Hra o vyšší level

V polovině letošního října ucpal konvoj více než 400 kamionů evropské dálnice. Nekonečný proud nákladních aut projel i Českem, do žádného dopravního zpravodajství se ale nedostal a reálně nikoho na silnici ani nezdržel. Šlo totiž o konvoj virtuální, který zorganizovali fanoušci Euro Truck Simulator 2 k desátému výročí uvedení hry na trh.

Simulátor, který vzešel z dílny českého herního studia SCS Software, je jednou z nej­úspěšnějších počítačových her české provenience vůbec. Pořídilo si ho 13 milionů hráčů v základní verzi, k tomu se prodalo na 80 milionů různých rozšíření a doplňků. A i když SCS Software letos musel kvůli ruské agresi na Ukrajině stopnout dlouho chystané rozšíření Heart of Russia, díky němuž by se řidiči virtuálního kamionu se svým náklaďákem mohli dostat až na jih Ruska, firma každým rokem navyšuje svůj obrat. Podle posledních zveřej­něných čísel za rok 2020 to bylo skoro 750 milionů korun.

SCS ovšem není jediné české studio, kterému se ve světě her pro počítače, konzole nebo mobily nebývale daří. Vzhůru letí celá herní branže, která podle odhadů Asociace českých herních vývojářů (GDA CZ) letos dosáhne obratu 7,5 miliardy korun. Pro srovnání: jde o šestinásobek objemu českého filmového průmyslu a zároveň částku, která dotahuje roční útraty zahraničních filmových produkcí v Česku. Oproti třetinovému skoku vzhůru v covidových letech 2020 a 2021 rostla letos česká herní branže jen jednociferně, zato se slibnou budoucností. „Herní průmysl byl a zůstává na růstové křivce, žádná krize se ho dosud nedotkla. Týká se to nejen obratu, ale i počtu zaměstnanců nebo nově založených studií,“ říká předseda GDA CZ Pavel Barák.

Atraktivní odvětví

O úspěchu českých digitálních her svědčí nejen ekonomické ukazatele, ale i zájem zahraničních investorů. Řada úspěšných studií se stala pobočkami nadnárodních firem. Před třemi roky koupil pražské herní studio Beat Games americký Facebook, v roce 2020 se Geewa, jež se zaměřuje na mobilní hry, stala součástí taktéž americké firmy AppLovin, která se obchoduje na newyorské burze. Vývojářské studio Warhorse, které stojí za veleúspěšnou historickou adventurou Kingdom Come, zase prostřednictvím své rakouské dcery Koch Media koupila švédská skupina THQ Nordic.

Na nákupech byli v Česku i Číňané: internetová společnost Tencent Holding se loni stala minoritním vlastníkem českého studia Bohemia Interactive, co do ziskovosti vůbec největšího hráče na českém herním trhu. „Podobné akvizice jsou známkou toho, že český herní byznys je atraktivním odvětvím a je o něj zájem. Řada studií si navíc i s novým majitelem zachovává autonomii a díky silnému zázemí se může pouštět i do projektů s vyšší mírou rizika,“ domnívá se Pavel Barák.

Tok investice přitom není pouze jednostranný. Otcové zakladatelé českého videoherního byznysu jsou dnes sami v pozici, kdy si mohou dovolit investovat i jinde než ve své branži. Například Marek Španěl ze zmíněné „Bohemky“ se loni stal majoritním vlastníkem vydavatelství Echo Media, ve svém portfoliu má ale i e-shop se spodním prádlem Trenýrkárna. Jaroslav Beck, jeden z česko-slovenského tria, které stojí za hrou pro virtuální realitu Beat Saber, se zase s penězi z prodeje Beat Games vrhl na investování do českých startupů.

Odvětví, které u nás zaměstnává na 2 300 lidí, podle všeho hubená léta nečeká, je tu ale několik znepokojujících faktorů, které sráží konkurenceschopnost českých herních studií na globálním trhu. A ten je pro herní průmysl klíčový – až 95 procent produkce si totiž kupují hráči mimo Česko. Je to dáno mimo jiné tím, že se celá branže velmi rychle zdigitalizovala. Doby, kdy byly hry uloženy na fyzických nosičích jako CD nebo DVD disky, jsou dávno pryč, distribuují se výhradně přes herní portály typu Steam, Epic Games nebo itch.io.

