Japonsko, Jižní Korea a Indie a válka na Ukrajině

Ze Soulu je to letecky do Kyjeva necelých 7,5 tisíce kilometrů, z Tokia o tisíc víc, z Nového Dillí po zemi asi 5,5 tisíce. Jižní Korea, Japonsko a Indie – tři asijské demokratické velmoci – východoevropský konflikt „za dveřmi“ nemají a možnost eskalace ani uprchlické vlny se jich bezprostředně netýkají. Navzdory tomu pro Asii, nejlidnatější kontinent na Zemi, představuje jak diplomatickou, tak vojenskou a ekonomickou výzvu.

Vzdálený konflikt odlišné ruské a západní kultury, jenž s sebou nese řadu problémů, totiž nabízí vzory jednání, které podle mnoha expertů mohou platit i pro Indii či Dálný východ, nemluvě o dopadech. Region se stále dominantnější a ambicióznější Čínou sleduje, jak válka na Ukrajině změní globální řád a mezinárodní vztahy. „Všichni vyvozují analogie směrem k Číně,“ komentoval hlavní asijské uvažování o tomto vzdáleném válečném konfliktu v rozhovoru pro magazín The Diplomat politolog Jeffrey Hornung z americké neziskové organizace RAND Corporation.

Tokio, Soul, Nové Dillí nebo třeba indonéská Jakarta sledují čínskou autokracii, jež dominuje regionu Indického a Tichého oceánu (indopacifickému), a snaží se vyvodit závěry z jejích eventuálních kroků. Podle Hornunga se stále více obávají, že Čína by se mohla inspirovat Ruskem, pokud jde o změnu statusu quo této oblasti. Říše středu se sice snaží do ruské invaze přímo nezapojovat a oportunisticky těžit z oslabeného Ruska, ale o jejích dlouhodobých ambicích v „pobřežních vodách“ nelze pochybovat.

Ukrajina zároveň ukazuje ochotu Západu hájit v případě eskalace konfliktu slabšího. Odpověď USA, hlavního garanta bezpečnosti v indopacifickém regionu, se v tuto chvíli zdá adekvátní, navzdory tomu se zmíněné tři asijské země obávají, že by Čína mohla využít amerického zapojení do války, a proto posilují diverzifikaci svých spojenectví. Navíc vedle bezpečnosti každá nahlíží na rusko-ukrajinský konflikt z vlastní perspektivy a prosazuje svou agendu.

Japonsko

Kurilské ostrovy jsou japonským územím, které nezákonně okupuje Rusko. Tuto formulaci japonská diplomacie nepoužívala od roku 2003 až do zahájení „speciální vojenské operace“ na Ukrajině Vladimirem Putinem, jež tuto snahu o smírné vypořádání dlouhodobého sporu ukončila. Podle geopolitických odborníků si Tokio úsilím o mírovou dohodu s Moskvou chtělo pojistit, že se „nespolčí“ s Pekingem proti Japonsku.

Západní sankce vůči Rusku a pomoc Kyjevu tuto politiku prosazovanou kabinety bývalého premiéra Šinzóa Abeho poslala do historie. A japonští diplomaté se nyní stále více obávají, že izolace Ruska může Moskvu zatlačit k Pekingu. Z této perspektivy se jeví zanedbatelným problémem nenaplněné investiční ambice do ruského Dálného východu, které Abe v rámci ekonomické diplomacie uskutečnil.

A zdá se, že k výrazné změně směřuje i japonská vojenská doktrína, jež je od skončení druhé světové války obranná. Jak po zahájení ruské agrese napsal japonský deník v angličtině Japan Times, nejnovější zkušenosti i Japoncům naznačují, že někdy může být nejlepší obranou útok. V Tokiu se proto začalo diskutovat, jak na situaci zareagovat. Jedním z nejradikálnějších argumentů byla výzva expremiéra Abeho ke sdílení amerických jaderných zbraní v Japonsku. Jeho nástupce Fumio Kišida ji však odmítl.

Už jen zaslání vojenského materiálu Kyjevu (neprůstřelných vest, přileb, ochranných masek či oděvů proti chemickým zbraním) znamená průlom. Za mírně pozitivní by pak Japonci mohli v souvislosti s válkou na Ukrajině považovat, že je globální růst cen vymaní z dlouhé deflace (v březnu 1,2 procenta, meziročně nejvyšší od roku 1981). Podle ekonomů však japonské utrácení nenastartuje.

