
Hobit Fico – a Sauron za humny
Když před 70 lety – v červenci 1954 – vyšel první díl trilogie Pán prstenů, mnozí recenzenti a kritici v něm viděli alegorii na vztah svobodného západního světa s mocnostmi zla kdesi daleko na východě, v Mordoru. Nevysocí hobiti, kteří měli rádi dobré jídlo, pití a tabáček, si žili v Kraji dobře a bez zájmu o „velký svět“. Měli svoji domáckou pohodu.
John R. R. Tolkien v úvodním díle, ve Společenstvu Prstenu, píše: „Hobiti jsou nenápadný, ale starobylý národ, dříve početnější než dnes; mají rádi mír a pokoj a dobře obdělávanou půdu: jejich oblíbeným sídlištěm býval spořádaný venkov s dobrými hospodáři. Žádný hobit nikdy nebyl rozeným válečníkem a hobiti také nikdy nebojovali mezi sebou…“ Rekem zprvu nebyl ani Frodo, chlapíček, který však musel vzít mečík, vyrazit do světa – a postavit se temnu.
Slovenský premiér Robert Fico minulý týden promluvil jako hobit z nory. Jako hloupý, hluchý a slepý chluponoh. Podle něj je ruský diktátor Vladimir Putin „falešně démonizován“ a Evropská unie má jako jediný plán „podporovat vzájemné zabíjení Slovanů“. Připomeňme, že nedávno bájil, jak se Kyjeva válka netýká a nezasahuje do života Ukrajinců, kteří spory zahájili „řáděním neonacistů v roce 2014“. Co na tom, že Fico takto řeční slovensky a hlavně doma, v Hobitíně pro své posluchače, zatímco na návštěvě u sousedů bývá daleko mírnější, neútočný.

Falešně démonizovaný Putin je něco jako falešně démonizovaný Sauron, velitel přízraků z Mordoru. Těžko říci, z jakých zdrojů Fico vychází, když takové populistické bludy (na něž žel hobití voliči slyší) pronáší pár dní poté, kdy režim zabije opozičního lídra Alexeje Navalného (a dělá obstrukce s vydáním těla jeho matce), kdy dochází k zatýkání odpůrců, k perzekucím a především už dva roky k zabíjení lidí na cizím území, které Rusům dle všeho práva nepatří.
Jak jsme psali v minulém vydání týdeníku Euro (v obsáhlé analýze Financial Times), Rusko sice „není na kolenou“, což vyprávěl i Fico, ale jeho ekonomika překvapivě odolává, protože se přepnula do válečného režimu. Plnou třetinu (!) ruské ekonomiky dnes roztáčí zbrojení, a to tak, že by nadšením sršel i Saruman v Železném pasu se šiky Sauronových krvelačných poskoků.
Oproti tomu je nadějnou zprávou minulého týdne, že se si západ Středozemě zase trochu víc uvědomuje, čemu skutečně čelí. Maďarsko – jehož premiér Viktor Orbán se v Praze sešel s Ficem a Milošem Zemanem na speciální schůzce nikoliv V4, ale klubu Z3 – umožnilo vstup Švédska do NATO a internet zasypaly vtípky, koláže i memy o vplutí mocných Vikingů do spojeneckých řad Severoatlantické aliance.
Za týden, 12. března, tomu bude čtvrtstoletí, kdy jsme do takto zásadního svazku jako svobodné Česko vstoupili. A bude tomu dvacet let, co se přidalo Slovensko s pobaltskými státy, Rumunskem, Bulharskem i Slovinskem. Loni přibylo Finsko, nyní Švédsko. Navzdory Ficům, škarohlídům a domnělým „mírotvůrcům“, kteří si pletou mír s appeasementem, zůstávejme svorni. Jak to dopadlo s ústupky, víme.


