Jsou všechny války zcela nečekané?

V divadelní hře anglic­kého dramatika 16. století Henryho Portera Dvě rozčilené ženy z Abingtonu zaznívá: „Můj pán není tak moudrý, jak jej Bůh stvořil. Šel hledat chlup ve slepičím hnízdě, jehlu v kupce sena, což se vidí tak málo jako černá labuť.“ O dvě stě let později, v roce 1790, černou labuť vědecky popsal anglický naturalista John Latham a po dalších více než dvou stech letech, v roce 2007, formuloval americký esejista a matematik Nassim Nicholas Taleb teorii černé labutě.

Popisuje metaforické černé labutě jako jevy, které splňují tři podmínky: „Za prvé, leží za hranicemi obvyklých očekávání, protože z ničeho, co jsme kdy v minulosti poznali, nelze přesvědčivě vyvodit, že by taková událost mohla nastat. Za druhé, má rovněž (na rozdíl od opeřence) mimořádný dopad. A za třetí, ačkoliv jde o událost extrémní a nepředvídatelnou, lidská přirozenost nás nutí nacházet pro ni dodatečná vysvětlení a vytváří tak dojem, že ji bylo možno předvídat a lze ji i objasnit.“

Taleb černé labutě poprvé zmiňuje v knize Zrádná nahodilost (anglicky 2005, česky 2013), ale teorii plně rozpracovává až v knize Černá labuť (anglicky 2007, česky 2011). Podle něj dokáže černá labuť zničit dosavadní způsob myšlení stejně jako závěry, které z něho vyplývají. Talebovy původní černé labutě se týkaly finančních trhů, dalšími obrovskými předěly, kdy je dle něj třeba promyslet vše znovu od začátku, byl například vznik internetu a osobního počítače, první světová válka, rozpad Sovětského svazu nebo teroristický útok 11. září 2001.

Jedním z příkladů černých labutí uváděných Talebem jsou války, které „jsou (což si neuvědomujeme) zcela nepředvídatelné“. A konkrétně na základě výzkumu skotského historika Nialla Fergusona píše, že první světová válka nebyla předvídaná, protože se neměnily ceny vládních dluhopisů. Neočekávali ji sice investoři do nich, ale skutečně ji nikdo nečekal?

Například současnou válku, kterou vede Rusko na Ukrajině, předpověděly

tajné služby USA, Velké Británie a dalších států i nezávislí analytici a predikční trhy. Našli se však lidé, jako je současný český prezident Miloš Zeman či ten předchozí Václav Klaus, kteří do poslední chvíle

tvrdili, že Rusko Ukrajinu nenapadne. Skutečně lze říct, že všechny „války jsou zcela nepředvídatelné“?

Taleb by možná zareagoval těmito slovy ze své knihy Černá labuť: „Není-

-li krocan tisícího prvého dne nakrmen, je to z jeho pohledu ‚černá labuť‘. Ne tak pro řezníka – ten tuto událost očekává. Je tedy zřejmé, že ‚černá labuť‘ je problémem naivních jedinců.“ Války jsou však černými labutěmi v tom smyslu, že se neví, jaký nový svět přinesou.

Zatím není jasné, jak se bude válka na Ukrajině vyvíjet a zda je možné dosáhnout příměří. Protože na internetu se ale dá sázet skoro na všechno, lze se podívat na predikční trhy. Podle webu Hypermind se sázející domnívají, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij i ruský diktátor Vladimir Putin pravděpodobně dokončí rok 2022 ve svém postu – Zelenskyj s 66procentní pravděpodobností, Putin si vede ještě o deset procentních bodů lépe.

Použití jaderných zbraní naopak považují za nepravděpodobné, dávají mu jenom 12procentní šanci, nižší než nasazení jednotek NATO (22,8 procenta).

Pád Sovětského svazu

Taleb říká, že „náhlý rozpad Sovětského svazu (SSSR) nečekal žádný společenský vědec“. To ani zdaleka není pravda, ale bylo hodně těch, kteří jej nečekali. Typickým příkladem jsou predikce Paula Samuelsona (1915–2009), jednoho z nejvýznamnějších ekonomů 20. století. Nobelovu cenu za ekonomii získal hned ve druhém roce jejího udílení (1970) a je autorem celosvětově zřejmě nejpoužívanější standardní učebnice základů ekonomie.

