Explozivně investované miliardy

Do cihličky trhaviny střelmistr zasune rozbušku se zápalnou šňůrou. Pak se roze­zní siréna ohlašující blížící se výbuch, pyro­technik s trhavinou poodejde na několik desítek metrů vzdálené odpaliště, nálož položí na zem a zapálí šňůru. Jeho kolega v tu chvíli spustí stopky a pyrotechnik se pomalým krokem vrací k malému domku, který slouží jako zázemí pracovníků Explosie, již mají na starost likvidaci trhavin, střelného prachu a dalších nebezpečných výrobků. Za chvíli vydá časoměřič pokyn „zacpat uši“ a o pár vteřin později se ozve překvapivě silný výbuch, který otřese i zemí pod nohama.

„To bylo 250 gramů perunitu,“ říká mluvčí Explosie Martin Vencl do hluku sirény oznamující konec výbuchu. „A teď vám ukážeme likvidaci bleskovice. To je plastová hadice naplněná trhavinou, která se používá při různých trhacích pracích,“ vysvětluje. Opakuje se stejný postup, po výstražné siréně ale tentokrát střelmistr hodí asi dva metry dlouhou smotanou bleskovici do jezírka s vysokými břehy a znovu se rozvážně vrací. Jeho kolegové mezitím odhadují, jak bude vysoký vodní sloup, který výbuch vyvolá. „V metru bleskovice je 100 gramů pentritu, takže síla exploze závisí na délce bleskovice,“ popisuje Vencl. Výbuch je silný i tentokrát a vodní sloup má odhadem asi 20 metrů. „Už jsem viděl i vyšší,“ říká s úsměvem mluvčí podniku.

Oddělení likvidace je na severním konci rozlehlého areálu v pardubickém Semtíně, který státem vlastněná Explosia sdílí se soukromou společností Synthesia. „Explosia je jako žloutek ve vajíčku, obklopená provozy Synthesie,“ líčí poeticky Vencl. V areálu je mezi stromy rozeseto na šest stovek různě velkých objektů, aktivně se podle mluvčího využívá asi 250. Odpaliště je v provozu denně k likvidaci například znečištěných trhavin nebo začátků a konců bleskovic, které nemají plnou náplň trhaviny, a probíhají zde i různé testy.

Například policejní Útvar rychlého nasazení tady v den návštěvy týdeníku Euro zkouší, jak pomocí trhavin otevřít zavřené okno. Nejbližší vesnice, Hrádek, je přitom od místa explozí vzdálená vzdušnou čarou jen necelý kilometr.

„Všechny před­pisy dodržujeme a se starosty okolních obcí se setkáváme pravidelně jednou za rok. Firma je tady ale přes sto let, takže když si někdo poblíž postaví nový bungalov, musí s námi počítat,“ odpovídá Vencl na dotaz ohledně rušení místních obyvatel.

Růst už před Ukrajinou

Explosia má za sebou dobrý rok. Podle předběžných výsledků překonaly její tržby historickou hranici 1,3 miliardy korun a zisk se dostal na úroveň 280 milionů. Pardubickému podniku pomohl především zájem o střelné prachy a hnací náplně dělostřeleckých granátů ráže 155 milimetrů v souvislosti s válkou na Ukrajině, i když podle ředitele společnosti Kamila Dudka začal zájem o produkci Explosie růst už několik let předtím. „To, kam se dnes Explosia dostala, není jen díky Ukrajině. My už jsme měli dost zakázek před válkou, která poptávku ještě zvýšila,“ říká. Navíc není možné přesně určit, jak velká část produkce skutečně skončí na Ukrajině, protože Explosia ji dodává muničním firmám, které pak například dělostřelecké náboje dodávají samy.

Na Ukrajinu se podle Dudka dosud z Explosie vyvezlo 30 až 40 tisíc těchto modulů. Ty představují asi třetinu produkce Explosie, další třetina pak připadá na takzvané střeliviny, tedy různé druhy střelných prachů, a zbytek na semtex a další průmyslové trhaviny. Tento segment se podle Dudka v poslední době stabilizoval, ale Explosia v budoucnu čeká spíše útlum. „Existující lomy se pomalu vytěžují a nové se neotvírají. Uvidíme, co bude za pět až deset let, pokud se s tím nezačne něco dělat.“

Situace u střelných prachů a hnacích náplní je opačná. V Explosii ročně vyrobí 80 tisíc dělostřeleckých modulů, z nichž podnik 70 tisíc prodá a zbytek použije na různé testy. Moduly vypadají jako kulaté dózy naplněné střelným prachem. Do hlavně děla se nejprve vloží dělostřelecký granát a za něj jedna až šest těchto hnacích náplní podle toho, jak daleko má granát doletět. Provoz, v němž se moduly plní střelným prachem, není možné po­dle mluvčího Explosie z bezpečnostních důvodů navštívit – na rozdíl od haly, kde se vyrábějí samotné obaly.

Achtung, achtung!

Budova stojí jako všechny ostatní samostatně mezi stromy. Od většiny ostatních hal v rozsáhlém areálu se liší tím, že je to moderní stavba, některé stroje uvnitř ale pamatují hodně. Jeden z nich, na němž se brousí víčka modulů, je opatřen cedulkou s nápisem Achtung a zřejmě pochází ještě z doby, kdy byl pardubický podnik součástí nacistického koncernu Reichswerke Hermann Göring. V jedné z místností nasává automat směs nitrocelulózy s papírem, z níž je obal dělostřeleckého modulu vyroben, a tvaruje z ní víčka s kruhovým otvorem uprostřed. Pracovník obsluhující stroj každé víčko vezme a položí jej na odkládací plochu, kde vysychá. Denně takto zpracuje 220 víček. V další místnosti se víčka i válcové obaly na náplně lisují, v jiné se brousí.

