Každý na svém dvorečku
Kousek od dálnice D8, asi deset kilometrů od Mělníka, leží obec Vraňany. Typická středočeská vesnice, kterou v posledních letech proslavila místní jahodárna. Každé léto do malé obce dennodenně proudí dlouhé štrúdly aut lidí, kteří do Vraňan směřují na samosběr jahod, případně na nákup čerstvých plodů na místní farmě.
Když pojedete autem od ústecké dálnice po silnici I/16, budete cestou míjet malou vesničku s poetickým názvem Mlčechvosty. Přestože to vjezdová cedule nijak neoznačuje – hrdě nese název samotné vísky –, Mlčechvosty jsou již několik desítek let součástí Vraňan, jež leží asi kilometr daleko po toku Vltavy, respektive plavebního kanálu. S přibližně 250 obyvateli se Mlčechvosty na celkovém počtu obyvatel „spojené obce“ podílejí zhruba čtvrtinou.
S 949 trvale žijícími obyvateli jsou Vraňany jednou z nejmenších municipalit v mělnickém okrese, přesto mají vlastní školku, první stupeň základní školy včetně jídelny, uvolněného starostu, o chod se stará profesionální úřednice, čistotu obce a běžnou údržbu má na starost parta všestranných pomocníků. Rozpočet letos počítá s výdaji ve výši 21,4 milionu korun; kromě stavebních investic jsou platy zaměstnanců a odměny největší nákladovou položkou obecní kasy. Přesto ve Vraňanech nikdo neuvažuje o tom, že by se někdy v budoucnu sloučily s jinou obcí, například nedalekým Lužcem nad Vltavou, který má necelých 1 500 obyvatel.
Důvodem není jen klasická řevnivost, která panuje mezi blízkými vesnicemi snad kdekoli v Česku, nejen zde v Povltaví, ale také obava, že by některé části sloučených obcí či městysů mohly přijít o peníze a pravomoc rozhodovat o místním dění. Před lety mi jeden starosta ze zapadlého koutu země řekl: „Vesnice není anonymní, což má výhody i negativa, rozumíme tomu, co místní trápí. Ale hlavně chceme být pány peněz, které na provoz obce máme. Hospodaříme si tu sami podle toho, co nám dává smysl. Kdybychom byli součástí větší, střediskové obce, reálně hrozí, že se k nám dostane méně prostředků.“
Jenže takových obcí, jako jsou zmiňované Vraňany, a často ještě menších je v Česku přes šest tisíc. Průměr počtu obyvatel na jednu obec v Česku se pohybuje kolem 1 630, což je ve srovnání s ostatními zeměmi EU absolutně nejnižší číslo. Průměrný počet obyvatel na jednu obec v EU dosahuje asi 24 tisíc. Ale co je ještě horší: čtvrtina českých vesnic má méně než 200 obyvatel! Přesto musí v každé takové obci fungovat alespoň základní režim: zastupitelstvo, starosta, péče o veřejný prostor či odpadové hospodářství. Všechno to stojí čas, energii a peníze. V celém Česku je na 62 tisíc obecních zastupitelů a kupříkladu v Dánsku jsou to 2,5 tisíce. Kdybychom aplikovali obdobný model v Česku, museli bychom vesnice a města sloučit do zhruba dvou stovek střediskových obcí.
Osobně si nemyslím, že by politici v blízké budoucnosti našli odvahu k takové dramatické reformě, ale s ohledem na nárůst cen a klesající ochotu lidí pracovat (třeba i pro obec) bude muset k nějaké změně dojít. Kolegové Petr Fischer a Jan Richter se podrobně podívali na to, jak by se nově mohla v Česku rozdělit správní moc. Bonusem je rozhovor s šéfem Nejvyššího kontrolního úřadu, který se nebojí pojmenovat neefektivní fungování státní a veřejné správy.
Přeji vám inspirativní čtení.