Ta poprvé vyšla v roce 1948 a Samuel­son psal nová vydání až do roku 2001. V letech 1961 až 1980 v ní zveřejňoval grafy, z nichž lze vyčíst, za jak dlouho

by měla podle něj sovětská ekonomika předehnat americkou (odhady shrnuje tabulka Samuelsonovy předpovědi). A nebyl sám, jak dokládají američtí ekonomové David Levy a Sandra Peartová ve svém článku Soviet Growth & American Textbooks (Sovětský hospodářský růst a americké učebnice) z roku 2009.

Taleb zřejmě vychází z velmi vlivné Samuelsonovy učebnice, ale mýlí se, že pád Sovětského svazu nepředvídal žádný společenský vědec. Na anglické Wikipedii je těmto predikcím věnována stránka, na které je uvedeno téměř 40 lidí, kteří v té či oné míře kolaps SSSR předpověděli.

A jsou z různých oborů, například ekonomové Ludwig von Mises (1881–1973) a manželé Milton (1912–2006) a Rose (1938–2006) Friedmanovi, politolog a bezpečnostní poradce bývalého amerického prezidenta Jimmyho Cartera Zbigniew Brzezinski (1928–2017), spisovatel John le Carré (1931–2020) nebo americký senátor Daniel Patrick Moynihan (1927–2003).

Ludwig von Mises ve své knize So­cia­lismus – ekonomická a sociologická

analýza, která anglicky poprvé vyšla v roce 1922 a již do češtiny nedávno přeložil Liberální institut, pečlivě analyzuje, proč se sovětská centrálně řízená ekonomika nikdy nevyrovná té tržní. Ve svém hlavním díle Lidské jednání z roku 1949 argument opakuje a sumarizuje, a dokonce zmiňuje i v českém kontextu zajímavý rok: „Můžeme připustit, že by se socialistický režim ve svém počátečním období mohl do určité míry spolehnout na předchozí dobu kapitalismu. Ale co se má udělat později, když se podmínky stále více mění? Nakolik mohou ceny roku 1900 pomoci řediteli v roce 1949? A jaký užitek může ředitel mít v roce 1989 ze znalosti cen roku 1949? Paradoxem ‚plánování‘ je, že nelze plánovat, protože neexistuje ekonomická kalkulace. To, co se nazývá plánovaným hospodářstvím, vůbec hospodářstvím není. Je to jenom systém tápání ve tmě.“

Je tedy otázkou, zda lze černé labutě definovat přesněji, než že jí jsou události, které překvapí Nassima Taleba.

Finanční krize

Taleb napsal obě své zmíněné knihy ještě před finanční krizí v letech 2007 až 2009, ale zabývá se v nich třeba takzvaným černým pondělím, tedy pádem burzy v roce 1987. V knize Černá labuť píše: „19. října 1987 jsem kráčel z kanceláří investiční banky Credit Suisse First Boston v centru Manhattanu domů na Upper East Side. Toho dne nastala ve světě financí traumatizující událost: trh zažil svůj největší propad v (moderních) dějinách. Šok byl o to silnější, že nastal v době, kdy jsme se domnívali, že už jsme se všemi těmi moudře hovořícími platónskými ekonomy (a jejich nesmyslnými rovnicemi založenými na Gaussově křivce) dostatečně mazaní, abychom podobnému otřesu dokázali zabránit, nebo jej alespoň předvídat a mít pod kontrolou.“

V počátku finanční krize 2007 se objevovaly podobné hlasy, ale v podstatě mezi neekonomy. Ekonomové vědí, že finanční trhy padají z příčin známých a neznámých, dlouhodobě však rostou. Stejně jako „reálná ekonomika“, kterou měříme například hrubým domácím produktem. Z dlouhodobého hlediska ve stabilních zemích roste, občas se však odehraje recese. To nemůže žádného ekonoma překvapit, proto se tomu říká hospodářský cyklus, nikoli hospodářské překvapení.

Pokud by bylo možné hospodářské recese nebo poklesy finančních trhů předpovídat, nenastaly by, protože by byla včas přijata náležitá opatření. To však neznamená, že individuální investoři je předpovědět nedokážou. To zní paradoxně, ale dává to smysl. Několik jich dokáže přelstít trh, ale jako celek (tisíce investorů) neumějí krize předvídat a zamezit jim.

Na každém pohybu finančního trhu někdo vydělá a jiný prodělá, velké propady nejsou výjimkou. Ostatně o investorech, kteří věděli, že je na trhu s hypotékami „něco shnilého“, vznikl v roce 2015 oscarový film Sázka na nejistotu. Ti na něm skvěle vydělali. Trh přelstili tím, že se podívali dovnitř obchodovaných aktiv a zjistili, že nejsou natolik dobré, za jaké jsou vydávané, na což spoléhali ostatní investoři.

