Evropské soláry místo recyklace mizí v Africe

První generace českých solárních panelů se pomalu dostává do věku, kdy jejich majitelé začínají řešit, co s nimi dál. Některé skončí v recyklačních závodech, jiné mohou ještě několik let vyrábět elektřinu a najít kupce na trhu s použitými technologiemi. Pokud je panel funkční, není důvod jej likvidovat jen proto, že už je pro původního majitele zastaralý. Právě na hranici mezi použitým výrobkem a odpadem se ale začíná celý problém komplikovat.

Jakmile panel opustí Evropu jako funkční zařízení, přestává být součástí evropského systému nakládání s odpady, který počítá s jeho budoucí ekologickou likvidaci. Zatímco v Evropě existují pravidla, která mají zabránit vývozu elektroodpadu do zemí, kde se s ním nakládá nekontrolovatelně, u použitých zařízení je podstatně obtížnější sledovat, co se s nimi po překročení hranic skutečně děje. A především kdo se o ně postará ve chvíli, kdy jejich druhý život skončí.

Devět tisíc panelů míří do Mauritánie

Pozornost nyní přitahuje případ česká společnosti 2M Energo. Ta při modernizaci své fotovoltaický elektrárny v Mozolově vyměnila téměř devět tisíc starších panelů. Místo toho, aby putovaly k recyklaci, je firma podle informací Hospodářských novin poslala přes Mauritánského překupníka do Nigérie.

Samotný obchod nemusí znamenat nic problematického. Pokud byly panely skutečně funkční a v Africe našly další využití. S panely je ale spojen ještě jeden účet. V minulosti za ně byly zaplaceny recyklační poplatky, které měly zajistit jejich ekologickou likvidaci na konci životnosti. A právě o tyto peníze se nyní vede spor.

2M Energo požaduje od kolektivního systému ASEKOL Solar zpět téměř dva miliony korun, které v minulosti zaplatila jako zálohu na budoucí recyklaci svých panelů. Argumentuje tím, že pokud byly panely prodány k dalšímu využití a nebudou likvidovány v rámci českého systému, neměly by peníze zůstat v systému určeném k jejich likvidaci. ASEKOL Solar vrácení peněz odmítá. Podle kolektivního systému zákon takovou možnost neumožňuje a není jasné, jakými dokumenty by měl vlastník prokázat, že byly panely skutečně vyvezeny za účelem dalšího využití. 

Spor o necelé dva miliony korun tak není jen obchodní přestřelkou mezi jednou solární firmou a kolektivním systémem. Otevírá otázku, která bude s postupným stárnutím českých fotovoltaických panelů stále častější a důležitější. Co se stane, když starý panel místo recyklace opustí evropský systém jako údajně funkční výrobek?

Kdy je panel ještě výrobek a kdy už odpad?

Rozhodující je přitom jediná otázka – kdy je starý solární panel ještě výrobkem a kdy už odpadem? Pokud jde o funkční zařízení, které má být skutečně znovu použito, jeho vývoz do zahraničí není totéž jako vývoz odpadu. Pokud už ale panel další využití nemá a jeho cílem je ve skutečnosti likvidace, dostává se přeprava pod mnohem přísnější pravidla. Od ledna 2025 se pravidla pro přeshraniční přepravu elektroodpadu výrazně zpřísnila v návaznosti na změny Basilejské úmluvy. Evropská unie zároveň zakazuje vývoz elektroodpadu do zemí mimo OECD a u přeshraničních přeprav elektroodpadu obecně zavedla přísnější režim. 

V řadě afrických zemí funguje reálná poptávka po levnějších solárních technologiích. Ty tam ve velkém dováží například Čína. Problém nastává ve chvíli, kdy jsou vysloužilé panely deklarovány jako zařízení k dalšímu použití a končí v zemích, které nemají dostatečné kapacity pro jejich bezpečné zpracování. Právě kumulace elektroodpadu je v některých částech Afriky dlouhodobým problémem. Odborné studie zároveň upozorňují, že v některých zemích není dovoz elektroniky dostatečně kontrolován a část zařízení následně končí v neformálním odpadu.

Otázkou proto není pouze to, v jakém stavu byly panely v okamžiku odjezdu z Evropy. Stejně důležité je, co se s nimi stane za několik let. Panel může být skutečně prodán a může několik let vyrábět elektřinu. Pokud ale následně doslouží v zemi, která nemá dostatečně rozvinutý systém pro zpracování fotovoltaického odpadu, problém se pouze posune jinam. 

S panelem zmizí i recyklační poplatky

Právě na tuto stránku vývozu použitých výrobků upozorňuje také European EnvironmentalBureau (EEB), které zkoumalo vývoz použité elektroniky a automobilů z Evropy do Ghany a Nigérie. Podle organizace může být vývoz funkčních použitých výrobků pro africké země přínosný, protože jim umožňuje přístup k levnějšímu zboží. Ve chvíli, kdy ale výrobek po několika letech doslouží, musí jeho odpad řešit země, do které byl odvezen.

Problém podle EEB spočívá také v tom, že poplatky z rozšířené odpovědnosti výrobce, které mají v Evropě financovat nakládání s odpadem, zůstávají v Evropě, zatímco výrobek pokračuje do jiné země. Náklady na jeho sběr a zpracování tak mohou nakonec nést africké státy, které za jeho uvedení na evropský trh žádnou odpovědnost neměly. EEB ve své studii upozorňuje také na obtížné rozlišování mezi skutečně použitelnými výrobky a zařízeními, která jsou vyvážena jako použité zboží, přestože už mohou být odpadem. 

Pokud bude podobných panelů v následujících letech odcházet do zahraničí více, může se z otázky vrácení recyklačního příspěvků stát systémový problém. A pokud se peníze vrátí původnímu vlastníkovi, zůstává otázka, kdo jednou zaplatí likvidaci panelu, až definitivně doslouží v Mauritánii, Nigérii nebo jiné zemi. 

Přichází další solární problém

Česká zkušenost přitom ukazuje, že kolem peněz určených na budoucí likvidaci solárních panelů už jednou vznikl vážný problém. Společnost XSOLAR REUSE Systém (dříve REMA PV Systém) provozovala kolektivní systém, do kterého provozovatelé solárních elektráren odváděli prostředky na budoucí recyklaci panelů. Společnost v roce 2022 přišla o oprávnění k provozování systému a v březnu 2025 se dostala do úpadku. Policie v září 2025 zahájila trestní stíhání bývalých majitelů firmy Karla a Davida Beneše kvůli zmizení 250 milionů korun z účtu společnosti, které sloužily k budoucí recyklaci panelů. 

Teď se může rýsovat další problém. Tentokrát nikoli s penězi uloženými v českém systému, ale s panely, které z něj fyzicky zmizely. I kdyby byly při odjezdu z Česka panely bez problémů použitelné, otázkou zůstává, kdo se v Mauritánii postará o jejich likvidaci za několik let, až definitivně doslouží. Evropa se tak může zbavit starých panelů, ale zároveň nemusí mít žádnou kontrolu nad tím, zda pouze neposouvá problém s elektroodpadem o několik tisíc kilometrů dál.