Francouzská kosmetická úprava

Reforma důchodového systému, již francouzský prezident Emmanuel Macron dlouho sliboval, spěje ke schválení. Francii proto zasáhly demonstrace a stávky orga­nizované především levicí a odbory. Paradoxní je, že jde většinou o tytéž lidi, kteří Macrona ve druhém kole prezidentských voleb podporovali před Marine Le Penovou. Jedním z jejich hlavních rozdílů přitom byl jiný pohled na věk odchodu do důchodu. Zatímco Le Penová slibovala zachovat 62 let, Macron byl pro jeho zvýšení na 64 let, pouze tedy plní slib voličům.

Jde o Macronův druhý pokus o dů­chodovou reformu, přičemž první ne­uspěl kvůli koronavirové pandemii a byl mnohem odvážnější – reforma celého systému. Záměrem bylo přenastavit a zprůhlednit celý proces důchodového pojištění, kdy by každý Francouz měl přehled, kolik do systému odvedl a kolik od něho může čekat. Mělo jít o změnu základů důchodového systému, přičemž kritici Macronovi vyčítali, že jde o přesměrování od solidarity ke kapitalizaci. To se však nestalo.

Mnohem horší realita

Druhý Macronův pokus o důchodovou reformu je mnohem skromnější, v podstatě jen kosmetická úprava. Francouzský penzijní systém je velmi složitý kvůli speciálním režimům a výjimkám, proto se v něm i odborníci obtížně vyznají. Nynější reforma obsahuje stovky pozměňovacích návrhů, proto ji francouzská vláda zjednodušila v podstatě na tři čísla – odchod do penze se do roku 2030 zvýší na 64 namísto současných 62 let, počet odpracovaných let naroste na 43 a do roku 2030 se ušetří 17,7 miliardy eur.

Pro odchod do penze je v současnosti ve Francii třeba splnit dvě podmínky: dosáhnout 62 let a mít odpracovaných 40 let. Důchodová reforma z roku 2014 zvýšila počet odpracovaných let postupně ze 40 na 43, poslední ročník, který má odpracovat 40 let, je 1959, první, který musí odpracovat 43 let, je 1979. Francouzi narození v letech 1959 až 1979 spadají pod přechodný systém, který průběžně navyšuje počet odpracovaných let. Macronova reforma má toto přechodné období zkrátit – 43 let musejí odpracovat již ti narození v roce 1973.

Francouzská média se především zaměřují na věk odchodu do důchodu. Do odpracovaných let se totiž nezapočítává studium, proto je průměrný věk odchodu do penze 63,9 roku a posun na 64 let toho mnoho nemění. Druhá podmínka, 43 odpracovaných let, oddaluje odchod do penze pro stále víc Francouzů. Za prvé dnes vstupují na pracovní trh mnohem později a za druhé ti, kteří nejsou zaregistrováni na úřadu práce, budou muset tuto dobu odpracovat.

Obrovský je především tlak na zkrácení doby podpory v nezaměstnanosti. Nejnovější reforma umožňuje úřadům zkrátit období výplaty podpory podle podmínek na pracovním trhu. I tak je toto období ve Francii dlouhé. Francouzi mladší 55 let mohou být na úřadu práce zapsaní 18 měsíců, starší 55 let mají právo na 27 měsíců podpory v nezaměstnanosti. Na rozdíl od studia se tato doba započítává do odpracovaných let. Pokud se ji vládě podaří zkrátit, pravděpodobně se odchod do důchodu posune výrazně nad 64 let.

Nejnovější údaj uváděný vládou ohledně úspor v důsledku důchodové reformy je 17,7 miliardy eur za sedm let, roční tedy činí zhruba 2,5 miliardy. To však předpokládá 2,5procentní růst HDP za rok a šestiprocentní nezaměstnanost. Tato čísla by Francie chtěla mít, jenže realita zřejmě bude mnohem horší, navíc se vůbec nepočítá s možností recese. Loni francouzský stát na penze vynaložil 331,6 miliardy eur a na základě vládních čísel lze dospět k roční úspoře důchodového systému ve výši 0,8 procenta. Proto vzniká otázka: Proč tolik humbuku kolem důchodové reformy, která nic neřeší?

Podle pravicové kritiky je důchodová reforma určena především finančním trhům – politici dokážou schválit reformy, které se lidem nelíbí. Francie svým věřitelům říká, že je schopná úsporných kroků. O důchody tedy v prvé řadě nejde, politici chtějí ukázat, že dělají něco pro snížení státního dluhu. Jelikož jde minimálně o 20. pokus důchody reformovat, lze jen těžko očekávat, že za rok nebo dva nebude potřeba další. Nabízí se proto otázka: Pokud se francouzský důchodový systém reformuje podvacáté, neměl by se změnit celý?