Hrozí Česku stagflace?
Válka na Ukrajině se dostala do fáze, ve které už nebude moct být ukončena předstíráním, že se vlastně nic vážného nestalo, a je třeba počítat s tím, že přinese nemalé ekonomické strasti.
Pokud to vztáhneme na českou ekonomiku, na začátku konfliktu se odhady dopadu na ekonomický vývoj v Česku pohybovaly od jednoho procentního bodu do zhruba šesti procentních bodů HDP v závislosti na délce a intenzitě konfliktu. V tuto chvíli si zmíněnou dolní hranici můžeme škrtnout.
Mimo přímých problémů s dodávkami z Ukrajiny, s nimiž nelze v důsledku války počítat, dopadají na Česko i celou evropskou ekonomiku silně také důsledky ekonomických sankcí uvalených na Rusko a vedle toho samozřejmě i ruských protiopatření. Vyšší inflační tlaky v důsledku ztráty ukrajinské produkce (například zemědělství) a růstu cen energií v obavě ze zastavení dodávek z Ruska posouvají celou Evropu směrem k riziku stagflace, což je situace, kdy rychle roste cenová hladina (vysoká inflace) v kombinaci s bídným růstem či poklesem ekonomiky.
Hlavní dopady na ekonomiku nyní probíhají skrze obavy z další eskalace, a tedy v důsledku spekulací ze zhoršení situace než ze současného stavu. V ekonomické válce je strach jednou z nejsilnějších zbraní, která se navíc snadno používá. Konkrétní důsledky se pak projevují zejména přes zvýšenou averzi k riziku. V Česku jsme to mohli sledovat mimo jiné přes oslabení naší měny. Obecně na rozvíjejících se trzích se pak projevuje vyššími náklady na financování vlivem růstu rizikových přirážek v úrokových sazbách.
Na propad koruny zareagovala naše centrální banka, pro niž je stávající situace již dost vážná, aby využila část svých devizových rezerv. Posílení koruny je jedním z mála nástrojů, který může pomoct se současnou inflací, protože v přepočtu na českou korunu zlevňuje zahraniční zboží, tedy i energetické suroviny. S ohledem na „palebnou sílu“, jakou má Česká národní banka v zásobě, je možné, že přesvědčila trh jen svým odhodláním a nemusela reálně ani příliš mnoho korun na trhu nakoupit. Tento předpoklad potvrzuje i údaj o stavu devizových rezerv z konce března (zhruba 3,8 bilionu korun), který se v posledních měsících mění jen minimálně.
ČNB sice primárně nebojuje se stávajícím růstem cenové hladiny, ale s růstem budoucím projeveným v inflačních očekáváních, přesto současnou inflaci nemůže ignorovat. Vysoká inflace může vést k očekávání podobného vývoje do budoucna a centrální banka tak musí využít své nástroje i ke kontrole současné inflace. Že bere ČNB situaci vážně, je zřejmé i ze zvyšování základních úrokových sazeb, které se již dostaly na pět procent. Za stávající situace už není platný dřívější odhad guvernéra ČNB, že nad pět procent sazby pravděpodobně nepůjdou. Koncem března se mluvilo spíše o stabilizaci sazeb ČNB blízko šesti procentům a navíc už se nepočítá ani s jejich brzkým snížením.
Během března se v Česku zvýšila inflační očekávání na ročním horizontu. Zároveň se výrazně posunula výnosová křivka státních dluhopisů, kdy se roční výnos pětiletého státního dluhopisu dostal na čtyři procenta za rok, kde byl naposledy před více než deseti lety. Na posun výnosové křivky měly vliv zejména globální výprodeje dluhopisů na rozvíjejících se trzích, které některá ekonomická média přímo označila za „masakr“.
Josef Rajdl, analytik 4fin
