Jak se přisát k žíle

I když se blížila polovina prázdnin, což je obvykle čas, kdy zásadní politická a strategická rozhodnutí v Česku nepřicházejí, středa 20. července 2022 byla úplně jiná. Především tedy pro budoucnost ozbrojených sil a vůbec obranyschopnosti republiky. Kabinet Petra Fialy (ODS) tehdy oznámil dvě zásadní věci. Vzdušné síly české armády budou do budoucna stát na amerických letounech F-35 Lightning II, pozemní vojsko zase na švédských pásových vozidlech CV90.

Několikaměsíční jednání pak vedla k definitivní podobě obou nákupů. A tak už mimo jiné víme, že první z 246 švédských obrněnců CV90 by měla česká armá­da přebírat v roce 2026, že dorazí celkem v sedmi verzích a že budou stejně jako pandury vybaveny kanonem s ráží 30 milimetrů.

Co ale zůstává téměř rok a půl po oznámení obchodu nejasné, je to, kdo získá dlouhodobý kontrakt na servis, opravy a údržbu vozidel CV90. Zásadní přitom je, že nejde o žádný malý obchod, který by se v ročních výdajích ministerstva obrany ztratil. Ostatně nedávno jej při projednávání písemných interpelací v Poslanecké sněmovně ministryně obrany Jana Černochová (ODS) sumarizovala takto: „Životní cyklus se počítá na třicet let. V tuto chvíli nikdo pořádně neví tu cenu, je velmi těžké ji predikovat. Ale za těch třicet let, předpokládáme, to bude něco kolem sta miliard korun.“

Zároveň už dříve resort potvrdil, že kontrakt nebude uzavírat se švédským výrobcem vozidel. Chce jej zadat prý nejpozději v roce 2026 – než dorazí první nový pásový obrněnec – českému průmyslu. Oficiálně především proto, aby prý došlo k zajištění bezpečnosti dodávek.

Z toho důvodu je logické, že uvnitř českého zbrojního průmyslu se už od loňského července velmi razantně bojuje o to, kdo ve velmi lukrativní a dlouhodobé zakázce získá jaký podíl. A kdo bude onou průmyslovou hlavou, jež bude nad celým systémem oprav vládnout.

Stejně jako s americkými vrtulníky

Pokud je zásadním argumentem ministerstva zajištění bezpečnosti dodávek, nabízí se jako prioritní údržbář vozidel podnik VOP CZ v Šenově u Nového Jičína. Což jsou poslední větší státní opravny těžké pozemní techniky, které obraně zůstaly a nad nimiž si resort dlouhodobě drží kontrolu. Ostatně naprosto stejný model už ministerstvo obrany praktikuje se svými leteckými opravnami LOM Praha při dohodách o budoucí údržbě nových amerických vrtulníků UH-1Y a AH-1Z.

I tak ovšem v posledních měsících sledujeme gradující kampaň, jejímž cílem je rozšířit názor, že VOP CZ se zmítá ve vnitřní krizi a že tak velkou zakázku nezvládne. Jinými slovy tedy umést cestu soukromému průmyslu. Tenhle narativ šíří mimo jiné několik opozičních členů sněmovního výboru pro obranu a jim spřízněné názorové weby.

Už jen proto je dobré sledovat veřejná zasedání poslaneckého výboru. Ve čtvrtek 19. října se tak například havířovský primátor, moravskoslezský zastupitel a zákonodárce Josef Bělica (ANO) snažil grilovat Marka Špoka, dnes už bývalého ředitele VOP CZ, velkým počtem detailních otázek, u nichž bylo jasné, že na místě k nim odpověď nedostane.

Je samozřejmě bez diskuse, že kondice vojenského opravárenského podniku není růžová. Jak však ukazují hospodářské výsledky (viz graf na straně 26), ani stav leteckých opraven LOM Praha nebyl před náběhem dodávek amerického vrtulníkového systému H-1 příkladný.

