Salvador vzorem globální krajní pravice

Naše země jde světu příkladem v otázkách míru, důvěry a optimismu,“ prohlásil salvadorský prezident Nayib Bukele v novoročním poselství zveřejněném na sociálních sítích. A dodal: „To nikdo nemůže popřít.“ Prezident má k takové samochvále dobrý důvod. Středoamerický Salvador dříve patřil k zemím potýkajícím se s největší mírou násilí na světě, ovšem v prosinci už se mohl pochlubit 24 dny v řadě bez jediné vraždy. V zemi věc nevídaná. Cena bitcoinu, který Bukele roku 2021 přijal jako zákonné platidlo a učinil z něj součást rezerv země, překonala hranici 100 tisíc dolarů. Od bitcoinu jakožto oficiálního platidla však před týdnem musel ustoupit, protože si tak Mezinárodní měnový fond (MMF) podmínil odsouhlasenou půjčku Salvadoru ve výši 1,4 miliardy dolarů (asi 34 miliard korun), čímž otevřel cestu k dalšímu mezinárodnímu financování ve výši 2,2 miliardy dolarů – tedy skoro 54 miliard korun.

Tvrďák, který „čistí“ zemi

Po svém drtivém vítězství ve volbách loni v únoru slouží Bukele již druhé pětileté funkční období a v otázce zajištění bezpečnosti Salvadoru má velké plány. Třiačtyřicetiletý prezident také uplatňuje své dovednosti reklamního manažera k nalákání mezinárodních investorů, přičemž malou, chudou zemi bez přírodních zdrojů představuje jako ráj surfařů a kryptoměn.

Bukele, jenž se s 6,9 milionu příznivců na (Muskově) síti X prezentuje jako „král filozofů“, se stal vzorem globálním konzervativcům. „Možná má plán i na záchranu světa,“ rozplýval se loni v létě na někdejším Twitteru televizní moderátor Tucker Carlson. Když bylo v lednu oznámeno, že počet vražd v Salvadoru za uplynulý rok 2024 klesl na historické minimum, chválil jej na síti X i sám Elon Musk: „To se musí stát a také stane i v Americe.“ Mezi hosty Bukeleho druhé inaugurace byla v červnu mimo jiné početná americká delegace včetně Donalda Trumpa mladšího. Mnozí Latinoameričané Bukeleho metody obdivují, protože i v jejich zemích se potýkají s nárůstem násilné trestné činnosti. Západní vlády, jež se Bukelemu kvůli jeho autoritářským sklonům zpočátku vyhýbaly, nyní jednoho z nejpopulárnějších vůdců světa přijímají mezi sebe. „Bukele je nejlepším spojencem USA,“ tvrdí jeden ze salvadorských prezidentských poradců. „Zabavuje nelegální drogy, omezuje migraci, do vězení posílá celé zločinecké gangy a zlepšuje ekonomiku,“ vypočítává. Nebylo to však zadarmo. Podle oficiálních vládních údajů nechal Nayib Bukele od března 2022, kdy začaly platit zákony o výjimečném stavu, uvěznit více než 83 tisíc lidí; odhaduje se, že za mřížemi jsou dnes tři procenta dospělých mužů v populaci, přičemž většina z nich se dosud nedočkala soudu. Prezident soustředil moc ve svých rukou poté, co v prvním funkčním období poslal ozbrojené jednotky do kongresu, a tím si vynutil schválení financí na bezpečnostní opatření. A poté propustil soudce nejvyššího soudu, kteří se postavili proti jeho znovuzvolení.

Aktivisté ovšem hlasitě kritizují mučení, úmrtí ve vazbě, pozastavování základních práv a upozorňují na tajemná „zmizení“. Bukele se však neštítí ničeho: „Někdo říká, že jsme uvěznili tisíce lidí, ale ve skutečnosti jsme jich miliony osvobodili,“ řekl v září na půdě OSN.

Má snad Západ spolupracovat s vládou, která zajistila dramatické zlepšení bezpečnosti, nebo pomáhat s nasměrováním Bukeleho k diktatuře? „Bohužel se zdá, že přes všechny závažné problémy jeho metody – prozatím – pomohly snížit kriminalitu v ulicích,“ říká José Miguel Vivanco, vedoucí amerického think-tanku Council on Foreign Relations. „Proto je těžké proti nim něco namítat,“ doplňuje.

