Fotbal jako diplomatický výkop

Platí tady dvě pravidla: dobré brzdy a rychlé ruce, chechtá se na mě taxikář Ahmed za volantem oprýskaného pick-upu na cestě ke staré káhirské tržnici Chán al-Chalílí. Jízda více než 20milionovou egyptskou metropolí je pro Evropana adrenalinový zážitek, protože tady na silnici žádná pravidla neplatí. Semafory, pruhy či přechody pro chodce? Zapomeňte. U jedné takové chaotické ulice poblíž nábřeží u řeky Nil, kdy spolu řidiči komunikují zejména mačkáním klaksonů, stojí rezidence evropské velvyslankyně v Egyptě. Toho květnového dne byl její dům ostře střežený.

Bodyguardi připomínající agenty z filmu Men in Black napjatě čekali na příjezd muže, jenž patří k nejvlivnějším a nejbohatším lidem v Africe. Když tmavá limuzína německé provenience dorazila k unijní rezidenci, prezident Africké fotbalové konfederace (CAF) a miliardář Patrice Motsepe rychle zapadl do útrob domu. Tam na něho již čekal druhý klíčový člověk káhirské seance – český eurokomisař Jozef Síkela.

Bývalý ministr průmyslu a obchodu získal v Evropské komisi vedené Ursulou von der Leyenovou funkci komisaře pro mezinárodní partnerství. O čem tato práce je, se týdeník Euro přesvědčil přímo v terénu. Coby reportér jsem vyrazil do Káhiry zjistit, jak Brusel na černém kontinentu svádí boj o geopolitický vliv a učí Afričany poznávat značku „Made in EU“. Fotbalová diplomacie v nejvyšších politických patrech v tomto případě přesáhla kolonku sportovně laděné události. Jednání se stočilo k několika důležitým agendám, s nimiž se Evropská unie aktuálně potýká – například k migraci či energetické bezpečnosti.

Zahradní slavnost v zemi pyramid

Ke slavnostnímu podpisu dohody mezi EU a CAF došlo v zahradě káhirské rezidence evropské velvyslankyně v Egyptě a v Lize arabských států Angeliny Eichhorstové. Vilu vklíněnou mezi vysoké oprýskané činžáky zdobily evropská a ukrajinská vlajka, což je důležitá symbolika vzhledem k tomu, že Rusko se rovněž v Egyptě snaží získat politicko-ekonomický vliv – třeba prostřednictvím výstavby první egyptské jaderné elektrárny El-Dabaa.

Zahradní událost byla tamními médii ostře sledovaná, což umocnil i fakt, že ten samý den večer se v Káhiře uskutečnily finálové zápasy mistrovství afrických reprezentačních týmů do 20 let. Vedle tématu samotného poutaly pozornost dvě hlavní postavy ceremonie. Na jedné straně prezident CAF Patrice Motsepe, o němž se spekuluje jako o možném příštím kandidátovi na prezidenta Jihoafrické republiky, na druhé straně Jozef Síkela, reprezentant Evropské unie, o jejíž peníze a politickou přízeň (nejen) na severu Afriky usilují. Podpisu dohody předcházelo zákulisní jednání Síkely s Motsepem a jejich týmy. Africký miliardář během neformálního rozhovoru českému eurokomisaři vysvětloval, proč fotbal v Africe znamená více než sport jako takový. Mluvil nejen jako šéf fotbalového svazu, ale i jako politik pečující o celý kontinent.

„Fotbal je nejmocnější nástroj, jak mladé lidi vzdělat a vytvořit jim pracovní příležitosti. Je to příležitost pro celou Afriku. Nechceme, aby lidé prchali do Evropy, protože to pak znamená, že jsme selhali. Moje nadace poskytuje na pomoc a rozvoj mladých lidí desítky milionů dolarů, aby vznikla prevence proti drogám. Nechceme, aby mladí tíhli ke korupci,“ řekl Motsepe Síkelovi. V roce 2008 se stal prvním miliardářem tmavé pleti v seznamu nejbohatších lidí podle magazínu Forbes.

Síkela při jednání ukázal svou silnou stránku, která spočívá v navazování nových kontaktů a vazeb. Soudím tak na základě toho, co jsem vypozoroval nejen v Egyptě, ale i při dřívějších zahraničních cestách se Síkelou, kterých jsem se účastnil. Uplatňuje zkušenosti, jež před tím získal jako manažer při působení ve vedení bank. Vedle jazykové vybavenosti je to i neformální poloha, do které při jednáních přechází – třeba šéfa CAF si získal vyprávěním fotbalových historek. Řeč se ovšem stočila i na energetická témata, dekarbonizaci Evropy a Afriky či výstavbu obnovitelných zdrojů. „Potřebujeme propojit zájmy EU a Afriky a využít vzájemného potenciálu,“ dodal jihoafrický byznysmen, který vybudoval impérium v těžebním průmyslu skrze firmu African Rainbow Minerals.

Mimochodem: jeho vliv sahá i do politiky – je švagrem jihoafrického prezidenta Cyrila Ramaphosy a dlouhodobě je spojován s vládním Africkým národním kongresem (ANC). Motsepe kombinuje ekonomickou sílu, politické vazby a sportovní ambice, což mu zajišťuje silnou pozici nejen v Africe, ale i na mezinárodní scéně v organizaci FIFA. Působí ve vedení Světového ekonomického fóra v Davosu, kam jezdí i Síkela. Takže Davos byl jejich dalším společným tématem.

Můj bratře Jozefe

Po úvodní zákulisní „oťukávačce“ působili Síkela s Motsepem před africkými novináři dojmem, jako by se znali roky. „My brother Joseph,“ tituloval šéf CAF českého eurokomisaře během briefingu. Síkela na něho zase uznale pokyvoval při emotivním videu o africkém fotbalu.

