Inflace padá, Francie se propadá

Inflace ve světě i v Česku zpomaluje. To je dobrá zpráva pro akcie a rizikovější aktiva typu kryptoměn. Stoupají totiž šance, že centrální banky výrazněji sníží své úrokové sazby. Náladu však investorům může pokazit dění ve Francii, kde se trhy otřásají kvůli blížícím se předčasným volbám do tamního parlamentu. V USA byla květnová inflace nečekaně slabá. Meziročně činila 3,4 procenta, nejméně za více než tři roky. Také v Česku byla květnová inflace nižší, než se čekalo. Meziročně 2,6 procenta. Jde o znatelné zpomalení z dubnové úrovně 2,9 procenta.

Rychlý pokles sazeb nehrozí

Investoři nyní přehodnocují své sázky na další vývoj úrokových sazeb České národní banky. Slabší než očekávaná inflace nahrává tomu, aby centrální banka redukovala sazby o něco rychleji, než se dosud mínilo, což tedy ve výhledu činí korunu méně atraktivní kvůli očekávanému potenciálně méně atraktivnímu úročení korunových aktiv. Nutno však říct, že ČNB ve své aktuální prognóze z počátku května předpokládá květnovou meziroční inflaci na úrovni 2,5 procenta. Mezitím ovšem došlo k navýšení inflačního očekávání, takže analytici oslovení agenturou Bloomberg předpokládali ve střední hodnotě meziroční inflaci 2,8 procenta.

Přes nižší než předpokládanou inflaci nelze očekávat ve zbytku letošního roku kdovíjak rychlý pokles úrokových sazeb ČNB. Ke konci roku by základní sazba měla činit 4,5 procenta. Oproti současnému stavu tak klesne pouze o 0,75 procenta. Centrální bankéři totiž nadále vnímají poměrně vysokou inflaci v oblasti služeb, kterou pohání i výrazný růst mezd. Navíc musí ČNB reflektovat pomalejší snižování sazeb v podání Evropské centrální banky a právě americké centrální banky Fed. Ve Spojených státech to nyní vypadá, že tamní centrální banka zahájí snižování sazeb ve druhé polovině letoška, kdy je redukuje jednou, možná dvakrát, vždy po 0,25procentního bodu.

Perné francouzské chvilky

Příznivý výhled tak investorům nyní kaboní hlavně dění ve Francii. Zemi má hrozit dluhová krize, pokud v blížících se parlamentních volbách zvítězí partaj Marine Le Penové, jak varuje ministr financí Bruno Le Maire. Jeho výrok je sice politicky motivovaný a má vystrašit francouzské voliče, zároveň je však logicky doznáním, že Emmanuel Macron a jeho kabinet, do něhož Le Maire patří, nedokázali dluh druhé největší ekonomiky eurozóny ani po letech vládnutí dostat na udržitelnější dráhu vývoje. Pokud by se tak stalo, ani Le Penová by nemohla veřejné finance rozhodit natolik, že nastane dluhová krize – a ani by o tom nemohlo být soudné řeči, byť v předvolebním zápolení.

V průzkumu z minulého týdne přitom Národní sdružení Le Penové poráží Macronovu Obnovu rozdílem třídy. Měla by ve volbách konaných letos 30. června získat 35 procent hlasů, zatímco strana současného prezidenta 18, případně pouhých 16 procent. To by znamenalo, že Fran- cie už v podstatě do dluhové krize padá. Ministr Le Maire tak své varování stupňuje a zahrnuje do něj i jiné strany než tu Le Penové. Francie údajně odejde z Evropské unie, pokud nadcházející parlamentní volby skončí vítězstvím levicové aliance, varuje šéf financí. Francii by podle něj čekal ekonomický kolaps. Takováto slova trhy pochopitelně neuklidňují. Perné chvilky mají francouzské akcie a dluhopisy, riziko hrozící dluhové krize se navíc může rozšířit do zranitelných zemí typu Itálie, podobně předlužených jako Francie. Úroky na francouzském dluhu narůstají v porovnání s těmi na dluhu německém nejrychleji od evropské dluhové krize roku 2011, kterou současná situace v mnohém připomíná. Prezidentu Macronovi se totiž navzdory slibům nepodařilo stabilizovat veřejné finance druhé největší ekonomiky EU.

Agentura Moody’s ovšem také varuje, že Francii kvůli předčasně vypsaným parlamentním volbám může zhoršit rating. Proč? Volby ohrožují ozdravování veřejných financí předlužené země, které měl Macron v plánu. Investoři se tak i proto nyní houfně zbavují francouzských dluhopisů a akcií. Před necelými třemi týdny přitom Francii zlomově svůj rating zhoršila agentura Standard & Poor’s. Stalo se tak historicky vůbec poprvé bez přímé souvislosti s globální finanční krizí let 2008 a 2009 a na ni navazující evropskou dluhovou krizí.