Hlavně opatrně

Od počátku je to velký paradox: vláda Petra Fialy chtěla dělat transparentní politiku, ale v přípravě důležitých materiálů zůstává v černé skříňce, uzavřená vůči veřejnosti ve vládních kuloárech a předsálích. Dokládá to sestavování posledního státního rozpočtu kabinetu, který by měl odejít do sněmovny tradičně na konci září. Zákon o státním rozpočtu, podle něhož se rozdělují veřejné peníze, se připravuje za zavřenými dveřmi. Jen tu a tam pronikne na veřejnost důležitá informace. Kromě schodku ve výši 235 miliard korun je to například deset miliard navíc pro ministerstvo školství, jak se v rozhovoru na CNN Prima News nechal slyšet premiér Fiala. I když nikdo neví, jak to bude, slib byl už vysloven.

Fiala také naznačil, v jakém směru bude poslední rozpočet jeho vlády volební. Budou se valorizovat mzdy, možná dojde k úpravě schválené penzijní reformy a posune se věk odchodu do důchodu, ale především desítky miliard hodlá premiér poslat na rozvoj dopravní infrastruktury, jejíž špatná kvalita brzdí dlouhodobý ekonomický rozvoj, což je podle ekonomů jeden z hlavních problémů. Hospodářství stagnuje a vláda jeho rozběhu moc nepomohla. „V krátké době se dá něco udělat třeba rychlými odpisy firmám nebo dalšími daňovými úlevami, podstatnější ale je, a to jsme my, ekonomové, kritizovali nejvíc, aby vláda měla dlouhodobější plán ekonomického rozvoje. A ten nyní má,“ říká David Marek ze společnosti Deloitte, který je také poradce prezidenta Petra Pavla pro ekonomické záležitosti.

Jde o strategický rozvoj české ekonomiky na dalších 20 let, který vznikl na ministerstvu průmyslu a obchodu. „Ten materiál je velmi dobrý, na rozdíl od toho, co předložila minulá vláda, to byla blamáž,“ hodnotí vládní materiál ekonom David Marek. „Co se mi nelíbí, je, že takový plán přichází ve třetím roce vládnutí, to mělo být v roce prvním, aby vláda také mohla ten materiál hned naplňovat,“ stěžuje si ekonom. Jak už to bývá, de facto vznikla zajímavá strategie pro příští vládu, která ji s největší pravděpodobností hodí pod stůl a vymyslí si vlastní plán na podporu růstu ekonomiky.

Vyvažování na hraně únosnosti

Nedostatečná kontinuita ve vládním snažení je největším problémem českého veřejného rozpočtování. Jedna vláda rozhazuje a druhá po ní uklízí, ale musí to dělat tak, aby neztratila podporu voličů. Ta Fialova proto balancovala na hraně únosnosti na všechny strany. Snažila se konsolidovat předlužené státní finance, ale ne tak, aby to tvrdě dopadlo na voliče. To se moc nepovedlo. Liberální voliči kritizují nedostatečné úspory, bobtnání státního aparátu a pomalé snižování schodku; levicoví kritici mluví o propadech reálných mezd a snižování životní úrovně. Výjimkou je stínová ministryně financí za ANO Alena Schillerová, která vládě předhazuje, že neplní svůj slib snižovat schodek tempem jedno procento hrubého domácího produktu za rok, přičemž si stěžuje na malé podpory lidem. Sama přitom ví, že takové tempo konsolidace by znamenalo velké úspory v sociálních oblastech, které berou nejvíce peněz, a také velmi nepříjemný politický tlak na vládnoucí koalici.

Vláda měla podle ekonoma Marka na vybranou mezi velmi rychlou a pomalou variantou konsolidace, nakonec zvolila střední, vyvažující strategii: „Moc nepoškodit ekonomiku, ale zároveň se chovat alespoň trošku zodpovědně, rozhodně podstatně zodpovědněji než předchozí vláda. Ostatně celý ten problém, který teď řešíme, je dědictví vlády předchozí.“ To v rozhovoru pro týdeník Euro potvrzuje i předseda Národní rozpočtové rady (NRR) a bývalý viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl. Zkušený ekonom připomíná, že po covidových letech byl rozpočtový deficit pět až šest procent HDP, tedy vysoko nad všemi doporučenými hranicemi Paktu stability.