Rychle proměněná země

Náměstí Gerarda Barriose v centru hlavního města San Salvadoru je jakousi zmenšeninou toho, čeho chce Bukele dosáhnout. Kdysi to bylo tak nebezpečné místo, že se tam v noci nikdo neodvážil jít, kdežto dnes je plné lidí všech věkových kategorií, kteří se jdou modlit do katedrály, obdivovat zrekonstruovaný prezidentský palác nebo navštívit novou Národní knihovnu, otevřenou 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Impozantní budova ze skla a oceli, jejíž stavbu spolufinancovala Čína poté, co Salvador přerušil vztahy s Tchaj-wanem, se tyčí vysoko nad okolní starší zástavbou. Jejích sedm pater je uspořádáno podle věku čtenářů, má také speciální úpravu pro osoby se zdravotním postižením a čtenáři v ní najdou knihy ve španělštině, angličtině a domorodém jazyce nahuatl.

Bukeleho změny jsou však patrné po celé metropoli. Na jejím panoramatu se tyčí nové výškové kancelářské budovy – v jedné z nejvýznamnějších od roku 2024 sídlí společnost Google a v dalších se otevřela luxusní nákupní centra. Mnoha obyvatelům města připadá, že ostnatý drát zdobící řadu budov je najednou zbytečný. „Během osmi let mě pětadvacetkrát přepadli se zbraní v ruce,“ říká řidič José Antonio Gómez. „Podívejte se na tamhletu čtvrť – před pár lety se tam nedalo jít ve dne ani v noci, protože to bylo moc nebezpečné. Vidíte to teď? Lidé se klidně procházejí s kočárky!“ Bukele rovněž investoval do infrastruktury, vybudoval dálnice a obchvaty, zahájil výstavbu nového letiště na východě země a dokončil silnici k plánovanému přímořskému středisku Surf City 2. To se nachází asi 180 kilometrů od San Salvadoru a má navázat na úspěch původního Surf City, které vzniklo spojením několika pláží – a obratem přilákalo turisty z takřka celého světa.

Hojení churavé ekonomiky

Prezidentovým záměrem je podnítit hospodářský růst, jenž byl během prvního Bukeleho funkčního období poměrně slabý, a přilákat zahraniční investice. MMF očekává letošní růst Salvadoru o přesně tři procenta, což je mírně pod úrovní sousedních zemí. Někteří komentátoři a úředníci s tímto výhledem souhlasí a tvrdí, že Bukele zdědil zemi, jež se nachází v obtížné hospodářské situaci a leží v regionu sužovaném obrovskými sociálními problémy. Přesto jí přinesl naději.

Jeden dotázaný bankéř vysvětluje, jak moc tíživá bývala situace země. „Čtvrtinu HDP tvořily peníze, které Salvadorci pra- cující v zahraničí posílali domů. Průměrná výše převodů činila 400 dolarů (9 730 korun) měsíčně, ale po šesti letech emigranti obvykle přestávali peníze posílat. Takže jediným obchodním modelem Salvadoru byl neustálý vývoz svých obyvatel do USA,“ říká bankéř. „Hlavní otázkou tak je,“ dodává truchlivě, „zda je země vůbec ekonomicky životaschopná.“

Bukeleho popularita nyní dosahuje devadesáti procent, díky čemuž je jedním z nejoblíbenějších politiků světa. „Není tu žádná politická opozice, která by stála za řeč,“ komentuje to nejmenovaný diplomat. „Bukele má v rukou všechny mocenské páky.“ Prezidentova strana Nuevas Ideas (Nové myšlenky), která ve volbách získala téměř 85 procent hlasů, ovládá až na šest křesel celý kongres a pomocí již čtyřiatřicetkrát (!) prodlouženého výjimečného stavu má pod kontrolou soudnictví i bezpečnostní složky Salvadoru. Díky tomu mohla pozastavit občanská práva, jako jsou svoboda sdružování, právo podezřelého na obhájce nebo právo, aby zatčeným bylo sděleno obvinění. Prezidentovy kanály na sociálních sítích včetně X jsou plné působivých dronových záběrů, které ukazují zářící nové budovy a dálnice, a pravidelně informují o ceně bitcoinu. Spousta obsahu – a hudby – je přímo v angličtině, čímž Bukele dává najevo, že se obrací i na mezinárodní publikum.

Navzdory přátelským vztahům s mezinárodní krajní pravicí však jeden z jeho poradců tvrdí, že prezident, jenž politickou dráhu zahájil v levicové straně FMLN, je v jádru pragmatik. „Kulturní války ho nezajímají. Je to člověk, který bude jeden den rozdávat potravinové balíčky a druhý den v případě potřeby zprivatizuje prezidentský palác. Udělá, co je třeba. Jeho vzorem je Singapur nebo Jižní Korea,“ říká – opět raději nejmenovaně – jeden z Bukeleho asistentů.

