Kdo se tu zbláznil?

Tři roky od začátku války se začíná rýsovat jakési vzdálené příměří či mír a opět si možná až příliš mnoho lidí říká, že se tu musel někdo zbláznit. Vladimir Putin to ale není, neboť jeho územní a další požadavky na jednání s americkou diplomacií v Rijádu tvořily základ dohadování. Vypadá to, že jednání řídí Rusové, píše BBC, americké stanice si pro změnu všímají, že ministr zahraničí Mark Rubio chválí genialitu a prozíravost Donalda Trumpa, aniž by cokoli řekl k obsahu jednání.

Zbláznili se snad Američané, že po třech letech ruského zabíjení, při němž kromě vojáků zemřelo i mnoho civilistů včetně dětí, poskytují uznání ruské imperiální politice a dávají šanci jejímu naplnění? Zbláznil se snad Trump, když tvrdí, že Ukrajina válku sama začala, a když jí nabízí vojenskou záchranu, pokud Americe prodá strategicky důležité vzácné kovy za půl bilionu dolarů? Což je – mimochodem – v přepočtu mnohem větší suma než reparace Německa po první světové válce, které tehdy vznikající demokracii přivedly na buben, a zhruba šestkrát větší částka než vojenská pomoc poskytnutá za tři roky Ukrajině Spojenými státy.

Jakési šílenství – doufejme, že krátkodobé – postihlo i Evropu. Ta pláče nad ztrátou velkého zámořského přítele, který ji nepozval k jednání s Rusy, neví si rady se svou obranou a pošilhává po riskantní ekonomické politice nového amerického lídra, jenž všem vyhrožuje cly a tarify, aby je donutil k výrobě zboží na americkém území. A tak jediným, kdo zůstává v celém tom bláznivém kole rozumný, je ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

Musí, protože jeho lidé umírají a přicházejí o střechu nad hlavou a celá města a nemají čas zaobírat se finančními a politickými spekulacemi. „Nemůžu Ukrajinu prodat,“ odpověděl Zelenskyj Trumpovi a nenápadně pohrozil Americe, že jejich absurdní, směšnou, ale ponižující nabídku na prodej nerostů zveřejní, zatímco Ukrajinci budou dál odolávat Putinovým vojskům na frontě.

Možná že se zbláznil i prezident Zelenskyj, když jde teď více méně proti všem, ale je to postoj přinejmenším sympatický a pochopitelný. I Češi si přece pamatují, jaké to bylo, když jim velitelé v roce 1938 museli říct, konec, chlapci, jde se domů, nepřítel si vezme, co chce a potřebuje, cizí politici se tak dohodli.

Pro budoucí klid světa, včetně toho českého, který stále ještě stojí ve většině na straně Ukrajiny, by bylo nejlepší, kdyby se přestalo bláznit a do vyjednávání se místo byznysového vypočítavého nátlaku vrátil politický rozum, spolu s rozlišováním přátel a spojenců od nepřítele. Čekat se to nedá, ale něco pro to udělat lze. Zachovat si sebevědomý postoj a nehrát poníženou hru, že nemůžeme nic dělat, neboť o světě rozhodují jen ti silní, protože prostě můžou.

Válka musí skončit! Doufejme, že se tak stane způsobem, po kterém se už nikomu nebude chtít znovu bláznit.