Chybí pět stovek lidí

V čem tedy český herní průmysl pokulhává? Prvním zádrhelem v růstu je nedostatek kvalifikovaných lidí. V tom ostatně vývojáři nejsou žádnou výjimkou, velký převis poptávky nad nabídkou hlásí většina oborů. „Evidujeme zhruba pět set ne­obsazených pozic,“ upřesňuje Barák z GDA CZ. Nejvíce podle interního průzkumu vývojářské asociace chybějí programátoři, grafici nebo animátoři, rela­tivně lepší je situace se sháněním produkčních a marketérů.

Na rozdíl od jiných oborů jde ale vesměs o profese, v nichž formální vzdělání až dosud získat téměř nešlo. Teprve loni na podzim se podařilo do Národní soustavy kvalifikací zapsat tři nové profese: herní designér, herní producent a 3D herní výtvarník. Znamená to, že z těchto oborů lze skládat státní zkoušku, lze na ně vypisovat rekvalifikační kurzy nebo registrovat živnostenské oprávnění a dokáže s nimi pracovat také Úřad práce.

Obory spojené s herním byznysem je možné studovat hned na několika českých vysokých školách. Nejen v Praze, ale také třeba v Brně, Plzni nebo ve Zlíně. Asi nejblíže multioborovému pojetí má obor herní design, který na pražské FAMU otevřeli v akademickém roce 2021/2022. Od letošního roku je navíc díky spolupráci s Matematicko-fyzikální fakultou UK možné paralelně navštěvovat přednášky na obou fakultách. Jenže na Katedře herního designu FAMU nyní studuje všeho všudy sedm studentů, což je vzhledem k potřebám celého odvětví okrajové číslo.

V praxi tak v českých herních studiích pracuje jen pětina lidí, která má nějaké formální vzdělání související s počítačovou grafikou nebo animací. Dvě třetiny podle průzkumu GDA CZ dohánějí stu­dium pomocí různých online kurzů a přednášek nebo získávají rady od kolegů. Vel­ké nerovnosti mezi výkonem českých herních studií a nedostatkem vzdělávání v oboru si všimla i švédská vyšší odborná škola Futuregames, jež chce po Norsku a Polsku v Česku otevřít svou třetí zahraniční pobočku.

Nedostatek kvalifikované pracovní síly česká herní studia částečně dohánějí zaměstnáváním zahraničních expertů. Ti tvoří až 40 procent osazenstva studií a jejich podíl každým rokem roste. Nejčastěji se rekrutují ze západní Evropy, z východu kontinentu pak především z Ruska, Ukrajiny nebo Polska. Kartami poněkud zamíchala ruská agrese na Ukrajině. Vzhledem k embargu na vydávání víz se nové herní specialisty z Ruska získat nepodaří.

Na druhé straně se i Praha stala exilem pro některá herní studia, jež kvůli válce na Ukrajině svou činnost musela přesunout. Největší ukrajinská firma na počítačové hry – GSC Game World – se letos na jaře přesunula na pražský Pankrác a pokračuje tu ve vývoji svých apokalyptických titulů. Jednu ze svých exilových základen má v metropoli také původně běloruské studio Wargaming, které stojí za multiplayerovou válečnou hrou World of Tanks.

Bez fondu i podpory

Zatímco nedostatek lidí jde napříč všemi obory, herní průmysl kromě toho čelí ještě jedné těžkosti, která podstatně ovlivňuje jeho konkurenceschopnost: stát nechává úspěchy miliardového byznysu bez povšimnutí. V roce 2019 vzniklo memorandum mezi ministerstvy průmyslu a kultury, které slíbilo vzájemnou podporu takzvaně „kulturně-kreativním průmyslům“. Počítačové hry jsou v něm vysloveně zmíněny jako součást českého výtvarného dědictví. Chystaná podpora měla i své ekonomické opodstatnění – drtivá většina studií jsou malé firmy nebo startupy, zaměstnávající především mladé lidi. Postrčit je k rozjezdu by tak znamenalo udržet na trhu dalšího perspektivního a navíc multioborového zaměstnavatele.

