Evropa, příliš drahé místo pro výrobu

Evropský průmysl se ocitá na rozcestí. Nárůst cen energií doprovázený stále přísnější regulací emisních povolenek vytváří tlak, který postupně likviduje energeticky náročná odvětví. Podniky, jež po desetiletí formovaly ekonomickou stabilitu regionu, nyní bojují o přežití. V Česku je situace alarmující. Chemička Spolana, gumárenský výrobce Mitas nebo sklárna Květná, která po více než dvou stoletích musela ukončit ruční výrobu, patří mezi firmy, které nezvládly prudký růst nákladů na energie. Pekárna Lapek v Jihlavě doplatila na extrémní náklady a ukončila provoz. Výrobce lan Lanex se pokusil přesunout výrobu do Polska, ale ani tato strategie mu nezajistila ekonomickou stabilitu.

Krize se neomezuje jen na Česko. Slovalco, jedna z největších hliníkáren ve střední Evropě, ukončila výrobu kvůli neúnosným cenám energií a emisním poplatkům. V Německu se počet bankrotů velkých podniků zvyšuje, přičemž mezi postiženými jsou i výrobci solárních panelů a baterií – firem, jež měly být klíčovými hráči zelené transformace. Kvůli vysokým nákladům na výrobu odcházejí do Asie a USA, kde nacházejí příznivější podmínky. Větrná energetika čelí podobné krizi – rostoucí náklady na stavbu offshore větrných parků vedou k bankrotům firem a zastavení některých projektů. Kromě ztráty tradičních odvětví tak EU riskuje i oslabení svého technologického pokroku v oblasti zelené energetiky.

Trend přesunu výroby mimo Evropu je stále silnější. Zatímco unijní regulace se zpřísňují, konkurenceschopnost Evropy oslabuje. USA a Asie nabízejí stabilnější trhy a nižší provozní náklady, což přitahuje investice, které ještě donedávna směřovaly do EU. Pokud Unie nenajde způsob, jak snížit energetické náklady a upravit přístup k emisním povolenkám, hrozí, že se její průmyslová základna rozpadne rychleji, než kdokoli očekával.

Ničí nás EU?

Struktura trhu s elektřinou a systém emisních povolenek hrají klíčovou roli v dramatickém růstu nákladů, kterému průmyslové podniky čelí. Původně zamýšlený jako nástroj ke snižování emisí a podpoře udržitelných technologií se tento systém v kombinaci s rostoucími cenami energií stal pro mnoho firem existenční hrozbou.

Nejvíce zasaženými sektory jsou energeticky náročná odvětví jako ocelárny, sklárny a keramické závody, jež mají minimální prostor pro další optimalizaci spotřeby. Tyto podniky jsou závislé na stabilním a cenově dostupném dodávání energie, což jim současná situace neumožňuje. Vývoj zpochybňuje udržitelnost současné strategie a vyvolává otázky, zda není nutné evropskou energetickou politiku zásadně přehodnotit. Evropa, respektive země Evropské unie se dostávají do situace, kdy její přísné regulační rámce a energetická politika nejenže nechrání průmysl, ale přímo přispívají k jeho úpadku. Pokud se nepodaří najít efektivní rovnováhu mezi ekologickými cíli a ekonomickou realitou, EU může ztratit svou pozici v klíčových průmyslových odvětvích, což by mělo dalekosáhlé dopady na celou evropskou ekonomiku.

Není proto divu, že stále více průmyslových firem přemýšlí o přesunu výroby mimo Evropskou unii, protože vysoké ceny energií a přísná regulace jim znemožňují udržet konkurenceschopnost. Například Pavel Juříček, majitel Brano Group, otevřeně hovoří o možnosti přesunu výroby do USA. Jeho firma, jež se specializuje na výrobu komponentů pro automobilový průmysl, se doma potýká s neudržitelnými provozními náklady. Podle jeho slov nabízí USA stabilnější podmínky pro průmyslové podnikání a daleko méně regulací.

Co zachrání evropský průmysl?

Chce-li Evropa zabránit odlivu firem a obnovit svou konkurenceschopnost, musí přistoupit k reformám, které sníží zátěž pro průmyslové podniky a zajistí stabilnější podnikatelské prostředí. Jedním z nejdiskutovanějších problémů je současný systém emisních povolenek, který byl původně navržen jako nástroj k omezení emisí CO2 a podpoře ekologické transformace. V realitě však vedl k výraznému zvýšení nákladů pro energeticky náročná odvětví. Odborníci varují, že bez přehodnocení tohoto mechanismu se situace bude nadále zhoršovat.

Je proto nutné zvážit, zda jsou emisní povolenky v současné podobě skutečně efektivní, nebo zda místo snížení emisí pouze přesouvají průmyslovou výrobu do jiných částí světa. Národní vlády mohou také přijmout opatření na podporu průmyslu. Patří mezi ně například snížení daňové zátěže, která v Unii patří k nejvyšším na světě, a cílené investice do energetické soběstačnosti, jež by umožnily stabilizovat ceny energií a snížit závislost na importovaných surovinách. Důležitou roli hraje také modernizace průmyslu, která by mohla pomoct podnikům snižovat energetickou náročnost výroby. Pokud Evropa nenajde rovnováhu mezi ekologickými cíli a ekonomickou udržitelností, hrozí jí nejen ztráta průmyslové základny, ale také dlouhodobá hospodářská stagnace. Průmysl tvoří páteř ekonomiky mnoha členských států EU a jeho kolaps by vedl ke ztrátě klíčových dovedností, technologií i inovačního potenciálu. Pokud se Evropská unie nepřizpůsobí realitě a nebude schopna nastavit férovější podmínky pro energeticky náročná odvětví, hrozí jí trvalá ztráta průmyslového know-how a masivní úbytek pracovních míst.

Otevírá se tak zásadní debata o tom, zda současná energetická a ekologická politika EU nepřináší více škody než užitku. Má Evropa stále šanci zachránit svůj průmysl, nebo se smiřuje s tím, že se stane pouze centrem regulací, zatímco výroba se přesune jinam? Odpověď na tuto otázku rozhodne o jejím ekonomickém postavení v příštích dekádách.