrazil do práce na elektrokole?
Mám z něj velkou radost. Elektrokolo zachovává v plném rozsahu pocit jízdy na kole, ale přitom mi pomáhá absolvovat delší úseky, aniž bych byl vyřízený.

Kolik toho najedete?
Běžně jenom do kanceláře a zpět, což je kolem 18 kilometrů. Můj rekord je 50 kilometrů, kdy se mi v denním programu přidávala jedna schůzka za druhou, proto jsem vždycky jen zadal cíl do navigace a zase jel dál, a tím jsem objevil spoustu neznámých cest i zákoutí.

Co jste během ježdění zjistil?
Že se člověk musí naučit cesty trochu plánovat.

Kvůli baterii?
To ani ne, nabíječku vozím s sebou, a i když jsem jednou zapomněl dobít a vyrazil s jednou čárkou, dojel jsem si na metro a dobil v práci. Spíš jde o to naučit se vnímat elektrokolo jinak než běžné kolo kvůli hmotnosti. Nejde s ním příliš dobře nastoupit do tramvaje nebo sejít schody. V tomto ohledu jsem se naučil dívat se na něj jako na motorku. S tou si člověk také nenaplánuje, že si ji hodí na ramena a vyběhne s ní Nuselské schody.

Jaké návyky jste musel s dojížděním do práce na kole změnit? Objevil jste něco, co byste poradil lidem, kteří o tom také uvažují?
Nikdy jsem nebyl velký cyklista. Mám kamarády, kteří v sobotu před obědem najedou 150 kilometrů. To já nejsem. Bylo pro mne příjemným překvapením, že ke každodennímu ježdění na elektrokole nepotřebuji bůhvíjaké technické oblečení. Jezdím normálně v civilu. Když se někdo rozhodne začít, možná na tom bude stejně jako já. Zjistil jsem, že je potřeba přestat přemýšlet o zdolávání cest optikou auta nebo MHD. Je dobré si představit město v prostoru a uvědomit si, že cesty mohou vést jinudy, takže doporučuji důvěřovat navigacím, stáhnout si aplikaci a nebát se toho. Jak jsem řekl, z praktického důvodu je vhodné trochu plánovat. Jedu odněkud někam, tak si dopředu třeba zjistit, jestli se tam dá zaparkovat. Nenechat se překvapit. Všechno se dá řešit, jen je dobré vědět. Já si to užívám. Přijedu, vidím, že mají zásuvku, tak si začnu preventivně dobíjet.

Přibalil jste si pláštěnku?
Nepřibalil, déšť jsem chytil jen párkrát a nijak mi to nevadilo, protože mám blatníky. Nemusel jsem ani řešit pitný režim, protože jen málokdy jedu déle než 40 minut. Pomohlo mi zjistit si, jak se dá s elektrokolem pohybovat v hromadné dopravě. Například vím, kde jsou v metru vyhrazená místa pro cyklisty, takže se nemusím bát, když se do mě někdo začne navážet. Je dobré znát svá práva.

Jak se na vás dívají obchodní partneři, když na schůzku přijedete na kole?
Působí to velmi pozitivně. Lidé se mě na to ptají a pracovní schůzka často začíná tím, že jdeme ke stojanu se podívat, co je to za kolo.

Co je to za kolo?
Německá značka Riese und Müller. Zaměřují se především na městská kola. Elektromotor a celý pohon je od Bosch eBike Systems. Vyhovuje mi, že se na něj dobře nastupuje a má design, který se mi líbí. Nepotřebuji terénní pneumatiky, většinou jezdím po zpevněných cestách.

Co na něj říkal Ben Cristovao?
Je velký fanda nových řešení. Díval se na kolo a bylo vidět, že jej překvapilo, že jsem nepřijel na elektrickém horském kole, ale na robustním city biku s blatníky.

Setkal jste se i s negativními ohlasy?
Spíš od některých podniků. Několikrát mi řekli, ať se nezlobím, že kolo není kam dát, ať ho nechám venku.

V Kodani zažili velký boom cyklistiky po roce 1973, kdy přišla první ropná krize a cena paliva se znásobila natolik, že v neděli vyhlásili den bez aut. Kdyby přišla nějaká strana s programem ve vyšší míře prosazujícím cyklistiku, byl byste ochotný ji volit?
Já to vnímám jinak. Člověk by si měl vybírat politické zástupce, kteří reprezentují jeho potřeby a filozofii. Netrápilo by mě podpořit někoho, kdo by pomáhal vytvářet cyklistickou infrastrukturu. Je prospěšné pro všechny, když se trochu hýbou.

Nesdílíte názor, že kolo je levicový prostředek?
Nesdílím polarizování. Lidé by měli chtít být dobří a dělat správné věci.

Když se to vezme byznysově, co by pomohlo většímu rozšíření elektrokol?
Já třeba veškerou elektroniku nakupuji pro svou firmu na operativní leasing. Každé dva roky ji vyměním za nový model. Kdyby přišel nějaký prodejce a nabízel elektrokolo pro firmu za 1 500 korun měsíčně, mohlo by to oslovit více lidí. Možná takový obchodní model existuje, jen se o něm neví. Nemyslím si, že vlastnit nějakou věc je jediný způsob, jak z ní mít užitek nebo radost.