Na první pohled zarazí i poklidné pracovní tempo, což mluvčí Martin Vencl logicky vysvětluje bezpečnostními ohledy. „Není možné tady pracovat v úkolové mzdě, to by zvyšovalo možnost, že někdo udělá chybu,“ říká. Překvapivě velký podíl ruční práce na výrobě dělostřeleckých samospalitelných modulů je důsledkem dlouhodobého podfinancování podniku. „A to jste viděl jeden z nejmodernějších provozů, který vznikl jako výzkumná jednotka, ale i tady je velký prostor pro modernizaci,“ konstatuje ředitel Dudek. „Zrovna u toho broušení probíhají investiční akce na automatizaci, ale má to svůj cyklus a nejde to udělat z týdne na týden,“ dodává.

Celkem Explosia plánuje do rozšíření výroby investovat až dvě miliardy korun. Produkce dělostřeleckých modulů v Explosii by se díky investicím měla do dvou let zvýšit ze současných 80 tisíc na 200 tisíc v roce 2026. Proces je zatím v projekční fázi, investice však brzdí skutečnost, že na trhu nejsou automatizační řešení, která by Explosii vyhovovala.

„Například na výrobu jednoho typu střelného prachu vyvíjíme extruzní technologii, kde se zrno tvaruje pomocí šnekového dopravníku. To je velmi rozvinuté v gumárenství, ale v naší oblasti to nikdo nechce dělat. Všichni se toho bojí, protože tam se masa prachu stlačuje pod docela velkým tlakem a stoupá při tom teplota,“ popisuje Dudek obtíže, s nimiž se podnik potýká.

Některá technologická řešení tak Explosia vyvíjí sama. „Není firma, které bychom řekli, že máme takovouto masu a chceme ji zpracovat na tento produkt, a ona by nám do půl roku dodala zařízení,“ tvrdí. „Padesát až šedesát procent těch zařízení si proto vyvíjíme sami ve spolupráci s těmi firmami. Ty ale mají tolik poptávek, že dodací termíny jsou neskutečné.“

Granátů pro Ukrajinu není dost

Společností, jež by zvládly vyrobit zařízení potřebná pro modernizaci výrobních provozů v Explosii, navíc výrazně ubylo. Když poptávka po jejich produktech klesala, tyto podniky se často přeorientovaly na jiné produkty nebo zanikly. Situaci ještě zkomplikoval slib Evropské unie, že do konce března dodá Ukrajině milion dělostřeleckých granátů. „Teď všichni investují a poptávají u stejných firem,“ upozorňuje Dudek.

Vyrobit takové množství munice pro Ukrajinu v Evropě a dodat ji do konce března však nepovažuje za realistické. „Ani granátů není dost a u modulů je to ještě horší. Když budeme počítat šest modulů na jeden granát, je to šest mi­lionů modulů. Největší výrobci ve Francii a v Německu ročně vyrobí 300 až 350 tisíc kusů, takže si vezměte, kolik takových továren by v Evropě muselo být,“ tvrdí šéf Explosie. Český plán na nákup munice mimo Evropu komentovat nechce: „Nemám o tom dostatek informací.“

Rozvoji Explosie by mohla pomoci i evropská dotace, o niž podnik nyní usiluje. Evropská unie loni vyčlenila půl miliardy eur na zvýšení výroby výbušnin, střelného prachu i hotové munice a raket. Na střelný prach připadá 190 milio­nů eur a Explosia doufá, že část peněz získá. „Žádost jsme podali právě na projekt zvýšení výrobních kapacit dělostřeleckých modulů. Výsledky by měly být vyhlášeny teď v březnu nebo v dubnu,“ očekává Dudek. Kapacita 200 tisíc kusů modulů by Explosii přiblížila k největším světovým výrobcům, zvýšení výroby nad tuto hranici ale vedení podniku neplánuje. „Situace na Ukrajině se jednou uklidní a postavit tady továrnu na 500 tisíc modulů a pak jich prodávat 100 tisíc ročně by pro nás nebylo rentabilní,“ přibližuje ředitel strategii firmy.

Pražák jako Babiš

Ve společné vrátnici firem Explosia a Synthesia ještě visí na zdi bezpečnostní pokyny s logem holdingu Agrofert, který ale Synthesii loni prodal investiční skupině Kaprain Karla Pražáka. Oba podniky nejsou propojeny jen fyzicky – Explosia je ve výrobě střelných prachů závislá na dodávkách nitrocelulózy ze Synthesie. V lednu prodej podniku schválil antimonopolní úřad a koncem února se vedení státní firmy poprvé setkalo s novým představenstvem Synthesie. Ředitel Explosie Dudek nevidí důvod, proč by spolupráce neměla pokračovat stejně jako dosud. „Na hodinu jsme se sešli a řekli si představy o naší budoucí spolupráci. Nezaznamenal jsem nic negativního, takže se na to dívám optimisticky,“ líčí.

Kamil Dudek už v loňském roce naznačil, že by stát mohl uvažovat o koupi provozu Synthesie vyrábějícího nitrocelulózu. „Pro Explosii by bylo velice přínosné, kdyby měla vlastní výrobu nitro­celulózy a s tím spojené obslužné procesy,“ vrací se Dudek k nápadu. O záměru informoval akcionáře, tedy ministerstvo průmyslu a obchodu, ale odezva zatím nepřišla. „Zástupci akcionáře tu informaci mají a zájem představenstva se nemění,“ dodává ředitel.