Jak zachránit veřejné finance

Bez ozdravení veřejných financí budeme mít spolu s Belgií do tří let nejhlubší deficit veřejných financí v Evropě a hrozí nám vypadnutí z první desítky zemí s nejnižší mírou veřejného zadlužení v Evropské unii.

Alternativní scénář ministerstva „fiskální konsolidace“ však počítá pouze s drobnými úpravami na straně příjmů, a to až od roku 2023 v průměrné výši 0,5 procenta HDP. Čím déle budou schodky vysoké, tím náročnější, nákladnější a ještě méně populární bude pak následná náprava. Není na co čekat!

Mezinárodní měnový fond doporučuje přijetí fiskálních pravidel podpořených například i „předschválenými“ daňovými reformami. Sebedokonalejší pravidlo se však neobejde bez škrtů a hledání nových zdrojů pro rozpočty. Padl návrh na zmrazení výdajů. I kdyby se toto pravidlo striktně dodržovalo, a to bez výjimky i na investiční výdaje státu nebo zákonnou valorizaci výdajů či rostoucích nákladů na obsluhu dluhu, nezajistilo by v případě zmrazení na úrovni výdajů roku 2020 na dobu tří nebo čtyř let dostatečné fiskální úsilí. Dluh by dál rostl k 45 procentům HDP v roce 2024.

Nicméně by v tomto roce, za předpokladu nadprůměrné hospodářské expanze trvající nepřetržitě čtyři roky, schodek státního rozpočtu poklesl pod tři procenta HDP, která jsou obecně vyžadována Maastrichtskými pravidly. Nabízí se ale jiné, z Paktu stability a růstu velmi známé pravidlo „cyklicky vyrovnaného schodku“ do tří let (tedy do roku 2024, kdy Národní rozpočtová rada varuje před dluhovou brzdou). To by vyžadovalo konsolidaci v rozsahu 1,7 procenta HDP v průměru ročně, což odpovídá zhruba 110 miliardám korun.

Podle našeho makroekonomického scénáře (růst nominálního HDP v průměru přes pět procent) by uplatnění tohoto pravidla mělo vést ke stabilizaci podílu veřejného dluhu na HDP okolo roku 2024 na úrovni zhruba 45 procent HDP. Takový rozsah konsolidace je teoreticky uskutečnitelný, i když za cenu dopředu těžko předvídatelného, ale jistě ne nijak zásadního negativního dopadu do tempa růstu ekonomiky. Realizovatelnost tohoto scénáře však velmi závisí na politické vůli a odvaze.

Konkrétní opatření na straně příjmů a výdajů spočívají v mixu úspor a vyšších příjmů namíchaných zhruba půl napůl. Jedná se například o rozšíření daňového základu, narovnání výpadku veřejných příjmů z titulu zrušení superhrubé mzdy kompenzované částečně snížením sazby sociálního pojištění hrazeného zaměstnavatelem, globální minimální korporátní daní, „uhlíkových či zelených“ daní a na druhé straně osekáním dotací, úspěšnějším čerpáním unijních fondů, úsporami v provozu státu a úřadů včetně snížení počtu zaměstnanců státních institucí, jichž bude díky digitální transformaci potřeba méně. Výsledkem by měl být štíhlý digitalizovaný stát. Se stabilizovanými veřejnými financemi a dluhem, který by se měl zastavit pod hranicí 50 procent HDP a za příznivých podmínek klesat zpět směrem ke 40 procentům HDP.

Autorka je hlavní ekonomka Raiffeisenbank