Le Penovi už francouzské krajní pravici nevládnou

Jedním ze současných problémů francouzské politiky je absence nových, zejména mladých lidí. Právě díky svému mládí si Emmanuel Macron získal přízeň Francouzů při své první volbě prezidentem před pěti lety. S jeho příchodem skončilo střídání u moci velkých pravicových a levicových stran. Ty dnes sužují vlastní problémy a pozvolna mizí z francouzské politické scény.

Pro někoho možná překvapivě, ale jednou z nejstarších, v podstatě tradičních stran ve Francii je krajně pravicové Národní sdružení, do roku 2018 Národní fronta, kterou před 50 lety založil Jean-Marie Le Pen a jež bývá považovaná za rodinný podnik. V Paříži se 5. listopadu konal její 18. sjezd, který byl výjimečný tím, že si poprvé do čela zvolila někoho jiného než člena rodiny Le Penových – Jordana Bardellu.

Dlouhou dobu předtím bývala volená Marine Le Penová, která často neměla ani vyzyvatele. Poslední vážný souboj se odehrál v roce 2011, kdy ji vyzval Bruno Golnisch, přičemž získala 67 procent a její konkurent 33 procent hlasů. Od té doby stranu ovládala a neváhala z ní vyloučit ani svého otce, aby ji zbavila nálepky extremistická. Letos se rozhodla neobhajovat nejvyšší stranický post, protože se hodlá věnovat práci v Národním shromáždění, francouzském parlamentě, kde vede silný poslanecký klub.

Členové Národního sdružení si na sjezdu mohli vybrat mezi dvěma kandidáty: Jordanem Bardellou (27 let) a Louisem Aliotem (53). Šlo především o generační volbu, v níž zvítězil mladý Bardella, který získal 84,8 procenta a starosta Perpignanu 15,2 procenta hlasů. A tento silný mandát překvapil, protože si vedl lépe než Marine Le Penová proti Golnischovi. Jeho zvolení předsedou Národního sdružení bylo v podstatě formální, protože více než rok Le Penovou v tomto postu zastupoval.

Mnoho článků ve francouzských médiích začínalo tím, že Bardella je prvním šéfem strany, který není spřízněn s rodinným klanem Le Penových. Šlo však o nadsázku, protože žije s Nolwenn Olivierovou, neteří Marine Le Penové, jejímž přítelem je jeho protikandidát Louis Aliot. Objevily se spekulace, že jeho zvolení může znamenat i jeho rozchod s Olivierovou. Jedním z úkolů a poslání Bardelly bude totiž ukázat, že Národní sdružení není rodinným podnikem Le Penových, ale seriózní stranou, která dokáže vyřešit současné problémy Francie.

V politice od 17 let

Jordan Bardella je především posedlý politikou a navzdory nízkému věku s ní má velké zkušenosti – vstoupil do ní už v 17 letech. Pochází z italské rodiny, která přišla do Francie v roce 1960, a jeho babička z otcovy strany dokonce z Alžírska. Opustil však své kořeny a přijal francouzskou identitu. Je tedy protipólem mnoha mladých Francouzů, kteří jsou potomky migrantů, ale neosvojili si identitu země svých rodičů, ani té, ve které se narodili.

Navíc se narodil do skromných podmínek. Otec měl malou firmu a matka pracovala v mateřské škole. Vyrůstal stejně jako mnoho jiných potomků emigrantských rodin na předměstí, proto jsou jeho hlavními tématy migrace, městské periferie, integrace, identita a bezpečnost. Nejsou to pro něj pouhá slova, ale realita, kterou si musel projít.

Vystudoval s výborným prospěchemgymnázium na nechvalně proslulémpařížském předměstí Saint-Denis. Ná­sled­ně se zapsal na studium geografie na Sorbonně, ale nedokončil ho, protože se začal věnovat politice. V 19 letech se stal tajemníkem strany v okrsku Seine-Saint-Denis. O rok později byl asisten­tem europoslance Jeana-Françoise Jalkha. V roce 2015 převzal agendu strany zabývající se předměstími. Násle­dovaly pokusy v krajských volbách. V Pa­říži a její aglomeraci je podpora Národní­ho sdružení jedna z nejmenších ve Francii, a proto neuspěl.

V roce 2017 byl součástí týmu Marine Le Penové pro prezidentské volby. Poté, co neuspěla, stranu opustil Florian Philippot a Bardella se stal jejím mluvčím. Následně zodpovídal za celou mládežnickou organizaci. Největšího úspěchu dosáhl ve volbách do Evropského parlamentu (EP) v roce 2019, kdy kandidátku Národního sdružení vedl a to jen těsně prohrálo s Macronovým hnutím Vpřed, republiko! Ve 23 letech se stal druhým nejmladším europoslancem v historii EP. V průběhu letošní prezidentské kampaně Le Penové začalo být jasné, že bude šéfem strany.