Eurokomisař ve svém vystoupení vysvětloval, proč je domluvený fotbalový projekt pro EU zajímavý z pohledu čísel. Spolupráce má trvat tři roky a EU do ní postupně vloží pět milionů eur. „Africký pohár národů sledují po celém světě skoro dvě miliardy diváků. Abychom posílili efekt naší spolupráce, zaměříme se na mistrovství afrických škol. Této iniciativy, se kterou přišel prezident Motsepe, se již zúčastnil téměř milion dívek a chlapců. Přes naše partnerství chceme školní projekt rozšířit na 33 tisíc škol po celé Africe – a spojit tak fotbal s přístupem ke vzdělání a osobnímu rozvoji,“ popsal Síkela. Být vidět. To je evropský cíl v Africe. A minulý víkend se to podařilo i českému eurokomisaři ve finále afrického šampionátu reprezentací do 20 let, když šéf CAF vytáhl Síkelu po zápase na slavnostní ceremoniál přímo na hřišti. Společně předali pohár vítěznému týmu Jihoafrické republiky a tyto záběry měly mnohamilionový divácký zásah. Byť ne přímo v hledišti. Africká fotbalová sledovanost je specifická. Na stadiony se dostane málo lidí, ať už je to egyptská ligová soutěž, nebo africká Liga mistrů. Podobně tomu bylo i na zmiňovaném finále turnaje mladých hráčů, kam dorazilo jen několik tisíc diváků. To ovšem neznamená, že by Afričani zápasy nesledovali u obrazovek doma či v kavárnách. Naopak, televizní čísla dosahují milionových hodnot. Nízká účast ve fotbalových chrámech totiž souvisí s bezpečnostními a politickými okolnostmi.

Opatření během zápasů vyžadují, aby se lidé na stadion dostavili s předstihem několika hodin. Kontroly příchozích jsou zdlouhavé. Nemálo afrických režimů – jako například ten v Egyptě – má obavu z toho, aby větší shromáždění nepropukla v masové politické protesty proti vládnoucím vrstvám. Cílem je držet lidi od sebe, tak trochu pod rouškou budování pořádku a minimalizace nebezpečí v podobě radikalizace nejen v muslimských kruzích (například Egypt se v minulosti potýkal s fenoménem islamistického hnutí Muslimské bratrstvo).

Mocenská superliga

A tím se dostáváme ke geopolitickému přesahu celého příběhu. Populace afrického kontinentu strmě roste, podle odhadů by se měla do roku 2050 skoro zdvojnásobit na zhruba 2,5 miliardy. Potenciál afrického trhu je obrovský, takže není divu, že o obchodní a politické příležitosti jeví zájem klíčové světové velmoci – USA a EU, ale hlavně Čína, Rusko a v některých zemích jsou čím dál aktivnější bohaté ropné státy z Blízkého východu jako Spojené arabské emiráty či Saúdská Arábie.

Egypt je klíčovým spojencem USA v blízkovýchodní oblasti a místem relativní stability v jinak tektonickém prostředí. Na východ od Egypta probíhá ozbrojený konflikt mezi Izraelem a Palestinou, na západě v Libyi i na jihu v Súdánu je občanská válka, příčina migrační vlny do Egypta. Do toho útoky Hútíů v Rudém moři a problém má Egypt i s tokem Nilu, který komplikuje budování přehrad v Etiopii převážně čínskými firmami. Kvůli výše popsanému Káhira potřebuje silná a spolehlivá spojenectví a právě tady se Evropské unii naskýtá příležitost. Zejména v době amerického prezidenta Donalda Trumpa, který není úplně předvídatelný.

„Jsou to doširoka otevřené dveře příležitostí. Může do nich ale vstoupit kdokoli. Vzniká tu vakuum, které někdo zaplní, a my určitě nechceme, aby ho zaplňovaly vojenské nebo polovojenské jednotky z Ruska. I tady v Egyptě vidíme, jaké jsou důsledky regionální destabilizace – například podněcováním migrace,“ uvedl eurokomisař Síkela v rozhovoru pro týdeník Euro.

Rusové staví v Egyptě první jadernou elektrárnu. Český velvyslanec Ivan Jukl zmiňuje i Spojené arabské emiráty, jež budují obří developerský projekt v Ras El Hikma za více než 35 miliard dolarů, čímž loni pomohly Egyptu odvrátit hrozící bankrot. „Když se podíváte na východní i západní pobřeží Afriky, vidíte nikoli saúdské, ale emirátské přístavy. Je to zajímavý geopolitický fenomén. Konkrétně v Egyptě staví investiční fond z Abú Zabí,“ řekl týdeníku Euro velvyslanec v Egyptě Jukl.

Čínské firmy se podílejí na výstavbě nového hlavního města nedaleko Káhiry, které se má stát novým administrativním a byznysovým centrem 110milionové země. Číňané na to jdou i formou takzvané soft-power prostřednictvím fotbalu: čínská společnost StarTimes se stala jedním z klíčových televizních partnerů africké fotbalové konfederace.

Podobně jako Čína sází na africký fotbal i Evropská unie a tím, kdo celý projekt politicky zaštiťuje, je český eurokomisař. „Zvyšováním geopolitického vlivu posilujeme nejen postavení Evropy, ale i její ekonomickou bezpečnost. Naše koncepce partnerství rovných je založená na tom, že za podporu prostřednictvím projektů, které jsou podle evropských standardů, si na základě férových obchodních podmínek například zajistíme přístup k nerostným strategickým surovinám,“ dodává Síkela.