Jak se žije ve vězeních

Jen něco málo přes hodinu jízdy od San Salvadoru leží město Zacatecoluca, na jehož okraji se nachází věznice s maximální ostrahou a k ní náležející zemědělský provoz. Za obvodovou zdí dva vojáci hlídají hromadu průhledných plastových pytlů, jež obsahují sušené mléko, sušenky, bílá trička a toaletní papír – na každém z obalů je papír s rukou psaným jménem. Balíčky představují jediné spojení přibližně 107 tisíc uvězněných Salvadorců s jejich rodinami (v celé zemi žije 6,3 milionu obyvatel). Přestože většina vězňů dosud nebyla odsouzena, nemají povoleny návštěvy ani telefonáty a příbuzní musejí za balíčky zásob zaplatit až 250 dolarů (šest tisíc korun), tedy více než dvoutýdenní minimální mzdu, aniž by měli záruku jejich doručení.

Další káznice s maximální ostrahou ležící u města Tecoluca je ústředním bodem Bukeleho bezpečnostních opatření a byla otevřena v lednu 2023. V současné době je v ní zadržováno možná až osmnáct tisíc lidí. Vláda tvrdí, že se jedná o vůbec největší věznici na americkém kontinentu, a zveřejnila tamní drsné podmínky: vězni spí na kovových palandách bez matrací a lůžkovin za nepřetržitě zapnutého osvětlení a mají povolenu pouze jednu hodinovou vycházku denně. Název zařízení tvoří zkratka CECOT pro Centrum pro zadržování teroristů. „Z návštěvy CECOT mám dodnes noční můry,“ vypráví jeden zahraniční úředník (žádost Financial Times o návštěvu vláda odmítla, více o těžkých podmínkách ve věznicí jsme psali loni v týdeníku Euro 33–34/2024).

Cristosal, salvadorská organizace na ochranu lidských práv, analyzovala vzorek 1 200 z 83 tisícovek lidí zadržených režimem od vyhlášení výjimečného stavu. U všech konstatovala, že byli zatčeni při páchání trestného činu, ale jejich zadržení se opírá o široce definované obvinění ze „spiknutí“, tedy nikoli konkrétní trestný čin. V případě obvinění ze spiknutí je totiž vyšetřovací vazba povinná. „Máme tu rozsáhlý systém svévolného zatýkání postavený na základě právních úprav, které vládě umožňují zatknout, koho si zamane, a pozastavit jeho práva, takže se nemůže nijak bránit,“ upozorňuje Noah Bullock, výkonný ředitel neziskovky Cristosal.

Představitelé salvadorské vlády takový výklad odmítají a tvrdí, že výjimečný stav je oprávněný, přináší mimořádné výsledky a má drtivou podporu obyvatelstva. Což je pravda. „O lidských právech vězňů se toho hodně namluví,“ říká jeden z prezidentových poradců, „ale jaká máte práva, když jste mrtví? Bukele je tak populární, že jej volili i někteří z vězňů,“ tvrdí přesvědčeně. Zástupce ředitele organizace Human Rights Watch (HRW) pro Ameriku Juan Pappier uvádí, že tamní vláda dosud propustila osm tisíc z oněch 83 tisíc lidí, ovšem dodal, že je „velmi obtížné, ne-li nemožné“ zjistit, kolik nevinných je nadále zadržováno. Přesto se některé západní vlády přiklánějí k myšlence, že je lepší s Bukelem jednat a nevyhýbat se mu. Mezi hosty jeho druhé inaugurace byli i vysocí představitelé Bidenovy administrativy, která roku 2021 odmítla Bukeleho během jeho návštěvy Washingtonu přijmout a kvůli údajné korupci uvalila sankce na jemu blízké úředníky. Jeden západní diplomat tvrdí, že navzdory pochybnostem o prezidentových metodách ještě není pozdě na „ctnostnou cestu založenou na budování pozitivního odkazu a vládě práva, zdravé transformační politice a dostatečně brzkém předání moci“.

Za kritiku rázná odveta

Jedním z mála někdejších prezidentových asistentů, kteří salvadorskou vládu veřejně kritizovali, byl exporadce pro národní bezpečnost Alejandro Muyshondt. V srpnu 2023 totiž obvinil prezidentovy úředníky z korupce a napojení na obchod s drogami – a hned den nato byl zatčen, načež jeho dům prohledávalo dvacet policistů. Prezident pak na síti X prohlásil, že Muyshondt vyzradil důvěrné informace a jako „dvojitý agent“ pracoval v žoldu nejmenované cizí vlády. Muyshondtova rodina se už s Alejandrem víckrát neviděla. O šest měsíců později oznámil účet Agentes Azules na síti X, jejž používá salvadorská policie, že „následkem krvácení do mozku a metastazující rakoviny“ zemřel.

