Evropské unii ujíždí rychlovlak

Když Mario Draghi, bývalý italský premiér a šéf Evropské centrální banky, v září zveřejnil zprávu o konkurenceschopnosti Evropské unie, její zaostávání za USA a Čínou se stalo na několik dní hlavním mediálním tématem. V říjnu se pak Brusel rozhodl zasáhnout proti jednomu z nejvýraznějších symbolů technologického růstu Pekingu a zavést až 45,3 procenta vysoké clo na čínské elektromobily.

EU obviňuje Čínu z neférových obchodních praktik. Ta na oplátku odsuzuje uvalení cel jako protekcionismus a chystá se ho napadnout ve Světové obchodní organizaci. Ať už tato politika EU vyústí v kompromis, nebo obchodní válku s Pekingem, jedno je jasné: Unie oproti Číně zaostává a Draghiho zpráva uvádí čtyři klíčové oblasti.

Energie třikrát dražší než čínské

Evropské firmy ztrácejí konkurenceschopnost především proto, že energie pro průmysl je v EU téměř třikrát dražší než v Číně. Draghiho zpráva zmiňuje následující příčiny: konec levného ruského plynu, vnitřní unijní souboj o plyn subjektů ochotných přeplatit konkurenci, vysoké náklady na emisní povolenky, nedostatečně rozvinutá energetická infrastruktura a byrokracie.

V Číně se energetické odvětví v uplynulých letech zásadně změnilo. Několik desetiletí ekonomického rozvoje sice přineslo růst životní úrovně, ale podepsalo se na životním prostředí.

Už v roce 2006 Čína předstihla USA a stala se největším globálním producentem emisí. Aby omezila znečištění způsobené primárně uhelnými elektrárnami, rozhodla se masivně investovat do obnovitelných zdrojů energie (OZE), přičemž podporovala zejména ty solární a větrné. Investice do OZE měly z Číny také udělat světového lídra v zelené energii. Dnes dominuje trhu se solárními panely či elektroauty a buduje více než dvě třetiny solárních a větrných elektráren na světě. Současně však rozšiřuje výstavbu uhelných elektráren. Devět z deseti v současnosti budovaných uhelných elektráren na světě se staví zde. Tempo jejich výstavby sice zpomaluje, ale nadále vytvářejí 60,5 procenta elektřiny (oproti 12,3 procenta v EU). A nelze očekávat, že by Čína výhodu v podobě levné energie oproti Evropské unii měla ztratit.

Strategické suroviny až za humny

Zatímco dražší energie snižuje „pouze“ konkurenceschopnost evropského byznysu, vysoká závislost Evropy na Číně coby dodavateli kritických surovin, zejména vzácných zemin, ji ovlivňuje strategicky. Kritické suroviny jsou nepostradatelné pro přechod k zelené energetice a používají se v různých odvětvích, od spotřebitelské elektroniky až po zbrojní průmysl. V současnosti Čína dodává EU 90 procent vzácných zemin. Světová poptávka po kritických surovinách pravděpodobně nadále poroste, přičemž u materiálů spojených s přechodem na čisté energie lze do roku 2040 očekávat až šestinásobný nárůst.

V Číně se sice nachází pouze 34 procent globálních zásob vzácných zemin, ale před dvěma lety těžila 70 a rafinovala dokonce 89 procent jejich celosvětové produkce. Včas si totiž uvědomila význam kritických surovin a investovala do rozvoje jejich těžby. Ten urychlilo i to, že Peking oproti ostatním státům bral menší ohled na znečištění životního prostředí. Čína také mohutně investuje v zahraničí. Například tři čtvrtiny světové produkce kobaltu, zásadní součásti baterií elektroaut, pocházely v roce 2022 z Demokratické republiky Kongo. Z tamních devatenácti kobaltových dolů čínské firmy vlastní patnáct. Pekingu se také daří koncentrovat zpracování strategických surovin na své území a vzácné zeminy pak využívá jako nástroj zahraniční politiky. Třeba začátkem prosince čínské ministerstvo obchodu oznámilo zákaz exportu minerálů, jako jsou gallium, germanium či antimon, do USA.

