Jizvy sjednocení a krajní pravice

Protestující demonstrovali proti AfD poté, co tato strana, jež vyžaduje „reemigraci“, vyhrála volby v Durynsku. Začátkem letošního roku Německem otřásly zprávy, že politici krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD) v rámci politiky eufemisticky zvané „reemigrace“ spřádají plány na vyhoštění statisíců lidí s přistěhovaleckými kořeny, některých už dokonce s německými pasy. Informace vyvolaly v desítkách měst masové protesty proti vzestupu pravice, řada lidí v Berlíně se dokonce domnívala, že to bude konec AfD. Její popularitu ve východním Německu to však jen posílilo. Důkazem jsou dvoje regionální volby, které před pár týdny rozpoutaly v Berlíně politické zemětřesení. AfD v Durynsku vyhrála a bylo to poprvé v poválečné historii Německa, co si krajně pravicová strana zajistila vítězství v zemských volbách. V sousedním Sasku skončila těsně druhá, hned za středopravicovými křesťanskými demokraty (CDU).

Pro durynského lídra AfD, etnonacionalistického ideologa Björna Höckeho, jenž letos dostal pokutu 30 tisíc eur (asi čtvrt milionu korun) za užívání zakázaných nacistických hesel, to byl triumf. „Německo už se teď nemůže jen tak vrátit k běžnému životu,“ hlásal po vyhlášení výsledků voleb, kde strana uspěla. Voliči podle něj vyslali ohledně přistěhovalectví jasný vzkaz: „Pokud ho nedostaneme pod kontrolu, tento stát se prostě zhroutí.“

AfD za sebou v Durynsku nechala všechny tři strany roztříštěné koalice kancléře Olafa Scholze, takže se zdá, že voliči trestají hluboce nepopulární vládu: za vysokou inflaci, nekontrolovanou imigraci i nákladnou klimatickou politiku a neustálé vnitřní rozpory. V době, kdy jsou populistické strany (pravicové i levicové) na vzestupu napříč celou Evropou, vypadá úspěch AfD jako protest opomíjených, přehlížených voličů.

V německém případě však výsledky vypovídají spíše o politickém rozdělení země, jež přetrvává i více než tři desetiletí po pádu komunistické vlády NDR a sjednocení země. Výsledek dokonce naznačuje prohlubující se rozkol – který se upevňuje. Východnímu Německu se v uplynulé dekádě dařilo ekonomicky relativně dobře, ovšem překotné změny během prvních let po sjednocení zanechaly v mnoha obyvatelích této části Německa hluboký odpor vůči politickému establishmentu, a tak se výrazně kloní ke stranám oponujícím liberální demokracii.

O „reemigraci“ stále otevřeněji

Pro mnohé analytiky byl největším překvapením fakt, že si AfD ve volbách vedla tak dobře navzdory své čím dál ostřejší radikálnosti. Zatímco strana zpočátku popírala zprávy o plánech na deportaci s tím, že se jedná „o pomlouvačnou kampaň“, v poslední době se již ke konceptu reemigrace vřele hlásí. Ve východoněmecké kampani se právě tato otázka stala jedním z hlavních bodů. Důkazy? Bylo to vidět například pár týdnů před volbami na shromáždění v durynském městě Suhl, během něhož dvacetiletá aktivistka AfD Carolin Lichtenheldová vystoupila na řečnické pódium a požadovala masovou deportaci imigrantů, a to „hned teď“. Za skandování lidí hřímala: „Nechceme ‚multikulti‘ společnost – chceme zachránit Německo.“

A dav se připojil: „Re-, re-, reemigrace!“ I další části východního Německa zaplavily stranické plakáty s obrázky letadla a heslem: „Léto, slunce, reemigrace!“ Na mítincích aktivisté AfD rozdávali balónky ve tvaru „deportačních letounů“. Z nespokojenosti východních voličů však netěžila jen tato partaj. Dobře si vedla i nová populistická strana vedená Sahrou Wagenknechtovou, bývalou komunistkou a oblíbenou kritičkou kapitalismu. Stejně jako AfD i její BSW požaduje přísné omezení imigrace, ukončení vojenské podpory Kyjeva a mírové rozhovory k zastavení války na Ukrajině. Skutečnost, že téměř polovina voličů v Durynsku a 42 procent v Sasku volilo levicové nebo vysoce pravicové populistické strany, vyvolala v Berlíně vlnu úzkostného sebezpytování. Řada lidí si po volbách klade otázku, proč se volební preference východních Němců, nástupců socialistické NDR, tak liší od jejich západních spoluobčanů.

