Kdo nešetří, není Čech!

I tam je ale patrný jistý pokles, který naznačuje, že ceny v obchodech jsou už tak vysoké, že je spotřebitelé přestávají akceptovat. O šetření se začíná i vtipkovat: dostali jsme se na hranu největšího skandálu konzumní společnosti, lidé začínají kupovat jenom to, co opravdu potřebují.

Poslední konzumní záchvěv, jenž může vylepšit letošní bilanci, přinášejí Vánoce. Černý pátek na konci listopadu si obchodníci velmi pochvalovali, to však letos bude asi poslední a opravdu jediná konzumní radost. Nakonec to není takové překvapení, na slevy ve stylu Černého pátku Češi slyšeli vždy; podle zjištění oborových obchodních sdružení je v Česku zřejmě nejvíce slev v celé Evropě, i když ne vždy platí, že sleva je v poměru ke skutečné ceně odpovídající. Sleva je v Česku něco jako „povolení k nakupování“ – a to funguje pořád.

Skutečná zkouška ohněm ale přijde až příští rok, přestože chabé výsledky malo­obchodu naznačují, že do recese česká ekonomika už dávno spadla. Opravdový ekonomický pokles přijde v první polovině roku. Klesající tržby jsou jasným signálem, že se o to místo brzdy úrokových sazeb postarají sami zákazníci. Snížení tak velké inflace, jež se celoročně drží někde kolem patnácti procent, fakticky není možné bez ochlazení a smrštění ekonomiky. Centrální bankéři to ze strachu z příliš silného dupnutí na brzdu nechtěli dál dalším zvyšováním úroků podporovat, jejich roli teď nechtěně, byť velmi přirozeně převzali spotřebitelé, na něž inflace plně dolehla.

Šetření je vlastně totéž, co útlum ekonomické aktivity a následná stagnace ekonomiky, protože spotřeba domácností je hlavní pohon HDP. Jen v případě dnešních úspor obyvatel není jasné, jak moc se to projeví na celkových číslech. Není také předvídatelné, na rozdíl od úrokových opatření, kdy takové snížení spotřeby zabere na inflaci. Jinak řečeno: jak dlouho bude obchodníkům, potažmo výrobcům trvat, než zareagují nižšími cenami na klesající poptávku nakupujících, tedy na to, že lidé přestávají nakupovat a odkládají nákupy věcí, jako jsou oblečení nebo obuv.

To, co se teď děje – totiž že lidé výrazně snižují spotřebu –, je přesně to, po čem opakovaně volal guvernér České národní banky Aleš Michl. Šetřit musíme všichni, včetně vlády, pak snad inflační očekávání spadnou dolů a s nimi i ceny, vysvětloval Michl už v únoru letošního roku, kdy také doporučoval, aby si lidé zrušili Netflix a ušetřené peníze dávali do investičních fondů. Dnes jako guvernér už bonmoty tolik nehýří, šetření ale přišlo tak jako tak.

Otázkou je, zda by další zvyšování úroků jako varování před inflační hysterií výrobců a prodejců nebylo pro všechny levnější a zda spotřebitelská deprese nakonec nebude pro ekonomiku ničivější než prudší sešlápnutí měnové brzdy.