Fico a Antifico

Díváme se většinou jen tehdy, když v něm vypadáme lépe, než si sami o sobě vyprávíme. Při pohledu na rozháranou slovenskou politickou scénu, na níž se probouzí nejkrajnější nacionalistický populismus, některými slovenskými národovci míněný i vážně, spolu s otevřeně klerofašistickými proudy, mohou nám všichni naši Okamurové či Rajchlové připadat jako směšní političtí klauni.

Jenže rozdíl mezi slovenskou a českou politikou nakonec není tak propastný, jak se z marketingové reality show před volbami může zdát. Scéna je tam podobně rozdrobená jako v Česku a velmi obtížně se odhaduje, kdo s kým a jak po volbách sestaví vládnoucí koalici. V Česku je v parlamentu sedm stran, na Slovensku jich může být devět, ostatně v Česku k tomu také moc nechybělo, vzpomeňme na těsné vypadnutí Šlachtovy Přísahy nebo na nečekaný volební krach ČSSD.

Na Slovensku – podobně jako v Česku – o koalici rozhoduje jedna jediná negativní figura. My máme Antibabiše, Slováci Antifica. A jako při minulých volbách v Česku se nejspíš budou do poslední chvíle dopočítávat hlasy pro Fica a případné koalice postavené proti němu. A i na Slovensku se může stát, že nejpopulárnější politická strana nakonec nebude vládnout, tak jako se to stalo ANO, které skoro osm let osciluje mezi 25 a 35 procenty voličské podpory a neztratilo ani po katastrofálním výkonu Babišovy vlády během covidu-19. Porážku ANO přineslo až hnutí Antibabiš a šťastná souhra náhod pro pětikoalici při výše zmiňovaném překračování pětiprocentní překážky pro vstup do parlamentu.

Antifico není na Slovensku tak zjevný jako v Česku, ne snad proto, že by velká část politické scény nebyla naladěna antificovsky. To jistě ne, protože téměř všechny strany se vůči jeho minulému vládnutí vymezují a slibují lepší výkon. Ono „anti“ ale není v některých případech tak jasně vyslovené, aby se dalo spoléhat na to, že do koalice s Ficem nepůjde. Nakonec na Slovensku se dál ctí pořekadlo, že koalice se sestavují až po volbách, protože předčasný vládní coming out snižuje vlastní politickou cenu a do toho se v roztříštěném prostředí slovenské společnosti nikomu nechce.

Česko může ve slovenském zrcadle vidět svou blízkou budoucnost, volby, které za dva roky budou po působení vlády Petra Fialy rozdávat karty asi úplně jinak. Roztříštěnost scény ale do té doby sotva zmizí. Slovenské zrcadlo Česka ukazuje ještě jednu věc. Sám Fico, kdysi klasický sociální demokrat, vytváří pro zisk hlasů svůj antipod, vlastního velikého Antifica, většího, než by si kdo ještě před rokem představoval. A Fico to dobře ví. Možná to dělá i proto, aby se pak na scéně mohl vynořit relativně normální politik, který místo slovenského národního socialismu bude prosazovat jen obyčejnou reálpolitiku svých a národních zájmů. Antifico proto, aby mohl přijít přijatelnější Fico.

Týdeník Euro vás, milí čtenáři, tento­krát zve na předvolební Slovensko. Dívejte se, čtěte, přemýšlejte. A nezapomeňte – je to naše zrcadlo!