Regulacemi spoutané inovace

Zřejmě nejpalčivějším problémem EU je neschopnost inovovat stejně efektivně jako její americká a čínská konkurence. Potíže začínají již ve výzkumu. Členské státy EU do něho celkově investují vyšší podíl svého HDP než USA, ale jen zlomek těchto finančních prostředků je alokován na unijní úrovni. Roztříštěnost investic pak snižuje jejich efektivitu. Evropští vědci sice v roce 2021 příliš nezaostávali za Čínou v počtu získaných patentů, ale pouze třetina z nich našla komerční využití. Velká část investic navíc nejde do perspektivních oborů. Zatímco tři nejvíce investující americké společnosti podnikají v digitálním odvětví, které má potenciál přinést inovace do celé americké ekonomiky, v Evropě nejvíce investující společnosti podnikají v automobilovém průmyslu. Ten navíc čelí tlaku levných čínských elektromobilů.

Zaostávání v kritických technologiích

Zatímco EU v minulých desetiletích technologicky stagnovala, Peking nezahálel. Dle studie Australského institutu pro strategii a politiku (ASPI) se Čína za uplynulých dvacet let stala z outsidera světovým technologickým lídrem. Zatímco v letech 2003 až 2007 vedl Peking pouze ve třech klíčových technologiích, které jsou nezbytné pro ekonomický růst, energetiku, zbrojní průmysl, bezpečnost či zdravotnictví, v roce 2023 už byl první v 57 ze 64 klíčových technologiích. Největší dominanci má v energetice, pokročilých materiálech a jejich výrobě, informačních a komunikačních technologiích, umělé inteligenci a v senzorech. Na velké části čínského úspěchu se podílí Čínská akademie věd, dle ASPI nejúspěšnější výzkumná instituce na světě. S ročním rozpočtem téměř 24 miliard dolarů vede ve více klíčových technologiích než celé USA. Kontroluje ji stát a má vlastní stranický aparát. Vedle výzkumu se zabývá i zaváděním technologií do praxe a stojí za zrodem zhruba dvou tisíc firem, například Lenovo. Spolupracuje také s čínskou armádou a vyvíjí plán, jak snížit závislost Číny na zahraničí ve strategických oblastech. Dle studie ASPI evropské státy nevedou ani v jedné ze sledovaných klíčových technologií. Z členských zemí EU si nejlépe vede Německo, jež patří mezi pět nejlepších ve 27 technologiích. Jako celek je EU důležitý světový hráč, patří jí druhé místo ve třicítce technologií. Evropská unie sice za USA a ČLR zaostává, ale jako celek omezuje riziko vzniku čínské technologické dominance. ASPI na rozdíl od Draghiho zprávy chválí evropské programy na podporu výzkumu.

Nezbytná je společná akce

Jak EU, tak Čína sice vytvářejí každá 17 procent světového HDP, ale vývoj v uplynulých dvou dekádách ukazuje, kdo lépe vsadil na budoucnost. Evropa musí strategické suroviny dovážet, Čína jejich dodávky kontroluje a dominuje jejich zpracování. Čínská akademie dosahuje v top technologiích lepších výsledků než celá EU. Cílenější výzkum pak Číně umožňuje přetvořit své suroviny v produkty nezbytné pro digitální a zelenou transformaci. Ve svém projevu v Evropském parlamentu Mario Draghi za řešení označil užší spolupráci v EU, omezení byrokracie a společný investiční program ve výši až 800 miliard eur ročně. Studie ASPI také poukazuje na to, že pouze EU jako celek může držet krok s Čínou. Její členské státy v technologickém soupeření hrají zanedbatelnou roli. Pokud má Unie tento negativní trend zvrátit, musí se z konkurenceschopnosti po migraci a klimatické změně stát nové celoevropské téma. Na rozdíl od Číny neprošla Evropa traumatickou zkušeností, kdy technologické zaostávání během opiových válek vedlo ke ztrátě suverenity a éře cizího vlivu. Draghi před podobnou hrozbou pro EU varuje. Ve svém projevu totiž prohlásil, že „pokud chce Evropa zůstat svobodná, musí se stát více nezávislou“ na zahraničních surovinách a technologiích. V době nárůstu euroskepticismu a současného vedení Evropské komise je však otázkou, zda po celoevropských reformách v EU existuje poptávka. Starý kontinent je možná na cestě stát se spíše světadílem zastaralým.

Jan Vítek, autor se podílí na činnosti projektu Sinopsis