Jak dál bez uhlí?

Energetika prochází v Česku i v celé Evropě poměrně dramatickou transformací. Vytrvalý tlak Evropské unie na dekarbonizaci energetiky a průmyslu se mísí s dopady války na Ukrajině, která vyhnala ceny fosilních paliv do rekordních výšin, a situaci ještě umocňuje zavedení zpoplatnění emisí formou povolenek a různých uhlí­kových daní.

Faktem je, že hnědé uhlí se na loňské výrobě elektřiny v Česku podílelo téměř 41 procenty a černé uhlí necelými třemi procenty. Celkově se české uhelné elektrárny, a také teplárny, na celkové výrobě elektřiny podílejí více než 43,5 procenta, kdežto na celkovém množství emisí, jež elektroenergetika ročně vyprodukuje, se podílejí téměř 88 procenty.

A pokud bychom sečetli elektřinu vyrobenou z uhlí a plynu, celkový podíl na emisích vzroste na 95 procent. Fosilní část elektroenergetiky představuje největší zdroj emisí skleníkových plynů v Česku, a to napříč všemi sektory. Je tedy víc než pravděpodobné, že tlak na potlačení uhlí a časem i dalších konvenčních paliv dál poroste.

Před všemi subjekty v byznysu elektroenergetiky, ale i spotřebiteli a provozovateli rozvodných sítí stojí klíčové období plné výzev, jak zajistit dostatek energie bez uhlí. Podle některých odborníků tato výzva nese i velké příležitosti, jak zásadně změnit energetický sektor. „Česko má šanci revolučně přestavět svou energetiku. Do roku 2030 můžeme díky evropským penězům postavit až 17 gigawattů nových obnovitelných zdrojů. Díky této investiční vlně mohou vzniknout desítky tisíc nových pracovních míst a do státního rozpočtu připlout desítky miliard,“ říká Ondřej Novák z Aliance pro energetickou soběstačnost.

Podle studie společnosti Deloitte pro Svaz moderní energetiky je budování nových, čistších zdrojů příležitostí nejen v rámci boje s klimatickou změnou, ale také ekonomickou šancí. „Největším přínosem je samotná obnova energetiky. Může zde vzniknout 17 gigawattů nových zdrojů, což je, řekl bych, nevídaná modernizační vlna od doby modernizace uhelných elektráren. A pak je to velký investiční impulz, který generuje obrovské příležitosti v zaměstnanosti, průměrně zhruba nějakých 34 tisíc nových pracovních míst. A jsou to obrovské přínosy pro HDP, příjmy státního rozpočtu i obecních a krajských municipalit,“ shrnuje Miroslav Lopour, manažer strategických projektů pro energetiku z poradenské společnosti Deloitte.

Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky, k tomu dodává: „S rostoucími cenami emisních povolenek může nastat situace, že se uhelné elektrárny nemusí vyplácet. Česká republika se může začít dostávat do problémů, jak pokrývat své energetické zdroje. Dalším impulzem, který do debaty přichází, je celkově dekarbonizace.“ Podle něj je v Česku řada firem, které zavádějí bezuhlíkové strategie. „Například formou nákupu energie z obnovitelných zdrojů, ať už kvůli ESG reportingu, nebo jsou jejich matky zavázány ke klimaticko-neutrálnímu podnikání,“ říká Sedlák. „Bez obnovitelných zdrojů se nám tyto strategie nepodaří naplnit a potom je otázkou, jestli dané firmy budou chtít působit v Česku, pokud nebudou mít dostatek elektřiny z obnovitelných zdrojů,“ doplňuje.

Odborníci také připomínají, že případné promarnění šance na transformaci energetiky – a vlastně i celé ekonomiky – může Česku přinést velké ekonomické problémy. „Pro investory přestane být výroba v Česku atraktivní, protože vysoká emisní stopa odebírané energie se promítne do hodnocení udržitelnosti vyráběných produktů. A Česko kvůli tomu může vypadnout z dodavatelských řetězců,“ upozorňuje Novák.

„Zaostávání bude postupné. Navíc my i dnes v naší společnosti vidíme řady poptávek od klientů, kteří cítí tlak na dekarbonizaci, na ozelenění jejich uhlíkové stopy. Jde to napříč všemi sektory, jsou to průmyslové podniky, potravináři, dodavatelé do těchto výrobních řetězců. Tlak stoupá napříč ekonomikou a bude v budoucnu podpořený legislativou. Směr je jednoznačně nastaven a je na České republice, jestli se bude chtít tohoto směru účastnit, nebo nikoli,“ dodává Lopour.

Sedlák také upozorňuje, že renesance solární energetiky není samospásná. „Potřebujeme k tomu doplnit ještě další zdroje, jako jsou vítr nebo baterie. Aby se právě tato vlna v první etapě modernizace české energetiky podařila, je dobré připomínat přínosy, které se s investicemi do obnovitelných zdrojů pojí, tak i nutné kroky, aby se potenciál naplnil,“ říká ředitel Svazu moderní energetiky.