Podnik VOP CZ z války ruského diktátora Vladimira Putina na Ukrajině zatím kdovíjak profitovat nemůže, protože historicky nemá vlastní skladové zásoby starší těžké vojenské techniky, o niž je na bojišti největší zájem. Rovněž nezískal od ministerstva obrany žádnou větší a dlouhodobější zakázku. Jedinou je vlastně repase tanků T-72M4CZ. Ta však kvůli historickému rozhodnutí o české cestě modernizace drhne, protože řada zahraničních komponentů se už dnes nevyrábí a v minulosti byly produkovány jen v malých sériích.

V této souvislosti je dobré připomenout, že i když se ve VOP CZ montovala obrněná vozidla Pandur II pro českou armádu, k jejich údržbě a servisování už se pak státní podnik nedostal. Vinu na tom nesou i bývalí představitelé ministerstva obrany, kteří si tuto bezpečnostní pojistku kdysi nevyjednali rovnou s nákupem pandurů.

Pokud by se nyní resortu takto podařilo vyřešit servisování u nových bojových vozidel pěchoty, VOP CZ by se rázem ocitly ve stejně komfortním postavení jako LOM Praha s vrtulníky H-1.

„Podnik není v jednoduché hospodářské situaci. (…) Je potřeba podnik stabilizovat ekonomicky i personálně, aby byl připraven na výrobu bojových vozidel pěchoty a na další strategické projekty. Cílem není maximální zisk, ale efektivní podnik pro zajištění obranyschopnosti České republiky,“ prohlásila na začátku prosince ministryně Černochová. Jen chvíli předtím oznámila, že z čela VOP CZ odvolala Marka Špoka.

Životaschopný systém?

Postoj ministerstva obrany je tak víceméně jasný. Podnik VOP CZ, který má podle slov Jany Černochové dostat nového ředitele, by se měl stát garantem zajištění celého životního cyklu pásových vozidel CV90. Otázkou však stále zůstává, jak se to resortu povede vyjednat a jak se zároveň podaří uklidnit zjitřenou atmosféru mezi soukromými zbrojaři.

Vojenské opravny VOP CZ by proto měly samy – a zprávy ze zbrojního trhu jsou takové, že rozhovory už probíhají – iniciovat dohodu s vybranými soukromými společnostmi, na níž by ministerstvu ukázaly, že nabízejí životaschopný a především funkční systém údržby a oprav nových bojových vozidel.

„Zapojení VOP je pro ministerstvo obrany samozřejmě extrémně důležité z pohledu zajištění takzvané bezpečnosti dodávek. Podle strategických dokumentů, například Strategie vyzbrojování, jsou státní podniky dodavateli nejvyšších úrovní – stát má s ohledem na to, že je jejich zakladatelem, jistotu, že v případě krizového stavu podnik poskytne požadované služby či dodávky přednostně státu,“ uvedla obrana letos v červenci.

Tuze atraktivní penězovod

Pravděpodobně i proto se nyní často obje­vují spekulativní zprávy a informace, jejichž cílem je oslabit VOP CZ a ubrat mu relevanci. Ve zkratce je jejich obsah pokaždé stejný. Že státní vojenské opravny nezvládnou vedení projektu. A pokud by se měly k opravám bojových vozidel dostat, tak rozhodně ne jako nejdůležitější podnik, který bude projekt na průmyslové úrovni řídit.

Důvod je velmi jednoduchý. Některé soukromé zbrojní firmy se chtějí přisát k žíle, tedy miliardovému penězovodu z ministerstva obrany, a mít tak zásadní vliv na chod českých pozemních sil.

Fakticky ovšem tohle není řešení, což ministerstvo obrany stále jasně vysílá. Navíc už samotný nákup ukázal, že VOP CZ bude hrát v dodávkách vozidel důležitou roli. V pozici takzvaného integrátora by měl podnik montovat podvozky obrněnců a následně je celé kompletovat ze součástek od švédských a českých dodavatelů.

Následující měsíce proto ukážou, jak silným vyjednavačem vedení ministerstva obrany je a jak ustojí přicházející útoky. Je bez diskuse, že zakázka na zajištění životního cyklu bude opravdu masivní a profitovat z ní může velká část českého obranného průmyslu.

Autor je redaktorem České televize