Fialova vláda se chtěla dostat pod tři procenta, jak doporučuje Evropská unie ve své měnové eurostrategii. Šlo to udělat rychle a velmi bolestně radikálními škrty, vláda zvolila, jak sama doufala, politicky zdánlivě výhodnější pomalejší tempo. „Nějaká konsolidace probíhá, je jen pomalejší, než by si přála NRR, ale díky aspoň za to,“ popisuje současnou situaci Mojmír Hampl. „Je to evidentně maximální politicky akceptovatelné tempo konsolidace v současné české politické realitě.“ Je tedy vyrovnávání rozpočtového schodku tak marné, jak se zdá z pouhého čísla deficitu – minus 235 miliard? Když se podíváte do zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, zdá se, že procházíme nejkatastrofálnějším obdobím hospodářského vývoje a vláda nejedná! Ekonomika klesla loni o 0,3 procenta HDP, inflace byla 12 procent. Takovou krizi ale Česko už prožilo po roce 2008, kdy vypukla světová finanční krize.

Trvalo prakticky šest let, než se věci obrátily k lepšímu. Vláda Petra Nečase na tom tehdy zapracovala rozsáhlými škrty, což jí nepřineslo velkou popularitu a po milostné aféře premiéra to přineslo odliv voličů. Ekonomická konsolidace nakonec byla úspěšná, jenže ekonomiku na počátku nového rozjezdu zdědila nová vláda, v níž už působil ministr financí Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, jež se na vlně pokrizového ekonomického boomu vezlo dalších sedm let. Jestli se něčeho premiér Petr Fiala obával, pak opakování tohoto vývoje.

„Rating Česka je pevný“

Konsolidace schodků státních financí je tedy pomalá, ale setrvalá, jakkoliv se to z čísla deficitu nezdá. Potvrzuje to i ekonomický poradce prezidenta David Marek. Samo číslo – schodek 235 miliard – nic neznamená, je potřeba ho vidět v souvislostech. „Ačkoliv se to nezdá, vládní konsolidace téměř dosáhla kýženého cíle, a tím je stabilní poměr mezi veřejným dluhem a hrubým domácím produktem, tedy růstem ekonomiky,“ vysvětluje ekonom, který také připomíná, že stabilní veřejné finance nejsou totéž, co nulový deficit. Veřejné finance jsou stabilní, pokud při dané konstelaci úrokových sazeb, inflace a růstu ekonomiky poměr dluhu a HDP konverguje ke stabilní a přiměřeně nízké hodnotě, a o to se má snažit i fiskální politika vlády. „A toho při cyklicky očištěném saldu vládní sféry dnes téměř dosahujeme, protože letos by tento parametr měl klesnout zhruba na půl procenta HDP,“ pokračuje ekonom Marek. A dodává: „Ten letošní deficit, který bude méně než tři procenta HDP, je totiž do značné míry zatížen právě stavem ekonomiky. My teď máme velkou ,mezeru výstupu‘, to znamená rozdíl mezi skutečným a potenciálním výkonem ekonomiky, kvůli poklesu a stagnaci v posledních dvou letech. Takže když se odečte tento negativní vliv hospodářského cyklu, vypadá rozpočtová politika vlády o hodně lépe a úspěšněji.“ Jinak řečeno, vládě se podařilo stáhnout dluh o sto miliard, v dalších letech budou stačit jen desítky. Udržitelnost veřejného dluhu roste, není to ještě cíl, ale směr je jasný a smysluplný.

Vypadá to jako kouzlení s čísly, politicky aplikovaná ekonomie, ve skutečnosti právě tímto způsobem uvažují i ratingové agentury, když hodnotí stabilitu investorského prostředí a důvěryhodnost vlády jako aktuálního i potenciálního dlužníka. Když se premiér Petr Fiala a ministr financí Zbyněk Stanjura odvolávají na to, že rating Česka je pevný a ekonomika má důvěru zahraničních investorů, odkazují právě na tento výklad současného deficitu. Zdá se tedy, že vláda navzdory optickému dojmu na konsolidačním rozpočtovém poli pracuje vcelku dobře, co schází, je podpora ekonomického růstu. Rostoucí HDP totiž starosti s relacemi deficitů snižuje. Růst bude investiční, slibuje premiér, přičemž odkazuje na dálnice a silnice. Do peněženek občanů, podle nichž řada lidí volí, se ale taková investice hned tak nepromítne.

Volební rozpočet pětikoaliční vlády má přinést i sedm miliard na dostupné bydlení, což ale, i když se takové peníze podaří pirátskému ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi získat, fyzicky nikdo nezažije. Poslední a také volební rozpočet nabízející vylepšení životního standardu velké části populace, a tím i přiměřené zvýšení spotřeby, může tedy politicky stát jen na valorizaci platů státních zaměstnanců. Po krachu letošních dohod je to jediná možnost, jak ještě přitáhnout z této oblasti nějaké voliče, kteří z dlouholeté ekonomické frustrace raději běží před volbami jinam. Konsolidace slušná, ale za poměrně vysokou politickou cenu. Jak velká bude, ukážou až volby v příštím roce.