Hra o Síkelu aneb Pozdě, špatně, nepřesvědčivě

Dlouho, předlouho se připravoval „úsporný tarif“ pro domácnosti. Vláda ho nakonec schválila až na konci srpna, dodnes ale většina lidí pořádně neví, kolika penězi jim stát přispěje na skokově rostoucí ceny energií. V tabulkách se nikdo moc nevyzná, jednou se slibuje pět tisíc do konce roku, potom zase mnohem více. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela nekomunikuje moc šikovně a přesvědčivě a možná také začal s řešením problému příliš pozdě, když v jiných zemích už byly rámce pomoci dávno schváleny.

Příkladem budiž pomoc pro české podniky zasažené energetickou krizí, které se slibu pomoci dočkaly až minulý týden. „Po využití dočasného krizového rámce a pomoci podnikům s neudržitelnými cenami elektřiny a plynu voláme už několik měsíců. Jsme rádi, že ministerstvo průmyslu naše výzvy konečně vyslyšelo a rozhodlo se dočasný rámec spustit tak, jako to už udělalo několik evropských států včetně Německa nebo Francie,“ říká Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopra­vy ČR. Průmyslníkům se ale nelíbí, že by se pomoc týkala jen firem, které jsou v provozní ztrátě, naopak jsou přesvědčeni, že by vláda měla pomoct těm, které si Česko jako průmyslová země má zachovat, jako jsou například řemeslné sklárny.

Krize je šance na změnu

Český průmysl, který tvoří skoro 30 procent HDP, ale je také energeticky druhý nejnákladnější v Evropské unii (hůře je na tom ve spotřebě energie na jednotku HDP jenom Bulharsko), žádá po vládě mnohem víc. Kromě hledání celoevropského řešení vysokých cen energií, na němž tedy vláda jako předsednická země EU už konečně pracuje, jsou to i programy firemních úvěrů se státní garancí či příprava kurzarbeitu na národní úrovni. „Doufáme, že si vláda uvědomuje, jak velkému problému jako nejprůmyslovější ekonomika v EU čelíme, a tuto formu podpory přijme co nejrychleji a ve finančně dostatečně robustní podobě, aby skutečně pomohla všem, kteří ji potřebují,“ dodává Špicar.

Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý je také rád, že se vláda začala problémy průmyslu konečně zabývat. Nápad na pomoc, s kterým přišel ministr Síkela, tedy využití dočasného krizového rámce, přitom ležel na stole už v květnu. Dlouhého trochu překvapilo, že se ho vláda chopila až teď, kdy začíná být jasné, že to není to hlavní řešení.

„Je mi osobně líto, že vláda a ministr Síkela, kterého dobře znám z bankovní branže, tak nešťastně komunikuje, ale osobně si myslím, že důležitější teď je, co se rozhodne 9. září (na mimořádné evropské radě pro energetiku). Je totiž jasné, že i kdyby vláda zavedla válečnou nebo jakou jinou daň a vybrala 100 miliard, na dotace podnikům a domácnostem by to při dnešních šílených cenách nestačilo,“ uvažuje Dlouhý. Proto je také zastáncem zastropování cen. „Byl jsem na jednání v Rakousku a v tomto je shoda ve více zemích Evropy. Bohužel Němci, největší ekonomika EU, zatím trochu tápou a kancléř Olaf Scholz tuhle nejistotu na návštěvě Prahy moc nerozvířil.“

Někteří ekonomové, například Filip Pertold, mimo jiné poradce ministra sociálních věcí Jurečky, navrhují, aby Česko krizi využilo k obnově průmyslu, který je energeticky plýtvavý. Podporu by pak zasluhovaly jen ty výroby, které by se vydaly cestou úspor či jiné radikální energetické proměny. Krach některých energeticky náročných výrob by nemusel být na škodu a mohl by přinést něco, čemu se v schumpeterovské ekonomii říká „tvořivá destrukce“.

„Ano, ale to jsou opatření, která se projeví za měsíce, či dokonce roky, a my se tu bavíme o tom, jak bude vypadat situace v této zemi v prosinci letošního roku! Tyto teoretické úvahy nám v tom nepomohou,“ ohrazuje se Dlouhý. „Jistěže platí pořekadlo, nikdy nepromarni vy­užít příležitost, kterou dává krize, ale na druhé straně: všichni jsme v 90. letech byli nadšeni, že se obnovují staré tradice sklářství a jiných řemeslných výrob, které jsou po třiceti letech úspěšné doma i ve světě. A nezavřeme je přece kvůli šílenému dění na trhu energií, který už ani není trhem,“ dodává ekonom, který na začátku 90. let působil v české vládě na místě Jozefa Síkely.

Atmosféra houstne

Za zmínku také stojí, že k pomoci podnikům se ministr Síkela odhodlal až po kritice opozičních poslanců (šéf ANO Andrej Babiš mluví o „energetickém armageddonu“, jeho kolega Karel Havlíček, bývalý dvojministr, žádá Síkelův odchod), ale hlavně vládních politiků.