Historik Ilko-Sascha Kowalczuk, jenž pochází z východního Německa, míní, že Höckeho i Wagenknechtové sympatie ke „krvelačné diktatuře Vladimira Putina nejsou náhodné“. Pro televizi ZDF uvedl: „Ve východním Německu jim to takto prochází, protože podobné autoritářské myšlení je tam velmi rozšířené. Volání po silném státu tam po roce 1990 prostě nezmizelo.“

Volební výsledky tak představují bolestivý budíček pro německou politickou elitu, jež měla tendenci považovat pád Berlínské zdi a následné sjednocení – období, jemuž Němci říkají Wende (Otočení) – za jeden z mála nefalšovaných světlých bodů v pohnuté, někdy tragické historii země.

„Opravdu to bolí,“ říká Wolfgang Thierse, rodák z východu, který se stal po sjednocení jedním z nejvýznamnějších sociálních demokratů. „Je to jako osobní porážka,“ hlesne. V rozhovoru pro německý rozhlas uvedl, že během letošních jarních výjezdů do Durynska, kde vyrůstal, jej šokoval tamní rozsah „nenávisti a pohrdání demokraty a demokratickými institucemi“. Narazil přitom na podivný rozpor ve vyjádřeních tamních lidí: „Všichni vám říkají, že je všechno špatně. Ale pak se zeptáte jednotlivých lidí na jejich osobní situaci a oni řeknou, že jim osobně se daří dobře.“

Východní ekonomika posilovala

A to je jedna z největších záhad nedávných voleb. Přinejmenším v posledních letech byla totiž východní ekonomika SRN skutečně poměrně silná. Tak to alespoň hodnotí Oliver Holtemöller z Institutu pro ekonomický výzkum v Halle, když konstatuje, že v posledních dvaceti třiceti letech východní hospodářství země „úspěšně dohánělo“ to západní. „Produktivita východní ekonomiky tvořila v roce 1990 jen třicet procent produktivity té západní, ale nyní je to asi 80 procent. Takový pokrok by za tak krátkou dobu nikde jinde nebyl možný,“ upozorňuje Holtemöller.

Ekonomika regionu podle něj v posledních dvou až třech letech překonala i ekonomiku západního Německa, částečně díky velkému veřejnému sektoru, který je méně náchylný k cyklickým výkyvům, a také díky zvýšení důchodů, z něhož nepoměrně více profitovali obyvatelé východu.

Zmatený je i kancléř Scholz. Na jednom setkání začátkem minulého týdne na otázku ohledně výsledků voleb odpověděl: „Ve srovnání se všemi ostatními zeměmi na druhé straně železné opony si východní Německo vede ekonomicky opravdu dobře. Podívejte se na miliardové investice, které proudí do nových závodů na výrobu polovodičů v Sasku a gigatovárny Tesly v Braniborsku.“ Připustil však, že mzdy jsou na východě stále nižší: „Spousta lidí to nedokáže pochopit a já také ne. Potřebujeme vyvinout opravdu velký tlak na zacelení této mezery.“

Léta po sjednocení nebyla pro obyvatele východního Německa plná radosti, ale naopak obdobím otřesů a krizí, jež poznamenaly nejen generaci vyrůstající v komunistickém východním Německu, ale i jejich děti a vnuky. Podle sociologa Detlefa Pollacka z Münsterské univerzity, který se zabývá dějinami východního Německa, období po sjednocení „zanechalo rány, které se dosud nezahojily“. Co má na mysli? „Trauma devadesátých let se ozývá dodnes a (východní Němci) se s ním v podstatě nikdy nevyrovnali,“ napsal minulý měsíc pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Napětí vůči „lepším zápaďákům“

„Pro mnohé znamenalo sjednocení hospodářský kolaps, ztrátu postavení, nezaměstnanost,“ říká Benjamin Höhne, odborník na populismus z Technické univerzity v Saské Kamenici a rodák z východoněmeckého města Wittenberg. Dědictví těchto otřesů podnítilo pocit dodnes přetrvávající zášti vůči Besserwessis, tedy lepším lidem ze západu. V průzkumu veřejného mínění, který v Durynsku provedla společnost Infratest dimap, uvedlo 75 procent respondentů, že východní Němci jsou stále „občany druhé kategorie“ a 78 procent odpovědělo, že kultura a mentalita východních a západních Němců je nadále „rozdílná“. Politika a obchod jsou stále „příliš silně určovány západními Němci“, uvedlo dalších 75 procent tázaných.

