Francouzské prezidentské volby: Možná nový vítr

Francouzské prezidentské volby 2022 se dosud jevily jako nudné. Prakticky se mělo opakovat klání z roku 2017. I tentokrát byla na listině kandidátů stejná jména: Emmanuel Macron za hnutí Vpřed!, Marine Le Penová za Národní sdružení, Jean-Luc Mélenchon za hnutí Nepoddajná Francie nebo z okrajovějších François Asselineau za Lidovou republikánskou unii.

Bývalé velké tradiční strany napravo a nalevo by opět představily nové kandidáty vzešlé ze stranického politbyra bez jakékoliv šance na postup do druhého kola. Vše nasvědčovalo tomu, že budeme znovu svědky klání Macron versus Le Penová, přestože Francie zažila hnutí Žlutých vest a patřila k zemím nejvíce postiženým koronavirem. Nedávno však do této situace přišel nový vítr: Éric Zemmour.

Návrat starých časů

Francouzům není třeba Zemmoura představovat: jde o známého polemika, spisovatele a novináře. Enfant terrible francouzské mediální scény se nebojí šokovat a vyhledávat spory. Zarytý nepřítel politické korektnosti brojí proti islámu, migraci, globalismu, ekologismu a feminismu. Jeho knihy patří k nejprodávanějším ve Francii – Le Suicide français (Francouzská sebevražda) z roku 2014 byla nejúspěšnější, prodalo se jí více než půl milionu výtisků, přičemž v době, kdy vyšla, 15 tisíc denně.

Letos v září Zemmour zveřejnil svou nejnovější knihu La France n’a pas dit son dernier mot (Francie neřekla poslední slovo). Jde o další pokračování úpadku Francie, nová však je obálka, která připomíná volební plakát. Podle Zemmoura úspěch jeho knih ukazuje, že ideový boj s progresivní levicí vyhrál. Na levém politickém spektru není autor nebo myslitel, který by jich prodal stejně. Zemmour se přitom neobjevuje ve veřejnoprávních ani levicových médiích.

Zemmourova popularita a vyhraněné názory inspirovaly jeho přátele k myšlence, aby nezůstal jen pozorovatelem francouzské politické scény, ale pokusil se zvrátit úpadek Francie a znovu nastolil její politickou, historickou a ekonomickou důležitost. Dosud však Zemmour svou oficiální kandidaturu nepotvrdil. Důvodů může být několik.

Hodlá-li někdo kandidovat na francouzského prezidenta, musí obdržet 500 podpisů od francouzských politiků a starostů. To pro toho, kdo nemá vlastní stranu, představuje velký problém. Navíc pro politiky znamená podpora Zemmoura vystoupit z řady, což v každém politickém systému představuje hrozbu.

Dalším faktorem, jak sám Zemmour přiznal, jsou finanční a lidské aspekty prezidentské kampaně. Má-li mít kandidát šanci na úspěch, musí disponovat minimálně 15 miliony eur a dobrým týmem expertů, kteří mu s ní pomohou. Ten Zemmourův již existuje pod hlavičkou Spolek přátel Erica Zemmoura a snaží se především zajistit nutné podpisy a finanční prostředky. Zemmour se však od něj veřejně distancuje s poukazem, že jej nijak neovlivňuje.

Jedním z vysvětlení, proč si Zemmour dává načas s odstartováním své prezidentské kampaně, je jeho mediální přítomnost. Ve Francii se každému kandidátovi počítá na minuty přesně, a protože Zemmour má několik pořadů a v televizi je prakticky každý den, okamžitě by tento limit vyčerpal. Navzdory tomu mu instituce, která sleduje dodržování této doby, již začala počítat čas strávený v médiích, proto zrušil své pořady. To svědčí o tom, že možnost kandidatury bere vážně.

Osobnost a myšlenky

Zemmourova kandidatura zatím není oficiální, proto lze jen obtížně hodnotit jeho program. V pořadu On est en direct (V přímém přenosu) prohlásil, že politický program není natolik důležitý, protože současný prezident Macron jej představil až v lednu 2017, jen několik měsíců před minulými volbami. Mnohem důležitější je osobnost kandidáta a myšlenky, které představuje.

Podle Zemmoura je třeba především změnit mentalitu francouzské politiky a intelektuálního prostředí – opustit ideu šťastné globalizace, bezproblémové migrace a mírumilovného islámu. Francie potřebuje změnu myšlení a až poté bude schopná tyto problémy řešit. A tento jiný přístup představuje právě Zemmour. Jaké jsou jeho myšlenky a změny, které by prosazoval, kdyby se dostal do Elysejského paláce?