Jižní Korea

Zatímco japonský postoj k válce na Ukrajině Západ vnímá pozitivně, jihokorejský u něho vyvolával od počátku rozpaky. První reakcí vlády bývalého prezidenta Mun Če-ina totiž byly obavy o export, což je však zanedbatelné ve srovnání s reakcí jednoho z kandidátů nedávných prezidentských voleb Li Je-mjunga, který z vyprovokování invaze obvinil ukrajinskou hlavu státu Volodymyra Zelenského.

K západním sankcím vůči Rusku se jihokorejská vláda připojila až na nátlak veřejnosti a pod hrozbou USA, že přehodnotí s Jižní Koreou obchodní vztahy. Armáda odmítla Ukrajině poslat jakoukoliv vojenskou pomoc, což poněkud nevěrohodně odůvodnila tím, že by jí kvůli ohrožení Severní Koreou utrpěla bezpečnost země. A když v polovině dubna hovořil ukrajinský prezident Zelenskyj prostřednictvím videohovoru s parlamentem v Soulu, měl zřejmě stejné pocity jako ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na mezinárodní scéně: z 300 zákonodárců byla přítomná zhruba pětina.

Podle znalců jihokorejské domácí politiky šlo o důsledek izolacionistického směřování levicové koalice exprezidenta Muna Če-ina, jejíž většina se k mezinárodnímu úsilí vedenému USA stavěla negativně. Jeho vláda odmítla sankce vůči Severní Koreji s tím, že je to jen korejský problém, do kterého (ani v případě severokorejských jaderných zbraní) by se svět neměl plést, ani nechtěla odsoudit společně s Austrálií, Indií a Japonskem rostoucí asertivitu Číny v regionu.

Podle amerického časopisu magazínu Foreign Policy Mun Če-in vehementně prosazoval obchod a na prvním místě u něj byl export velkých jihokorejských společností. Jeho nástupce Jun Sok-jol, který do postu nastoupil 10. května, je naopak považovaný za stoupence tvrdé linie v zahraniční politice a předpokládá se, že bude více podporovat Ukrajinu a s USA a Evropskou unií sankce vůči Rusku.

Indie

Pragmatismem ve smyslu „zájmy, nikoli morálka jsou hnacím motorem politiky“ se řídí od konce února Nové Dillí. Indický premiér Naréndra Módí podle politických komentátorů odmítá vyslovit název Ukrajina a jeho mezinárodní vystoupení v uplynulých třech měsících se přinejmenším ze západní perspektivy, jak si všimla francouzská státní mezinárodní zpravodajská televizní síť France24, věnovala jen obchodu, technologiím, ukradeným výrobkům a kriketu.

Na mezinárodní scéně se Indie v březnu a dubnu pětkrát zdržela hlasování OSN o odsouzení invaze na Ukrajinu včetně rezoluce Rady OSN pro lidská práva požadující nezávislé vyšetření ruského jednání při ní. V obchodování se Indie nejen nepřipojila k sankcím, ale i odebírá stále víc ruské ropy, přičemž podle indických politiků centrální banka diskutuje s Moskvou o výměně rupie za rubl, aby udržela obchodní vztahy. V případě sankcionovaných technologií Indie nemůže Rusku pomoci kvůli tvrdé odvetě USA, nepodporuje však ani snahu zmírnit problémy na globálním trhu s obilovinami. Dillí zastavilo jejich export, čímž přispělo k růstu cen.

Indie se považuje za lídra rozvojového světa a s odkazem na svůj „neutrální studenoválečný status“ balancuje mezi Washingtonem a Moskvou. Geopolitičtí experti se domnívají, že jde spíše o zbraně než o energie (indická závislost na Rusku je nižší než německá). „Indické ozbrojené síly používají především ruské zbraně. Moskva je historicky jejich významným dodavatelem Indii, jež je navíc otevřená transferům technologií,“ komentoval situaci pro deník New York Times Avinaš Paliwal z Londýnské univerzity.

Podle geopolitických expertů si Indie také musí dávat pozor, aby se její nepřátelé nepřiklonili k Moskvě. Nejasný postoj Pekingu byl již zmíněn, na začátku ruské agrese pak dnes již bývalý pákistánský premiér Imran Chán navštívil Moskvu, kde souhlasil s Putinovými odsudky Západu. Balancování Nového Dillí proto bude pokračovat.