Jenže memorandum i díky častému střídání politické garnitury na ministerstvech k žádné konkrétní podpoře nedospělo. Na rozdíl například od sousedního Polska, které má pro podporu a rozvoj počítačových her zvláštní fond spolufinancovaný z EU, vyšla česká herní studia naprázdno.

Především velcí hráči mají sice šanci čerpat z výzev operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost, pokud ale chtějí získat finance na výzkum a vývoj z EU, musí se napasovat do zadání vypisovaných výzev, jež jsou zaměřeny obecně na celý průmysl ICT. Nebo na školství – touto cesto se vydala asociace GDA CZ, která na podporu univerzitního networkingu čerpá prostředky z fondu Erasmus+.

Nejde jen o to, že český stát při tvorbě programu čerpání z fondů EU na tvůrce digitálních her nemyslel. Ačkoli co do obratu a zisku český herní průmysl několikanásobně převyšuje filmovou branži, nemá ani svůj státní fond, ani podpory na útraty zahraničních studií za domácí produkci, což jsou pobídky, díky nimž roste zájem o české filmaře.

Poptávka po specializovaném podpůrném fondu by přitom minimálně ze strany menších studií byla. „Cílenou podporu, která by pomohla rychleji nastartovat rozjezd studia či pomoct rychleji navýšit kapacitní možnosti studia pro větší projekty, bychom určitě uvítali. Pro mladší herní studia by mohla být dost užitečná,“ říká Lukáš Kolek, ředitel studia Charles Games, jež vytvořilo oceňované edukativní hry z prostředí českých dějin, jako jsou Attentat 1942 a Svoboda 1945.

Stát sice herní byznys cíleně nepodporuje, rád se s ním ovšem v zahraničí pochlubí. Letos v říjnu odjela do Švédska mise zástupců českých herních studií, které ministerstvo zahraničí na severu Evropy představilo jako zajímavou příležitost pro švédské investory a producenty. Herní kreativci se dostali také do koncepce českého pavilonu na světové výstavě Expo 2025 v japonské Ósace. Stát také prostřednictvím resortů zahraničí a průmyslu a agentury CzechInvest podporuje národní stánek na obřím gamingovém veletrhu Gamescom v Kolíně nad Rýnem, kde se letos v srpnu po vynucené dvouleté covidové pauze Češi objevili. I když význam výstavnictví jako způsob podpory a prezentace rok od roku klesá, pro část herních studií má stále význam. „Malé nebo začínající herní společnosti tu mají velkou šanci získat vydavatele. Během pandemie jsme to zkoušeli online, ale moc dobře to nefungovalo. Fyzický kontakt je pořád důležitý,“ vysvětluje Barák.

Důraz na práci a výkon

S obratem v objemu necelých osmi miliard korun se samozřejmě český herní byznys nemůže poměřovat s evropskou špičku, mezi niž patří Velká Británie, Německo nebo Francie. S regionem střední a východní Evropy ale ano. A tady si co do hospodářských výsledků i oblíbenosti herních produktů vede mnohem lépe než třeba Rakousko, Maďarsko nebo Slovensko.

„V Česku má herní vývoj poměrně tradici, pracuje v něm řada šikovných lidí a generuje se v něm spousta kvalitních nápadů a kvalitních her,“ říká Kolek. Jsou to právě samotné hry, v nichž Česko může prorazit. Lákat na levnou pracovní sílu totiž už dnes nemá smysl. Česko ostatně nikdy vývojářskou montovnou nebylo. „Český herní průmysl již nemá tak velké výhody z hlediska nižších nákladů, ale může i nadále těžit ze silných značek a dobrého jména našich her,“ vysvětluje Marek Španěl, spoluzakladatel studia Bohemia Interactive.

Veterán počítačových her, který je začal vytvářet ještě před rokem 1989 na legendárním počítači Atari, patří mezi podnikatele, kteří volají především po stabilním prostředí, nikoli podporách od státu. Úspěch českého herního byznysu podle něj spočívá především v tom, jak se postavíme ke vzdělávání a práci. Jeho recept nakonec neplatí jen pro herní studia, ale i pro českou ekonomiku obecně. „Do budoucna je naprosto zásadní zlepšit úroveň českého školství a obecně atmosféru ve společnosti, která bude klást důraz na práci a výkon, nikoli na pohodlí a dobrý povrchní dojem,“ míní Španěl.