Fotbalové akcie? Přemýšlejte dvakrát

Pokud zvažujete, zda právě teď investovat do fotbalových akcií, nejde na první pohled o scestnou úvahu. Pandemie na kluby dolehla obzvlášť neblaze, ale žádná noční můra netrvá věčně. Z tuctu nejhodnotnějších evropských velkoklubů podle žebříčku magazínu Forbes lze běžně na burze pořídit akcie tří z nich. Všechny za poslední dva roky řádně vykrvácely. Manchester United byl v polovině minulého týdne zhruba o 25 procent níž než na začátku pandemie, Borussia Dortmund o 43 procent, akcie Juventusu Turín spadly dokonce o nějakých 50 procent.

Na první pohled se tak vážně může zdát, že s odezníváním omikronu a s žádnou další covidovou variantou na obzoru mají před sebou fotbalové akcie pořádný „odraz ode dna“. A nezachytit ho by mohla být škoda.

Success story United

Odraz ode dna se dříve či později dostaví, otázka zní, jak bude výrazný. Akcie Manchesteru United mají sice po­dle analytiků potenciál během následujících dvanácti měsíců zhodnotit zhruba o třetinu, akcie Borussie přibližně o čtvrtinu. Akcioví analytici však někdy mívají sklon k přílišnému opti­mismu. Svými odhady ovšem nemohou zcela „ulítnout“, to by jim pak nevěřil nikdo. Takže jejich předpovědi nějakou vypovídací hodnotu mají – pokud se na ně podíváme bez růžových brýlí. Pak se zřejmě nabízejí lákavější alternativy, jak se svézt na vlně postpandemického návratu do normálu než prostřednictvím podílu v některém z fotbalových velkoklubů.

Od investování do fotbalových akcií odrazuje nejen to, že se kluby z pandemických ran budou dostávat i řadu let. Nijak přesvědčivý není ani pohled do historie. Snad jedinou opravdovou „success story“ fotbalového investování je převážně devadesátková jízda na vlně akciového vzestupu akcií Manchesteru United. Ten své akcie na burze primárně upsal v roce 1991 jako třetí fotbalový klub v historii. Navázal na průkopnický počin Tottenhamu Hotspur, jenž své akcie vrhl na burzu už v roce 1983. United se tehdy nenechal odradit ani burzovním fiaskem klubu FC Millwall, který akcie upisoval v roce 1989.

Před 31 lety Manchester United své akcie na burzu uvedl za 3,85 libry za kus. V roce 2005 však americký byznysmen Malcolm Glazer a jeho synové po předchozím postupném, zhruba dva roky trvajícím navyšování podílu vytěsnili zbývající dvě procenta minoritních akcio­nářů – za tři libry za akcii. Ruku v ruce s tím Manchester United z londýnského parketu zmizel. Takto podáno to na „success story“ nevypadá.

Jenže v 90. letech došlo hned ke dvojímu štěpení akcií klubu za účelem zvýšení jejich zpeněžitelnosti. Nejprve v roce 1994 dostal každý stávající akcio­nář místo jedné čtyři nové kousky, v roce 1997 se pak akcie štěpily v poměru tři ku jedné. Takže kdo pořídil při vstupu Manchesteru na burzu v roce 1991 jednu akcii za zmíněné 3,85 libry, měl jich v roce 2005 z této jedné celý tucet, každou za ony tři libry. To odpovídá zhodnocení o více než 800 procent, a to za období přibližně čtrnácti let, což už investorský úspěch nepochybně představuje.

Na něj už ale žádný další fotbalový klub nenavázal. Naopak po vyvrcholení módní vlny fotbalových akcií na přelomu milénia se řada evropských klubů z burzy stáhla (třeba průkopník Tottenham Hotspur v roce 2012). Zrovna Manchester United v tomto představuje určitou výjimku, protože se na parket vrátil. Od roku 2012 se s jeho akcie­mi opět obchoduje, nikoli však už v Londýně, ale v New Yorku.

