Evropa chce vlastní cloud a čipy. Omezí závislost na USA

Evropská unie chce výrazně omezit technologickou závislost na amerických dodavatelích. V budoucnu mají být při ukládání a zpracování citlivých dat přednostně využíváni evropští poskytovatelé cloudu a umělé inteligence. Současně chce Brusel silněji podpořit výrobu polovodičů – nejen dotacemi, ale také vytvářením poptávky po evropských řešeních.

Plány vyplývají z návrhů Cloud and AI Development Act a Chips Act 2.0, které jsou součástí balíčku technologické suverenity představeného Evropskou komisí. Jeho zveřejnění se několikrát odkládalo i kvůli tlaku Spojených států. Transatlantické vztahy zůstávají napjaté: americký prezident Donald Trump Brusel opakovaně varoval před důsledky, pokud EU svou digitální politiku dál zpřísní. V noci na středu navíc oznámil nová cla.

Digitální závislost jako bezpečnostní problém

„Nemůžeme si dovolit být závislí na jiných u technologií, které zajišťují provoz našich nemocnic, stabilitu energetických sítí a bezpečnost našich služeb,“ uvedla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Podle ní jde o ochranu občanů, obranu evropských zájmů a schopnost činit vlastní rozhodnutí.

Komise tím navazuje na debatu, která v EU zesílila s rostoucím geopolitickým napětím. Podle analýzy zvláštního zpravodaje EU Maria Draghiho pochází 80 procent digitálních produktů, služeb, infrastruktury a duševního vlastnictví využívaných v Unii ze třetích zemí. V cloudu, který je klíčový pro digitalizaci i umělou inteligenci, dominují američtí hráči. Amazon, Microsoft a Google drží podle společnosti Synergy dohromady zhruba 70 procent evropského trhu. Evropští poskytovatelé mají podíl kolem 15 procent.

Nová pravidla proto nemají americké firmy z trhu vytlačit. To by vzhledem k jejich významu bylo prakticky obtížné. Brusel však chce vymezit oblasti, v nichž budou muset být data chráněna před přístupem cizích vlád a zároveň před rizikem, že by v obchodním konfliktu či při sankcích mohlo dojít k omezení služeb.

Jádrem návrhu je čtyřstupňový model bezpečnosti pro cloud ve veřejném sektoru. Členské státy mají povinně posoudit rizika a data zařazovat podle citlivosti. Čím citlivější data, tím přísnější podmínky pro jejich uložení a zpracování.

Na nejnižší úrovni mají data veřejného sektoru zůstat v Evropě. Taková řešení dnes podle Komise nabízí asi 70 procent poskytovatelů, včetně velkých amerických firem, které slibují lokální zpracování dat. Druhá úroveň má bránit přístupu třetích států a narušení provozu; podobné řešení dnes nabízí přibližně pětina trhu. Třetí stupeň vyžaduje, aby poskytovatel byl vlastněn a kontrolován podniky z EU, s možností výjimky schválené Komisí. Takových služeb je nyní asi devět procent. Nejvyšší stupeň předpokládá úplnou kontrolu nad softwarem; podle dostupných údajů ji nabízí zhruba jedno procento poskytovatelů.

Vysoce postavený úředník EU označil téma za „vysoce komplexní“. Zároveň upozornil, že některá data spadající do nejvyšší bezpečnostní úrovně se dnes do cloudu vůbec neukládají. Cílem pravidel je proto podle Komise připravit se i na budoucí využití těchto technologií.

Kde končí suverenita a začíná byrokracie

Právě praktické provedení vyvolává nejvíce otázek. Analytik společnosti Forrester Dario Maisto upozorňuje, že samotná datová rezidence v Evropě je technicky relativně snadná. Složitější je ochrana před přístupem ze třetích států a skutečná evropská kontrola nad službou.

Příkladem je Amazon Web Services. Pro projekt European Sovereign Cloud vytvořil samostatnou provozní společnost s evropským personálem. Ta ale zůstává stoprocentně vlastněna americkou mateřskou firmou. U nejvyšší bezpečnostní úrovně, která předpokládá plnou kontrolu nad softwarem, je Maisto ještě skeptičtější. Vzhledem k evropským závislostem ji považuje za málo realistickou.

Pravidla se zároveň nebudou uplatňovat všude stejně. Členské státy dostanou při zařazování dat značný prostor. Nemocnice tak například nebude muset ukládat všechna data v suverénním cloudu. Méně citlivé informace, například jídelní lístek kantýny, mohou zůstat v méně přísném režimu. Jiná, zdravotnická či bezpečnostní data, nikoli. Pro národní administrativy to znamená rozsáhlé posuzování rizik.

Stejný typ prověrky má veřejný sektor provádět i při využívání umělé inteligence. I zde Komise vychází z předpokladu, že Evropa zaostává a že závislost na mimoevropských dodavatelích se může stát bezpečnostním i průmyslovým problémem.

Zájem o lokální cloudové poskytovatele podle Maista roste, ale týká se hlavně citlivých dat a kritických procesů, nikoli celé firemní nebo veřejné IT infrastruktury. „Neočekávám okamžité dopady na trh cloudové infrastruktury,“ uvedl analytik. Kompletní migrace jsou podle něj drahé a trvají roky. V dohledné době proto nelze čekat masový přesun od velkých amerických platforem.

Čipy jako druhá část stejné debaty

Technologická suverenita se v návrhu Komise netýká jen cloudu a umělé inteligence. Druhou částí balíčku je Chips Act 2.0, který má reagovat i na zkušenosti z případu Nexperia. EU chce být v polovodičích méně zranitelná vůči výpadkům dodávek a plánuje širší nouzové pravomoci pro krizové situace.

Přes dosavadní snahy v rámci evropského Chips Actu vyrábí EU jen asi deset procent světových polovodičů. Komise proto hledá způsoby, jak podpořit vznik evropského technologického ekosystému v době, kdy se dodavatelské vztahy stále častěji používají jako mocenský nástroj.

Zvláštní důraz má být kladen na čipy pro umělou inteligenci. Podle odhadů budou do roku 2030 tvořit 70 procent polovodičového trhu. Brusel chce proto zrychlit povolovací řízení, rozšířit spolupráci s partnery a posílit poptávku, mimo jiné prostřednictvím plánovaných AI gigafactories.

Europoslanec Bernd Lange z německé sociální demokracie zasazuje balíček do širší debaty o ekonomické bezpečnosti Evropy. Komise podle něj předkládá „centrální stavební kámen“ pro digitální a průmyslovou budoucnost. „Ukázalo se, že kdo je u polovodičů, cloudové infrastruktury, umělé inteligence nebo digitálních platforem plně závislý na jiných, činí se zranitelným,“ řekl Lange.

Další vývoj bude záviset na tom, jak návrhy projdou legislativním procesem a jak členské státy nastaví vlastní posuzování rizik. Otevřené zůstává, zda nové požadavky skutečně posílí evropské poskytovatele, nebo především rozšíří administrativní povinnosti. Rozhodovat bude Komise, členské státy a nakonec i trh, který ukáže, kolik institucí a firem je ochotno za technologickou suverenitu zaplatit.