Jalová mediální politika

Zatímco reforma audiovizuální podpory prošla bez povšimnutí, zvýšení koncesionářských poplatků za televizi a rozhlas veřejné služby o 25 korun měsíčně vyvolává politicko-mediální bouři, jakkoli zákon pronikl do druhého čtení a zkraje roku se dočká schválení.

Proměna Státního fondu kinematografie na Fond audiovize je důležitou změnou ovlivňující výkonný český filmový průmysl, v němž se ročně točí až deset miliard korun. Zvýšení filmových pobídek pro hrané i animované filmy udrží zájem o natáčení v Česku, práci pro tisíce lidí i tradičně vysokou profesionální kvalitu v oboru a jméno v zahraničí. Podstatné je, že se do záběru státních institucí dostávají i nové malé formáty a také počítačové hry, jejichž podpora je reakcí na globální změnu mediálního prostředí. V tom panuje jakási politická shoda, což je v rozhádaném Česku výjimka.

Pravým opakem je zvyšování poplatků za veřejnoprávní média. Ministr Baxa propásl vhodný okamžik pro předložení zákona, který mohl už rok platit, tři čtvrtě roku před volbami se už mění v politickou bombu. Samozřejmě vůbec nejde o těch pár korun, ale o hyperkritický vztah zejména k České televizi, který současná opozice projevuje dlouhé roky. Skrze kritiku financování médií veřejné služby vyjadřuje nespokojenost s politickým zpravodajstvím ČT, přestože to „hlavní“ má být strach o peníze poplatníků.

Andrej Babiš prosazuje placení televize ze státního rozpočtu podle vzoru Dánska či Švédska. Tam se ale platí televizní daň (!), na televizi se skládají všichni, kdo platí daně. Ve Švédsku například procento z ročního příjmu, při nižším příjmu, než je průměr, se platí paušál zhruba stejný jako v Česku. Hnutí ANO ale říká, že nové daně nechce, není tedy jasné, jak přesně by se televize platila. Žádný konkrétní promyšlený návrh nebyl Babiš schopen předložit.

Podobné je to s kritikou rozsahu a náplně veřejné služby. Nový zákon počítá s takzvanými memorandy, tedy s periodickým jednáním o obsahu a penězích po vzoru charty BBC. Ani vláda, ani ANO však dosud nepředložily žádný plán, jak televizi a veřejnou službu vůbec přizpůsobit novým technologiím a co by tedy ČT a Český rozhlas měly pro společnost vytvářet. Solidní rozvaha a plán restrukturalizace opět zcela chybí!

Veřejná služba v mediální oblasti potřebuje po 35 letech strukturální změnu, v jejíž přípravě se moc neobtěžuje ani opozice, ani vládní strany. A tak se poslanci zase tahají jen o symbolických pár korun, z nichž vytloukají snadný politický kapitál. Děláme, co je třeba, tvrdí vláda. Neděláme politiku, řešíme problémy lidí, říká ANO. V případě nutné proměny ČT a ČRo nefunguje ani jedno. Vynalézavá hesla, kreativní politika nikde.