Francouzské jádro: především politické rozhodnutí

Francouzská jaderná energie je spojená s obnovou země po druhé světové válce. Zpočátku měla Francii zajistit vlastní atomové zbraně, následně však pomoci vyřešit nedostatek přírodních zdrojů, zejména ropy. Jádro vždy záviselo především na politickém rozhodnutí. Od devadesátých let, s nástupem ekologických témat do francouzské politiky, se pak atomové elektrárny začaly považovat za nebezpečné.

Ve druhém kole prezidentských voleb v roce 2012 se střetl Nicolas Sarkozy s Françoisem Hollandem, který sliboval postupné uzavření jaderných elektráren. Poté, co se stal prezidentem, však tento slib nesplnil, čímž popudil ekologické voliče. Obrat učinil jeho nástupce Emmanuel Macron, který opustil názor, že jádro je špatné. Francie má podle něho obnovit svůj jaderný program, vybudovat nové reaktory a prodloužit životnost dosavadních jaderných elektráren. Uvědomil si totiž, že energetická soběstačnost je důležitá.

Macron versus EDF

K uskutečnění tohoto plánu se stala strategickým partnerem společnost Électricité de France (EDF) zabývající se výrobou a distribucí elektřiny, jejíž akcie se obchodují na pařížské burze – 83,88 procenta z nich vlastní francouzský stát, 15,03 procenta individuální i institucionální akcionáři, 1,06 procenta zaměstnanci a 0,03 procenta EDF.

Ta je největším výrobcem elektrické energie ve Francii, má více než 38,5 milionu zákazníků a loni vyrobila 523,7 terawatthodiny elektřiny, přičemž jaderné elektrárny 78,2 procenta z nich, obnovitelné zdroje energie (OZE) 12,8, tepelné elektrárny bez těch na uhlí 8,3 a uhelné 0,7 procenta. Obrat EDF činil 84,5 miliar­dy eur a čistý zisk 4,7 miliardy. Pro budoucí výrobu energie ve Francii jsou pak důležité investice, které představovaly 15,7 miliardy eur.

Jaderná elektrárna Flamanville, která se začala budovat v roce 2007 s plánovaným dokončením za pět let, měla původně přijít na 3,3 miliardy eur. Dosud však nebyla spuštěna a stála 12,7 miliar­dy. Macron uvažuje o vybudování mini­málně šesti, v lepším případě 14 nových reaktorů a o prodloužení životnosti všech fungujících. EDF však nemá dost finančních prostředků, aby jeho plán uskutečnila, a to ani na výstavbu jednoho nového reaktoru. Navíc Macron zastropovoval ceny elektřiny pro domácnosti. Proto zřejmě EDF letos neskončí v zisku.

Protichůdnost současné francouzské, potažmo evropské energetické politiky ukázal rok 2021, kdy Macron usiloval o jadernou energii, ale EDF o OZE, aby bylo co nejdříve dosaženo uhlíkové neutrality. Francouzský energetický gigant se stejně jako mnoho jiných velkých výrobců energie ocitá před dilematem: buď se stane jeho budoucností jádro, nebo OZE.

EDF provozuje 56 reaktorů v 18 jaderných elektrárnách ve Francii a 13 reaktorů v sedmi jaderných elektrárnách ve Velké Británii. V Belgii drží podíl v atomových elektrárnách Tihange 2 a 3 a Doel 3 a 4 a působí i v Číně – v jaderné elektrárně Tchaj-šan vlastní 30 procent – a dodává jí i tepelné a větrné elektrárny. V Indii by se měla podílet na svém největším projektu, na výstavbě atomové elektrárny Jaitapur o výkonu deseti gigawattů, jež se však zatím příliš daleko nedostala.

V současnosti se EDF podílí jen na třech jaderných projektech. Dokončuje reaktor Flamenville 3, který by měl být na konci letošního roku naplněn palivem a elektřinu dodávat ve druhém čtvrtletí příštího roku. Buduje jadernou elektrárnu v Hinkley Point C ve Velké Británii, jejíž výstavba začala v roce 2018, ale covid ji značně zpomalil – elektřinu by měla vyrábět od roku 2026. A podílí se na budování dvou britských reaktorů Sizewell C, když první konzultace se odehrály v roce 2012, ale teprve nedávno britský parlament předložil jejich financování. Válka na Ukrajině a s ní spojená energetická soběstačnost možná proces urychlí a začne se brzy stavět.

Jaderná energie může vést k energetické nezávislosti, musí se však plánovat značně dopředu, protože výstavba atomové elektrárny trvá 20 let, tedy nikoli jedno, ale několik volebních období. Je však Francie, potažmo všechny západní státy, schopná plánovat v horizontu dvou desetiletí, žije-li v době tady a teď?