Hudba k nezaplacení

Vybírání výpalného za rádio v krámě, když tam není s účelem výdělku, je u konce, psal na začátku prosince na Facebooku šéf České pirátské strany Ivan Bartoš. Oslavoval tak čerstvě přijatou pirátsko-lidoveckou novelu autorského zákona, která alespoň podle pirátského výkladu osvobozuje od poplatků Ochrannému svazu autorskému (OSA) blíže neurčené „malé provozovny“, v nichž puštěné rádio nesouvisí s podnikáním.

„Do těchto obchodů rozhodně nejdete poslouchat rádio, ale třeba koupit si šroubky,“ upřesnil předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek. Jenomže ani jeden z nich zřejmě novelu vůbec nečetl, protože se v ní nic takového nepíše.

Ve skutečnosti novela definuje jedinou, a to velmi specifickou výjimku: nahodilou produkci pro úzký okruh osob, která je zároveň nezávislá na přání příjemců a nevýdělečné povahy. Jak potvrzuje advokát František Vyskočil, takovou situaci si lze představit jen velmi obtížně: „Podmínka úzkého okruhu osob a nahodilosti bude jen těžko splnitelná a prokazatelná, pokud se bude jednat o klasický provoz, v němž by například hudba hrála celý den a kam by z ulice mohl přijít kdokoli. Novela autorského zákona tak pro drtivou většinu provozovatelů nemění vůbec nic.“

O splnitelnosti podmínky nevýdělečné povahy zapochyboval už v říjnu ve sněmovně ministr kultury Martin Baxa (ODS): „Téměř v každém případě rozhlasový nebo televizní přístroj puštěný v provozovně je tam takto umístěn nikoliv nahodile, ale naopak pro zpříjemnění prostředí a zkvalitnění nabízené služby. Tímto nepřímo přispívá k většímu zisku.“

Dalo by se nad tím mávnout rukou s tím, že podivný paragraf sice ničemu neprospěje, ale ani neublíží. Pokud by ovšem přijetí novely nerámovala zavádějící kampaň slibující odpuštění poplatků. „Samotní Piráti nejsou schopni říct, na koho se zákon vztahuje. Bartoš zahlásí paušálně provozovny, jiný pirát rozděluje kadeřnictví na luxusní a obyčejná s tím, že luxusní platit musejí, obyčejná nikoli. Z toho usuzuji, že jim jsou podnikatelé a hlavně umělci prakticky ukradení, hlavně že si odškrtli svoji agendu,“ rozčiluje se Roman Strejček, předseda představenstva OSA.

„Vzhledem k neurčitosti pojmů, které novela používá, lze předpokládat, že její aplikace bude v praxi činit potíže, a tím tedy i bude zvyšovat riziko soudních sporů. Přesný význam oněch obecných a vágních pojmů nastolí až soudní praxe,“ myslí si advokát Vyskočil.

Na druhé straně je třeba ocenit, že pirátský pokus o zlepšení autorského zákona vyvolal diskusi a řadu otázek. Proč se autorské odměny řeší zrovna tímto podivným způsobem? Jde o českou specialitu, nebo stejný systém funguje i v zahraničí? A proč tak úspěšně odolává prakticky jakémukoli pokusu o reformu?

Chodíte se ohřát do železářství?

Je třeba zdůraznit, že systém à la OSA není českou specialitou a funguje prakticky po celém světě. OSA tak posílá peníze autorům z Madagaskaru i na Tchaj-wan a jejich kolektivní správci zase českým autorům. České úhrady za práva skladatelů a textařů přitom dlouhodobě patří k nejnižším v Evropě.

Proč si ale autoři hudby musejí vydělávat takto složitým způsobem? Nemohli by podobně jako ostatní umělci prostě prodávat svá díla přímo a třeba uzavírat smlouvy rovnou s interprety? Praxe ukazuje, že je to nereálné, protože cenu hudebního díla vždy určuje až její přijetí publikem. Jednorázová smluvní cena, na níž by se autor dohodl s interpretem, by téměř jistě neodpovídala realitě – buď by se ukázalo, že píseň je nečekaný propadák, nebo nečekaný hit.

„Platit OSA za to, že pouštím v obchodě hudbu, se možná může jevit jako trochu podivný způsob honorování autorů. Ale když se nad tím zamyslíte, je jediný spravedlivý, protože zohledňuje intenzitu reprodukce díla v médiích. Pokud píseň hrají všechna rádia, je to takzvaný hit, autor dostává víc peněz, než když píseň zní sporadicky, a to třeba jen na jedné stanici,“ vysvětluje Roman Strejček z OSA.

Když se ale na problematiku podíváte z pohledu kadeřnic, železářů a dalších obchodníků, může vám pirátská rétorika celkem imponovat. A to obzvlášť v dnešní době, kdy se snažíte ušetřit každou korunu na provozních nákladech. Co má společného vaše zboží s tím, že někdo kdysi napsal písničku a zrovna teď ji hrají v rádiu uvnitř vašeho obchodu?