Když ale bylo jeho tělo předáno plačící rodině, okamžitě si všimla, že má na hlavě a hrudníku stehy po operaci, o níž úřady tvrdily, že byla urgentní. „Měl po celém těle bodné rány, zlomený nos, zlomené zápěstí, zlomené nohy a na hlavě stehy po osmi nebo deseti operacích, které ovšem vypadaly, jako by je dělal švec,“ říká zdroj blízký rodině. Když Mezinárodní rada pro rehabilitaci obětí mučení analyzovala Muyshondtovy lékařské záznamy, zjistila, že chybí důkazy potvrzující oficiální diagnózu a že neproběhlo transparentní vyšetřování jeho smrti.

„Tato zjištění zapadají do mnohem širšího rámce porušování lidských práv a zneužívání moci v Salvadoru,“ říká ředitelka HRW pro Ameriku Juanita Goebertusová, která studii zadala. Vedle porušování práv bují také údajné rozsáhlé nasazení špionážního softwaru Pegasus určeného ke sledování novinářů, obránců lidských práv a politiků. Osmnáct současných a bývalých členů nezávislého zpravodajského webu El Faro podalo ve Spojených státech žalobu na izraelskou společnost NSO vyrábějící software a tvrdí, že byl použit k hacknutí jejich telefonů. Salvadorská vláda se ani po celém roce k Muyshondtově podezřelé smrti veřejně nevyjádřila.

Přátelit se, nebo se nedružit?

Loni v prosinci oznámil MMF předběžnou dohodu o zmíněné půjčce Salvadoru ve výši 1,4 miliardy dolarů. Fond poděkoval salvadorským úřadům za „vynikající spolupráci“ při přípravě plánů hospodářských reforem a uvedl, že „cílem je posílit fiskální a vnější stabilitu a pomoci vytvořit podmínky pro silnější a inkluzivnější růst“. Prezident Bukele posléze oznámení na síti X přeposlal s mrkajícím emotikonem, ale ne všichni jsou takto spokojeni. „Porušování lidských práv jako takové sice nespadá do mandátu MMF, ovšem Bukele je kvůli svému otevřenému pohrdání právním státem a lidskoprávními závazky nespolehlivým partnerem,“ namítá Pappier z HRW.

Mluvčí MMF na kritiku odpovídá, že fond „považuje dodržování lidských práv, včetně těch sociálně-ekonomických, za důležité“, ale k tomu dodává, že „když nějaká členská země požádá MMF o vypracování programu, má fond povinnost pomoci (…) za předpokladu, že navrhovaný ekonomický program odpovídá řešení základního problému platební bilance“. Řada vlád světa i mezinárodních orga- nizací řeší podobné dilema, zda s Bukelem vůbec rozvíjet vztahy. „Přirozenou odpovědí je říci, že jeho cílů lze dosáhnout i jinými, demokratičtějšími prostředky a s ohledem na základní normy a řádný proces,“ míní šéf washingtonského think-tanku Inter-American Dialogue Michael Shifter. „Stále věřím, že je to možné, ale nemůžu teď uvést žádný příklad,“ tápe ohledně alternativ. Pozorovatele trápí i další otázka: zruší letos Bukele výjimečný stav a odejde z funkce po skončení svého druhého funkčního období v roce 2029, jak tvrdí jeho poradci? Anebo se stane autokratem, který se bude chtít udržet u moci desítky let?

Na mezinárodním letišti v San Salvadoru si mohou cestující po příletu udělat selfíčka v pozlaceném křesle ozdobeném prezidentskou pečetí, po stranách s portréty Bukeleho a jeho manželky – to samé lze učinit také v Národní knihovně. Podle Shiftera právě takové fotokoutky „velmi připomínají“ latinskoamerické diktátory uplynulého století, například Alfreda Stroessnera z Paraguaye nebo Rafaela Trujilla z Dominikánské republiky, kteří byli u moci více než tři dekády. „Bukele má ambice vládnout své zemi dlouhá léta a stát se zachráncem Salvadoru,“ myslí si. Muyshondtova truchlící rodina si však přeje úplně odlišný scénář. Zdroj blízký pozůstalým říká: „Doufáme, že Alejandrova smrt nebyla marná. Snad je to začátek konce tohohle člověka.“

Michael Stott, FT