Klíčovou roli při utváření politických nálad sehrály demografické změny. Počet obyvatel Durynska se po přelomovém roce 1990 snížil přibližně o 500 tisíc na současných 2,1 milionu, čímž se roztočila spirála poklesu dopadající zejména na venkovské oblasti. Přední kandidátka BSW v durynských volbách Katja Wolfová, která se narodila a vyrostla v NDR, říká, že kvalita života na venkově se zhoršila a lidé se odstěhovali do měst – na východě i na západě. Nejdříve podle ní došlo na uzavření vesnického obchodu, pak ordinace praktického lékaře, banky, družiny a nakonec i místní školy.

„Slibovali nám, že (po sjednocení) se budeme mít lépe než před tím, a z čistě materiálního hlediska měli pravdu. Ale ve venkovských oblastech to spěje spíše k horšímu,“ vynáší nepříjemné soudy. Starší lidé prý musejí za lékaři cestovat mnohem dál než dříve, přitom autobusová doprava byla radikálně omezena.

Musejí se také potýkat s prudce rostoucími náklady na vytápění „při průměrném měsíčním důchodu pouhých 1 200 eur“ (30 tisíc korun). „Lidé na vesnici cítí, že jsou (vládou) opomíjeni, a převládá jejich názor, že všechny potřebné peníze jdou hlavně na integraci přistěhovalců. Lidé mají pocit, že na nás už nic nezbylo, ani na ty autobusy,“ říká Wolfová.

V hutné atmosféře rozhořčení

Čím více se oblast vylidňuje, tím více roste podpora AfD, říkají experti. V některých durynských obcích volila tuto krajně pravicovou stranu více než polovina obyvatel! Za vzestupem populistů na pravici i na levici však není jen pomalý úpadek venkovských oblastí. Odborníci hovoří též o uprchlické krizi z let 2015 až 2016, kdy Německo přijalo více než milion migrantů, a lockdownech během pandemie covidu-19, jež vyvolaly mnohem větší nepokoje na východě než na západě.

V prvním případě měli obyvatelé východu pocit, že se situace vymkla vládě z kontroly, ve druhém, že toho kontroluje až příliš. „Během pandemie měli dojem, že stát zasahuje do jejich práv,“ říká Mario Voigt, předseda křesťanských demokratů v Durynsku. Podle Pollacka z univerzity v Münsteru popularitu AfD živí pocit, jak progresivní společenské hodnoty podporované vládou neodpovídají jejich pohledu na svět. A bývalí ossies cítí, že vláda od nich nyní očekává, že budou vítat imigraci, akceptovat rozmanitost a alternativní životní styly a držet na uzdě svou národní hrdost. „Na východě převažuje atmosféra protestu a rozhořčení, stížností a nespokojenosti, ponížení a vzpoury, která odmítá všechny pokusy o dialog, komunikaci a osvětu,“ napsal sociolog.

Někteří pozorovatelé však varují před přeceňováním výsledků nedávných voleb. Upozorňují, že populistické strany pravice a levice jsou v zemích, jako jsou Francie či Nizozemsko, dlouhodobě silné. „Východní Německo se vrací k evropské normě,“ míní odborník na populismus Höhne. Západní Německo, kde stále dominují všeobjímající centristické strany jako CDU, je „spíše výjimkou“. Někteří lidé skutečně očekávají, že v nadcházejících letech dojde k většímu sbližování mezi východním a západním Německem. Podle zmíněného Voigta z CDU k tomu již dochází: poukazuje na nedávné silné výsledky AfD v regionálních volbách v západním Německu, například v Hesensku, kde partaj skončila druhá. A středový politik nastiňuje: „Východ není nějakou anomálií. Naopak, je to tak trochu pohled do křišťálové koule, která ukazuje, co nás všechny čeká.“

Guy Chazan, FT