„Já se do železářství také nechodím ohřát, ale nikdy by mě nenapadlo, že by majitel neměl platit za teplo. Nikdo z nás prvoplánově nechodíme poslouchat hudbu do obchodu, ale podprahově ji vnímáme. Hudba je prokazatelně důležitou součástí smyslového marketingu. Ovlivňuje naše nákupní chování, aniž bychom si kolikrát uvědomili, že nějaká hudba hraje. Náš mozek nám zkrátka podle tempa, žánru a tonality hudby dává povely, jak rychle se pohybovat mezi regály nebo co si nakonec do našeho košíku dáme,“ říká Strejček.

Faktem je, že zejména v nákupních centrech hraje hudba skoro v každém obchodě a tam, kde vládne naprosté ticho, si připadáte jako nazí, protože je slyšet každý váš pohyb. „Osobně mám tendenci z takového obchodu rychle utéct a zboží si raději objednat přes internet. Tím nepopírám, že v některých podnicích umí nevhodně zvolená hudba nebo její hlasitost lézt pěkně na nervy,“ směje se Strejček.

Těžký život autorů

Ponechme nyní stranou, že pirátský atentát na autorské odměny skončí fiaskem. S příští novelou autorského zákona se téma vrátí jak na gumě a kdekdo si najde v úlevách pro pověstná „malá kadeřnictví“ lákavý politický kapitál. Tím spíš, když obchodníci mají za sebou obecně hodně bídné roky. O jakých potenciálně ušetřených penězích se ale bavíme?

„Hovoříme o částkách od 31 korun za pracovní den, počítáno bez víkendů a svátků,“ přiznává Strejček. „Je namístě říct, že prostřednictvím úhrad se nedotují milionáři, kteří vydělávají na koncertech, ale autoři hudby, kteří často nejsou zároveň interprety nebo jsou autory vážné či jazzové hudby, která nedostává takový mediální prostor. Byť se to nezdá, autoři sbírají svoji mzdu po haléřích a korunách. A vězte, že na konci měsíce je to pro drtivou většinu autorů částka nedosahující ani minimální mzdy.“

Autoři si příliš nevydělají ani na on­line hudebních platformách a sociálních sítích. OSA uvádí, že u předplatitelských služeb vydělá skladba za 100 tisíc zhlédnutí v průměru tisíc korun. Pokud se tedy skladatel a textař dělí půl na půl, každý obdrží 500 korun. U neplacených služeb je výdělek ještě nižší, za 100 tisíc zhlédnutí skladba v průměru vydělá 120 až 150 korun.

„Většina lidí kolem hudby má u nás i jiné zaměstnání. Těch, které to plnohodnotně uživí, není mnoho. U textařů je typické, že vedle toho dělají komerční copywriting v reklamě, to je i můj případ. Ono se to navíc občas ideálně propojí, protože rytmus, rým a melodie jsou velmi účinné mnemotechnické pomůcky, které v reklamě přinášejí výsledky,“ říká textař Tomáš Roreček, který píše například pro skupinu Chinaski.

„Nepatřím k těm, kteří se ze všech sil snaží proměnit každou notu písně či slabiku textu na koruny. Jsem spíše na alternativní straně populární hudby, v mainstreamových médiích tudíž muziku J.A.R. příliš nehrají. Jsme trochu jiná skupina než běžní interpreti nebo autoři písní, jež slýcháváte v rádiu. Děláme hudbu s láskou a vášní. Interpreti nám neplatí, vždyť sami jsme interpreti. Naše příjmy pocházejí výhradně z hraní a od OSA,“ doplňuje zpěvák a textař Oto Klempíř.

Nový rok, staré povinnosti

Novela autorského zákona zahrnující pirátská vylepšení začala platit 5. ledna letošního roku. Protože spousta provozovatelů právě v tomto období obnovuje roční kontrakt na autorské odměny a alespoň z mediálního hlediska nebylo úplně jasné, zda se na povinnostech platit za hudbu v provozovnách něco změnilo, OSA zavalila vlna dotazů.

„Naši stávající klienti většinou mají správné informace, protože když si nejsou jisti, tak se nás před obnovením smlouvy ptají. Obávám se spíš situace v provozovnách, kde kvůli poplatkům až dosud majitel hudbu nepouštěl. Takový provozovatel může pod dojmem pirátské kampaně začít zákon nevědomky porušovat, a to v mylném přesvědčení, že se povinnost zrušila, říká Strejček. A dodává: „Pevně ale věřím, že těchto situací bude minimum, už kvůli právní odpovědnosti těchto podnikatelů. Majitelům obchodů a provozoven služeb nabízíme osobní návštěvu našeho obchodního zástupce, který jim poskytne odbornou konzultaci pro jejich konkrétní případ přímo na místě.“