Hospodaření za tři minus

Bylo to až po uzávěrce tohoto vydání týdeníku Euro, takže v okamžiku vzniku tohoto textu nebylo jasné, zda návrh skončí v koši, nebo podle něj bude nová vláda skutečně hospodařit. Ale přesto tento rozpočet stojí za pohled pod pokličku, protože je vlastně bilancí hospodaření v končícím volebním období, jež má své světlejší i temnější stránky.

V říjnu 2021 byl astronomický schodek státního rozpočtu ve výši 420 miliard jedním z důvodů, proč si voliči vybrali změnu. Přece jen Česko je tradičně fiskálně konzervativní zemí a lidé nemají rádi dluhy. Nutno říct, že vládní koalice z tohoto přání voličů mnohé splnila. Deficit veřejných financí klesl z pěti a půl procenta HDP v roce 2021 na dvě procenta letos a zhruba stejnou hodnotu by měl mít i podle nyní předloženého rozpočtu sněmovně. Zasloužil se o to ozdravný balíček, který vláda schválila až v druhém roce svého vládnutí. Jenže ne všechno se z něj podařilo uvést v život, a tak jsou veřejné finance opět pod tlakem a jak letošní rozpočet, tak ten na rok 2026 je opět dotahován ministerskými kejkly. Pro ozdravení rozpočtu měly být klíčové škrty národních dotací ve výši 50 miliard korun, z čehož se realizovala zhruba polovina. Hlavně kvůli sice naplánovaným, ale neuskutečněným úsporám při vyplácení dotací solárních baronů. Příslušný zákon prostě neprošel. A ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) letos sháněl zdroje financování v objemu chybějících 20 miliard v rozpočtové rezervě a také jiných kapitolách. Dokonce použil částečně i peníze, jež byly do rozpočtu dosypány na náhradu škod za povodně na severní Moravě.

Podobně měl ozdravný balíček ušetřit skoro deset miliard snížením objemu finančních prostředků na platy ve státní správě o dvě procenta v návaznosti na omezování agend státu. K ničemu takovému nedošlo a zase se našly zdroje. Počty státních zaměstnanců i objem vyplacených mezd po celou dobu vlády Petra Fialy rostl, i když ne tak strmě jako za Andreje Babiše (ANO). V roce 2021 to bylo 482 tisíc míst a stálo to daňové poplatníky 239 miliard korun. Letos je to 489 tisíc pracovních pozic a objem platů činí 287 miliard. V příštím roce se však 56 tisíc nepedagogických pracovníků přesouvá do rozpočtu krajů a obcí i s 19 miliardami korun na jejich platy. Díky tomu sice klesá počet státních zaměstnanců placených vládou a zastavili i výdaje na platy, ale jenom papírově.

Většina zlepšení fiskálu tak jde skutečně na vrub zvýšení daní a rušení daňových výjimek či zvedání minimálních odvodů OSVČ předepsané v ozdravném balíčku z roku 2023.

Dodatečné výdaje s háčky

Po letošním schodku 241 miliard korun dochází v předloženém návrhu k jeho navýšení na 286 miliard. Jde tedy o nárůst deficitu skoro o 50 miliard, ovšem podle vlády nezpůsobí porušení zákona o rozpočtové odpovědnosti. Navýšení je totiž dáno růstem výdajů na obranu, které rostou z dvou procent na 2,35 procenta HDP. Z toho 31 miliard korun činí výdaje nad rámec zákonného závazku dvě procenta HDP, takže se do oficiálního limitu strukturálního schodku nepočítají. Dalších 18,3 miliardy je určených na přípravné práce k výstavbě dvou nových jaderných zdrojů v Dukovanech a bude poskytnuto jako půjčka ČEZ. A návratná půjčka od státu se do tohoto limitu také nepočítá. Bez těchto výdajů by schodek rozpočtu 2026 meziročně klesl na 237 miliard, tedy o čtyři miliardy proti letošnímu schválenému deficitu.

Jenže to má své háčky. Právě u těch dodatečných výdajů na obranu vzniká otázka, zda jsou skutečně na obranu, když z těch 30 miliard navíc hned dvacet směřuje do resortu dopravy. Ministerstvo financí odůvodňuje takové využití peněz tím, že část dopravních staveb je potřeba i pro vojenské účely a zajištění bezpečnosti země, což pravidla povolují. Podle Jana Pavla z Národní rozpočtové rady ale není možné dát do vojenských výdajů celé stavby, ale pouze navýšení jejich ceny například o úpravy nutné pro to, aby po nich projela těžká technika. V letošním rozpočtu ministerstva dopravy je tak jen zhruba 100 milionů korun označených jako výdaj na obranu. Je otázkou, zda to jako obranný výdaj schválí NATO. Navíc i po tomto dárečku chybělo v resortu dopravy na nové stavby 60 miliard korun. Na posledních chvíli Stanjura dosypal kolegovi Kupkovi alespoň 22 miliard. Jenže nad těmi také visí otazník, protože jsou z nově nalezených zdrojů. Rozpočtové příjmy se proti původnímu návrhu z konce srpna zvýšily díky dopadu jednotného hlášení zaměstnavatele a zákona o zaměstnanosti, jež začnou platit v příštím roce, o 13,9 miliardy korun. Jak ministerstvo financí dospělo k tomuto dodatečnému výnosu, není moc jasné. Má jít zejména o efekt potlačení švarcsystému, což je spíš horoskop než reálný odhad. V podobě dodatečných příjmů z EU pak má přitéct 12,8 miliardy. Možná. Takže improvizace v hospodaření státu, které zažíváme letos, hrozí podle návrhu rozpočtu i příští rok. Jak to nakonec dopadne, záleží nejen na výsledku skončených voleb, ale i na koaličních jednáních. Každopádně končící vláda předává fiskál v lepším stavu, než ho přebrala, i když by to mohlo být lepší. Kdybychom to měli ohodnotit školní známkou, tak to bude asi 3 minus. Tedy dobrý, ale ne tak úplně.