Osvojení aktuálních témat

Tento Bardellův politický životopis je výjimečný především proto, že na rozdíl od jiných za ním nikdo mocný nestál. Umí hovořit a používat sociální sítě a dobře mediálně vystupuje. Už ve velmi mladém věku se účastnil debat, v nichž prokázal, že se nebojí, ani když jsou všichni diskutující proti němu. Zejména se snaží ukázat, že národní cítění se nevylučuje s tím být mladý a úspěšný. V tom jde proti současnému liberálnímu proudu.

Bardella je novým mladým politikem, u nějž je označování za pravicového extre­mistu pouhou nálepkou. Navzdory nedostatečnému vzdělání dokáže konzistentně a inteligentně odpovídat, což svědčí nejen o dobrých znalostech, ale i o pečlivé přípravě mediálních vystoupení. Navíc si za krátkou dobu osvojil aktuální témata a rychle se v nich zorientoval.

Důvodů, proč si Marine Le Penová vybrala Bardellu, je několik. Především má nahradit její neteř Marion Marécha­lovou, která v prezidentských volbách podpořila Érika Zemmoura. Tato rodinná zrada je jednou z příčin, proč se s ním Le Penová nechce spojit, přestože pro něj toto spojení představuje jedinou možnost, jak vyměnit politickou garnituru ve Francii.

Jordan Bardella je protipólem mnoha mladých Francouzů, kteří jsou potomky migrantů, ale neosvojili si identitu země svých rodičů, ani té, ve které se narodili.

Zemmour neuspěl ve volbách zejména kvůli svým radikálním postojům k migraci, Evropské unii a NATO. Spoléhá však na to, že se zhoršující se hospodářskou a bezpečnostní situací přijde jeho čas. Objíždí velká města a pořádá politická shromáždění, která však připomínají přednášky, v nichž se věnuje aktuál­ním tématům, jako jsou školství nebo energetická krize. A naděje své strany Znovudobytí! spojuje s volbami do EP v roce 2024, jež na rozdíl od francouzských nejsou většinové, ale poměrné a účastní se jich méně Francouzů.

Bardellův úkol je jasný. Protože se Zemmourovi svou politikou a schopností mluvit podobá, pouze je mladší, měl by se pokusit získat co nejvíc jeho voličů. Louis Aliot, poražený v klání o předsedu Národního sdružení, se však obává, že kvůli této podobě se Bardella spojí se Zemmourem. Za pět let v příštích prezidentských volbách nejspíš nikoli, ale za deset let to možné je. Pokud se Bardellovi vyhnou politické skandály, pravděpodobně se ve francouzské politice prosadí.

Tři možnosti

Politická situace ve Francii je zablokovaná. Prezident Macron nemá v parlamentě většinu, která by mu umožňovala vládnout stejně bez problémů jako v jeho prvním období. V podstatě má tři možnosti. Za prvé, usilovat o novou vládu, která však bude vícebarevná, přičemž premiér by nebyl z Macronovy strany. To by mu však zmenšilo manévrovací prostor, což je vzhledem k jeho osobnosti málo pravděpodobné. Druhou možností jsou předčasné volby, což odmítají republikáni, kteří si uvědomují, že dobrý výsledek z předchozích voleb zřejmě nezopakují.

Třetí možností je pokračování současné situace a Macronova snaha prosadit své zákony ve stavu legislativní nouze. Parlament však může vládu blokovat. V takovém případě by Macron mohl říct, že opozice není konstruktivní, a Národní shromáždění rozpustit. Získal by tím velkou výhodu, protože tentokrát by byli vinní jeho protivníci. Navíc má jeho strana pro předčasné volby na rozdíl od těch ostatních dostatek finančních prostředků.

Marine Le Penová si uvědomuje, že klíčovým bitevním polem bude parlament. Proto se mu chce věnovat na plný úvazek. Hlavním politickým tématem Francie je nyní kupní síla obyvatel, jíž se Le Penová systematicky věnuje. Nejde však o natolik toxické téma jako ta ostatní. Zatímco v otázkách bezpečnosti a migrace je označovaná za extremistku, v té sociální nikoli.

Politickým lídrem Francie se stane ten, kdo dokáže vysvětlit, kam jdou peníze z daní, přičemž ty francouzské patří k nejvyšším na světě. Dříve je Francouzi platili bez problémů, protože za ně měli štědrý sociální systém, kvalitní zdravotnictví, silnou armádu a špičkové školství. Nyní všechny tyto oblasti upadají a daně jsou stále vyšší. Tuto situaci však nedokáže vyřešit Macron, Le Penová, Zemmour ani Bardella.