Trpělivost dochází zejména lidem v ODS. Vládní neschopnost kritizoval jihočeský hejtman a šéf Asociace krajů Martin Kuba, skoro až hystericky se vyjádřil ministr spravedlnosti a blízký spolupracovník premiéra Pavel Blažek. „Pokud vláda nevyřeší krizi v energetice, tak tu dlouho nebude, mohl by být ohrožen politický systém země. Pokud se nenajde celoevropské řešení, je dokonce ohrožena Evropská unie jako taková,“ tvrdí dramaticky Blažek, jenž se bojí zavírání podniků, propouštění a sociálních bouří, ne-li rovnou sociální revoluce. Atmosféra dál houstne, a tak situaci muselo řešit už i vedení hnutí STAN, které pod tlakem událostí a v reakci na útoky vládních politiků z ODS postrčilo k činnosti i ministra Síkelu, kterého do vlády nominovalo.

„Ano, my jsme požádali pana ministra Síkelu, aby dal dohromady razantní opatření, a to se také minulý týden stalo. Hlavně svolal na 9. září zvláštní unijní summit, kde musí vzniknout nějaká dohoda. Nutně to podle nás musí být na evropské úrovni,“ vysvětluje místopředseda STAN a poslanec a radní na Praze 6 Jan Lacina. Podle něho jsou všechna národní řešení zatím spíše divná, pofiderní, málo komplexní. Zastropování cen, k němuž přistoupilo mimo jiné Španělsko a Portugalsko, podle Laciny není nikde kompletní, vždy je to jen strop pro nějaký segment, například na Slovensku bude cenový strop energií až od první ledna příštího roku a jen pro veřejné budovy. Je to ale konečně pořádný zásah na straně nabídky, nikoli jen kompenzace výdajů spotřebitelů na straně poptávky po energiích.

„Už to, že ministr Síkela svolal mimořádný summit ministrů, srazilo ceny na burze dolů. Je tedy jasné, že je to krok správným směrem, a my za Síkelou stále stojíme,“ říká Lacina, podle kterého je určitá nervozita ve vládnoucí koalici přirozená. „Nervozita roste, to se dá pochopit, protože jsme nakoupili válku a obrovskou energetickou krizi. Ale vláda má dobré důvody to udržet pohromadě, má většinu 108 hlasů. Teď je potřeba udržet nervy na uzdě. Že pan Kuba odstřeluje vládu a ministra z jižních Čech, je samozřejmě nepříjemné, nemyslím si ale, že by tím něčemu pomáhal, kromě vlastní image a zviditelnění,“ kritizuje Lacina šéfa Asociace krajů.

Pravda je, jak to bývá, asi někde uprostřed. Návrhy hejtmana Martina Kuby – například vytvoření státního prodejce energie, pomoc podnikům, zastropování či zestátnění ČEZ – se v podstatě překlopily do nových návrhů ministra Síkely, který jako by udělal jen to, co Kuba a další straničtí lobbisté poradili premiérovi Fialovi. Premiér už navíc rozjel přípravná jednání o stoprocentním ovládnutí ČEZ, které by do budoucna ovlivnilo nejen prodejní ceny, ale i směřování české energetiky směrem od závislosti na Rusku (viz rozhovor). Hysterie většinou ničemu nepomáhá, ale ta politická nyní přece jen posunula věci dopředu, a tak trochu zachránila kredit ministra Síkely.

Spasí nás evropské řešení?

Energetická krize je pro vládu Petra Fialy něco jako covidová pandemie pro předchozí Babišův kabinet. Odhalují se na ní politické i odborné a organizační slabiny vládnoucí koalice, jež slibovala dobrou komunikaci, odpovědné rozhodování a ekonomickou erudici, a to vše, zdá se, nějakým zvláštním způsobem chybí. Řešení energetické krize je naprosto klíčové téma, které rozhodne o úspěchu a neúspěchu Fialovy vlády, o poklesu a růstu preferencí dnes, ale hlavně v příštích měsících. Nyní spíše o tom poklesu, jak ukazují současná čísla: roste podpora ANO a klesá obliba pětikoalice, přičemž STAN a KDU-ČSL by dnes samy zřejmě neprošly ani do sněmovny.

Jedině rychlé radikální řešení ze strany vlády může přinést obrat. Většina lidí z branže i z politiky, které jsme oslovili, vidí záchranu v celoevropském zastropování cen a oddělení cen plynu od cen elektřiny. Pokud k tomu nedojde, bude muset Fiala a spol. přijít s efektivním řešením na národní úrovni. Podle informací týdeníku Euro už existuje i pracovní tým, který na něčem takovém pracuje. Vše se rozhodne 9. září v Praze. Pak bude také jasnější, zda se ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela stane první politickou obětí energetické krize, nebo jejím prvním velkým politickým vítězem.