Hlavním tématem prezidentské kampaně bude imigrace a jeho zvolení by znamenalo zastavení jakéhokoliv přistěhovalectví do Francie. Zemmour sdílí stejné závěry jako spisovatel Renaud Camus ve svém díle Velká výměna: nemá smysl se zabývat otázkami, jak zemi zachránit, když Francie již nebude Francií.

Zvolení Zemmoura by mělo zastavit tuto tendenci a představovat návrat k francouzské identitě dané především bílým obyvatelstvem, historií, kulturou a křesťanskými hodnotami. Podle Zemmoura přibyly jen za pět let Macronovy vlády v zemi legální cestou miliony migrantů, zejména z Afriky. Navíc statistické údaje o nově narozených ukazují, že Francii opravdu hrozí, že původní populace bude za pár let vyměněna. Zastavit imigraci všemi prostředky má být Zemmourův hlavní cíl.

Jedním z vysvětlení, proč si Éric Zemmour dává načas s odstartováním své prezidentské kampaně, je jeho mediální přítomnost.

Souvisejícím problémem je islám. Zemmour patří k zastáncům tvrdého postoje – řešení migrace spočívá v asimilaci, tedy v přijetí francouzské kultury s jejími křesťanskými kořeny. Chuť se asimilovat musí být vyjádřena konkrétními činy a rozhodnutími, a dát svému dítěti arabské nebo jiné jméno podle něho ukazuje nechuť se integrovat. Zemmour jako příklad uvádí své rodiče, kteří ho pojmenovali Éric, přestože se narodil v Alžíru do židovské rodiny, jež však v první řadě byla francouzská. Rodiče by pak mohli dát druhé nebo třetí jméno, jaké by chtěli (ve Francii děti běžně mají několik křestních jmen zapsaných v občanském průkazu).

V boji s islámem Zemmour počítá se zákazem všech náboženských společenství, která nerespektují francouzské republikánské zřízení a mají politické ambice, což je silnou součástí islámu. Vyhoštění salafistů a členů hnutí Muslimského bratrstva by pak podle něho mělo zabránit vážným budoucím konfliktům.

Obnova hospodářství

Zemmourovi se také často vyčítá, že civilizační a bezpečnostní otázky považuje za mnohem důležitější než ekonomické. Pro něho je to v jistém smyslu dobře, protože se staví proti nadvládě ekonomiky nad politickými a filozofickými idejemi. Společnost není v první řadě ekonomickou, ale historickou skutečností.

Zemmour v podstatě hodlá obnovit národní hospodářství – Francie by měla podporovat domácí výrobu. Již nyní však vyvolávají emoce jeho eventuální ekonomičtí poradci. Zemmour má blízko k bývalému šéfovi ropné společnosti Elf Loïku Le Floch-Prigentovi, který byl soudně stíhaný. Dalším spolupracovníkem by mohl být někdejší generální ředitel francouzské pojišťovny AXA Henri de Castries.

Součástí Zemmourova možného programu zcela jistě nebude vystoupení z Evropské unie nebo opuštění eura. Důraz však bude klást na národohospodářské zájmy, jako je snížení státního dluhu nebo vyvážení záporné bilance zahraničního obchodu, a tlačit na Německo, aby víc přispívalo do společného rozpočtu, protože nejvíc profituje z eura.

Zemmour slibuje nižší daně, aby francouzské firmy mohly lépe konkurovat zahraničním. Uvažuje o progresivním zdanění podle velikosti firmy, protože je nutné udržet především národní ekonomickou strukturu lokálních firem. Dalším krokem, který by měl vést k hospodářskému oživení Francie, je rozšíření a zvýhodnění opatření, dle nějž se zaměstnanci mohou stát akcionáři firmy. Zemmour také považuje za nevyhnutelné zvýšit věk odchodu do penze na 65 let. Zároveň chce otevřít diskusi o 35hodinovém pracovním týdnu.

Pro Zemmoura bude velmi důležitý vztah s Marine Le Penovou, protože částečně usilují o stejné voliče. Zatím se obviňují, že ten druhý svou kandidaturou nahrává Macronovi. Le Penová však v roce 2017 v debatě s Macronem ukázala, že prezidentský post je nad její síly. Zemmour by byl v debatě ve druhém kole prezidentské volby pro Macrona mnohem silnější protivník. Otázkou zůstává, zda se v diskusním klání tito dva kandidáti utkají…