Ukazuje se poměrně zásadní fenomén. Taleb ve své hyperbolické próze říká, že černé labutě nemůže nikdo předvídat a že nejsou ani předvídatelné. Někdo je však předpovědět dokáže. Znamená to, že koncept černých labutí neplatí?

Epidemie, počítače, internet

V knize Černá labuť Taleb také píše: „Co všechny módní vlny, epidemie, ideje, vznik uměleckých žánrů a škol? Do jednoho kopírují dynamiku ‚černých labutí‘. Patřit sem může cokoli významného, čeho si jen kolem sebe všimnete.“ Od začátku koronavirové pandemie ho pak „rozčiluje“, že se o ní mluví jako o černé labuti, neboť dle něj jde o bílou labuť, protože se vědělo, že nějaká pandemie přijde, jen ne kdy a jaká.

Bylo by možné množinu špatných věcí z pandemií ještě rozšířit. Něco špatného se dříve nebo později stane, jen se neví, co to bude a kdy to přijde. To je však zcela nepoužitelný myšlenkový konstrukt, který nic neříká.

„Černá labuť nemusí být vždy jen náhlým překvapením. Některé historické otřesy zmíněné v první kapitole trvaly i desítky let. Tak tomu bylo i v případě počítačů, které – aniž by byl jejich nástup patrný ze dne na den – měly na společnost zásadní vliv. Některé ‚černé labutě‘ sestávají z nahromaděných drobných změn, jakýchsi jednotlivých krůčků v tomtéž směru,“ píše Taleb.

Ale jak s tím pracovat? Je globalizace černou labutí? Z absolutní chudoby vymanila miliardy lidí. Dá se říct, že rozšíření internetu bylo nepředvídatelné? V době, kdy k sobě byly připojeny první dva počítače na lokální síti, bylo možná obtížně představitelné, že jednou budou na jedné síti miliardy počítačů a telefonů, webkamer, návěstidel nebo ledniček. Ale třeba v devadesátých letech by zřejmě nebylo bláznivé předpovídat tento vývoj.

Takových událostí lze najít mnoho. Jazyk, peníze, akciové společnosti… Věci vzniklé lidskou činností, ale ne tím, že je někdo od stolu vymyslel. Ano, změnily svět k nepoznání, navzdory tomu jsou naprosto jiné než například teroristický útok 11. září 2001.

Trvalá změna

Tento teroristický útok změnil svět. Byl neočekávatelný? Jak pro koho. „Řezník“ Usáma bin Ládin o něm věděl. „Krocani“ v New Yorku ne. Ale americká tajná služba věděla, že se podobný útok chystá, například 6. srpna 2001 obdržel tehdejší prezident USA George W. Bush denní zpravodajství s titulkem Bin Ládin je odhodlaný zaútočit na USA. Bohužel jeho vláda nevěděla nic konkrétního, a proto se odehrál útok, v jehož důsledku podle českého básníka Jana Nerudy (1834–1891) „čas oponou trhl – a změněn svět“.

Toho dne v podstatě skončila bezstarostnost devadesátých let s nepřetržitým hospodářským růstem, globálním kapitalismem, velkými inovacemi dostupnými spotřebitelům (zmíněný internet), velkým osvobozením stamiliónů lidí z bývalého sovětského bloku, pokračující čínskou liberalizací a poměrně stabilním světovým mírem. (Samozřejmě, že mír nebyl všude a hospodářský růst také ne.)

Jedenácté září zastihlo lidstvo nepřipravené. Vrhlo se do válek a do posilování dohledu nad občany v oblastech, v nichž negativa převažují nad pozitivy – ať už jde o kontroly na letištích, legislativu proti praní špinavých peněz, nebo o obrovský nárůst pravomocí tajných služeb. A svět už nikdy nebyl jako dřív.

Čekalo se, jakou změnu způsobí pandemie. První týden v březnu na covid-19 v Česku zemřelo 230 lidí. To není málo. A bude se třeba vyrovnat nejen s korona­virem, ale i s Vladimirem Putinem. Ať v případě této pandemie, nebo války na Ukrajině jde, nebo nejde o Talebovy černé labutě, svět nebude stejný jako dřív.

Nárůst práce z domova a dlouhá izolace Ruska se zatím jeví jako jednoznačné efekty těchto dvou krizí. Co dalšího přinesou, se uvidí. A až se je někteří budou snažit vysvětlit, Nassim Nicholas Taleb o nich prohlásí, že jde o naivní empiristy.