Superboháči to zvládnou lépe

Celkově své akcie na burze obchoduje nyní už jen lehce přes dvacet evropských klubů, pokud tedy zahrneme i ty turecké či některé menší, méně významné, třeba dánské kluby typu Silkeborgu nebo makedonský druholigový Teteks Tetovo. Třeba z německých klubů má akcie na burze jediný, zmíněná Borussia Dortmund. Že fotbalové akcie procházejí těžkým útlumem, svědčí i to, že švýcarská společnost Stoxx v roce 2020 po 28 letech ukončila výpočet jejich souhrnného burzovního ukazatele, indexu Euro Stoxx Football.

Zejména dlouhodobý akciový investor, s horizontem pěti až deseti let, tak do popředí svého zvažování staví otázku, zda model vlastnictví fotbalového klubu skrze burzovně obchodované akcie je vůbec udržitelný. Příchod multimiliardářů ať už z USA (třeba do Arsenalu), nebo těch typu Romana Abramoviče (majitel Chelsea) do evropského fotbalu stejně jako příliv petrodolarů a arabských vlastníků do klubů Paris Saint-Germain nebo Manchester City daly nový impulz trendu plně soukromého vlastnictví klubů. Tedy bez jakékoli účasti na trhu veřejném čili na burze.

V jisté tísni se vlivem posilování tohoto trendu ocitá dokonce i fanouškovské vlastnictví, příznačné pro oba nejslavnější španělské velkokluby Real Madrid a FC Barcelonu. Barcelonu ze sta procent vlastní fanoušci, takzvaní socis, tedy doslova partneři, kterých je skoro 150 tisíc. Podobně fanoušci, tentokrát socios, vlastní i Real. Prezident Barcelony nebo Realu tak není žádný majitel, ale prostě jeden z desetitisíců spolumajitelů, tedy člověk, jehož ze svého středu do čela zvolila fanouškovská základna.

Velkokluby vlastněné plně soukromě – například americkými byznysmeny, oligarchy nebo šejky – budou mít během postpandemického návratu k normálu ještě větší výhodu než před pandemií. Koncentrované vlastnictví superboháči umožňuje snazší zotavení. Není totiž potřeba se tolik zadlužovat, jako je tomu při fanouškovském vlastnění bez dostatečného vlastního kapitálu, ani se nepotýkáte s roztříštěnou vlastnickou strukturou, jako je tomu při kotování byť jen části akcií na burze. Kapitál, který koncentrovaně poskytnou oligarchové nebo šejci, je v souhrnu akceschopnější než kapitál drobných akcionářů.

Vsadit na fotbal, nebo ne?

Pokud tedy uvažujete právě teď o nákupu fotbalových akcií, přemýšlejte dvakrát. Nejprve nad tím, do jaké míry už se opravdu vracíme do normálu. A pak také nad tím, zda před sebou model vlastnictví fotbalového klubu přes burzu má vůbec nějakou nadějnou budoucnost. Jestliže odpovíte kladně jen na první otázku, je zřejmě lepší pořídit akcie třeba zábavních parků, pořadatelů koncertních a jiných show, cestovních kanceláří nebo aerolinek. Ty z návratu do normálu budou těžit také a navíc vás nevystavují riziku plynoucímu ze specifičnosti fotbalové branže, která si s burzou do budoucna může rozumět ještě méně než v uplynulých letech.

Jestliže si ale vyhodnotíte kladně první i druhou otázku a rozhodnete se vsadit na některý z fotbalových titulů, je pro našince zřejmě nejschůdnější investování do akcií Manchesteru United nebo Borussie Dortmund. Obchodují se na americké, respektive německé burze, na něž přístup celkem běžně umožňují i nejvyhledávanější čeští zprostředkovatelé investic do cenných papírů. Manchester United pokračuje ve vyplácení dividend i během pandemie, Borussia tuto praxi s jejím nástupem „utnula“.

Investici ovšem i tak promyslete, jste-li fanouškem Borussie nebo Manchesteru. Pokud by se klubu nedařilo, pocítíte hned dvojí zklamání. To fanouškovské ze sportovního nezdaru milovaného mančaftu, ale také to investorské. Nedaří-li se totiž klubu sportovně, může to vést třeba k odlivu sponzorů a zhoršení vyhlídek akcií klubu. Je tak paradoxně lepší investovat do akcií klubu, kterému nefandíte. Bude-li se mu sportovně dařit, třeba i na úkor vámi favorizovaného klubu, nadšeni jistě nebudete. Ale aspoň na tom vyděláte.